Když jsem před šesti lety skončila střední školu, ihned jsem začala s hledáním práce. Nespoléhala jsem se jen na úřad práce, ale trávila jsem spoustu času rozesíláním životopisů a obíháním všech možných i nemožných firem. I když jsem vystudovala obor se vznešeným názvem Management administrativy a správy, byla jsem víceméně taková "lepší" účetní s právními a psychologickými základy. Takže nic moc. Přesto jsem během dvouměsíčního hledání uspěla a v říjnu jsem si mohla vybrat, na které ze tří nabídnutých pracovních míst nastoupím.

Ne všichni nezaměstnaní mají ale takové štěstí, ne všichni mají vhodné vzdělání a samozřejmě, ne každý se intenzivně snaží najít novou práci. Zeptala jsem se některých nezaměstnaných...

Jak dlouho jste nezaměstaní? Jaké máte vzdělání? Jak si práci hledáte? Proč myslíte, že nemůžete najít práci? Z čeho vlastně žijete?

Irena (22 let) je nezaměstnaná od té doby, co dokončila školu. Je vyučená cukrářka, bydlí ve vesnici, která je pár kilometrů od menšího města. Ve městě jsou tři cukrářské výrobny, dvě pekárny. Přesto je Irena už tři roky nezaměstnaná. Proč?

"Hned po skončení školy jsem obešla všechny cukrárny ve městě, nikde nebylo volné místo. Všude mi slíbili, že se mi ozvou, jestli se něco uvolní a nikdo se neozval. Napadlo mě pracovat taky v pekárně, ale tam se většinou dělá na směny a já bych asi nechtěla pracovat v noci, to by se mi určitě nelíbilo."

Irena teď žije u rodičů, přes den doma uklízí, uvaří. Rodiče chodí do práce a nakupují všechny potřebné věci jak pro sebe, tak pro Irenu. Vypadá to, že jsou všichni spokojení, a Irena se vlastně ani nesnaží najít si práci.

Naopak Elišce (33 let) před rokem skončila rodičovská dovolená a ona se od té doby snaží najít práci. Má dvě děti, manžel pracuje jako elektrotechnik. Žijí na vesnici, ale Eliška je připravená do práce dojíždět. Jen kdyby našla nějaké slušně placené zaměstnání.

"Nedávno jsem dostala nabídku uklízet ve městě kanceláře. Bohužel pouze na poloviční úvazek a v dost nevhodnou dobu. Když jsem spočítala náklady, které bych vynaložila na dopravu do práce, zbyly by mi asi dva tisíce korun měsíčně. Ráno bych se musela nervovat, jak se děti vypraví samy do školy... Opravdu ne, to mi za tuto práci nestálo.

Musím ale říct, že právě před pár dny mi nabídli práci v zahradnictví ve vedlejším městě a do práce bych měla začít chodit od listopadu. Práce sice není úplně extra placená, ale já nedokážu být doma a nechávat výdělek na manželovi."

Aktivně řeší svou nezaměstnanost taky Olga (45 let), která pracovala mnoho let jako úřednice v bance. Před půl rokem byla propuštěna, protože se snižoval počet pracovních míst. Jak sama tvrdí, není zvyklá nechávat cokoliv na osudu, a proto se ihned díky pracovnímu úřadu přihlásila na rekvalifikační kurz, obor masérka.

"Opravdu nejsem zvyklá plakat na rozlitým mlékem, ale snažím se nepříjemné situace rázně řešit. Mám už velké děti, takže kdybych zůstala doma se založenýma rukama, tak bych se asi zbláznila. Proto ten kurz. Hledala jsem něco, co by mě bavilo, a masáže byly už dlouho mým koníčkem. Tedy, teoreticky. Kurz mě strašně baví, už toho hodně umím a těším se, až si vyřídím živnostenský list, zařídím si doma masážní místnost a začnu podnikat. Už teď se mí známí nemůžou dočkat a doufám, že si své klienty najdu."

Daniela (25 let) skončila před prázdninami studia na vysoké škole, učitelství na prvním stupni. Do práce se ale nehrne, vlastně ani nechce pracovat ve školství. Určitě tedy ne v tom českém.

"Mám ráda práci s dětmi, proto jsem si tuhle školu vybrala. Ale nemám ráda systém, jakým u nás funguje školství."

Za pár dní odjíždí do Anglie, kde se chce výborně naučit angličtinu a zjistit jaké možnosti a uplatnění by zde našla. Chtěla by učit, ale nebrání se ani jinému zaměstnání. "Jistě ale vím, že v naší zemi práci hledat nebudu." 

Dostali jste se do situace, kdy jste byli dlouhodoběji nezaměstnaní? Jak jste si hledali práci?       
TÉMATA:
FINANCE A PRÁCE