Marta má s manželem Karlem osmiletou dceru Elišku, která chodí do první třídy. Šest let byla s Eliškou doma a nepracovala, protože manžel dokázal rodinu spolehlivě zajistit. S nástupem dcery do školy loni v září se ovšem Marta nechala znovu zaměstnat jako úřednice. Do práce se jí ovšem nijak zvlášť nechtělo.

Foto: Shutterstock

„Úředničina mě moc nebaví. Ale roky s Eliškou jsem si užívala. Už dlouho si říkám, že jsem měla studovat na učitelku nebo pracovat s dětmi. Ale změnit takhle úplně obor je těžké,“ svěřuje se Marta. Ta se přiznává, že situace kolem koronaviru jí víc dala, než vzala.

Tím, že se zavřely školy, má dceru Elišku celý den u sebe. Do práce nechodí a čerpá na ni ošetřovné. Martin manžel pracuje z domova, takže se všichni vidí častěji a mají na sebe mnohem víc času než za běžného provozu.

„Samozřejmě nejsem nadšená z toho, že je někdo nemocný, nebo že lidé dokonce umírají, ale taky si nemůžu vůbec stěžovat na život, který teď mám. Vidím jenom samá pozitiva. Zavřené obchody ani kina mi moc nevadily. Elišku učím doma a moc mě to baví. Nemusím do práce, která mi lezla krkem. V dubnu zvýšili ošetřovné na 80 %, takže i peněz máme dost. Manžel má home office a užíváme si společný čas. Má i víc času na Elišku. Za mě už to nemůže být lepší, prožívám nejlepší období života,“ vypráví Marta.

Až se pětadvacátého května otevřou školy, Marta neplánuje Elišku poslat na vyučování. Současný stav jim vyhovuje a už to podle ní nemá na ten měsíc cenu.

„Svému okolí se moc nesvěřuju. Kolem mě si totiž všichni spíš stěžují na to, jak se jich koronavirus negativně dotknul. Přicházejí o práci, mají méně peněz, domácí výuka je rozčiluje a jsou unavení. Nechci jim ještě nakládat tím, že se budu chlubit, jak se mám skvěle. To už by se se mnou nikdo ze známých ani nebavil, takže naoko taky lamentuju, ale upřímně to nemyslím,“ uzavírá Marta.

Čtěte také:

Reklama