Chris si vzpomíná, že první náznaky jeho neobvyklé sexuality se objevily už v dětství. Kolem dvanáctého roku, v období puberty, začal vnímat své tělo jinak než jeho vrstevníci. Zatímco ostatní se učili flirtovat a snili o prvních polibcích s někým jiným, Chris cítil, že jeho nejhlubší touha směřuje zpět k němu samotnému. „Bylo to, jako by se ve mně něco probouzelo,“ vzpomíná pro Daily Mail. „Cítil jsem, že jsem jiný, ale nedokázal jsem to tehdy pojmenovat.“
Foto: Shutterstock
O rok později prožil okamžik, který si pamatuje dodnes. Po návratu z pláže, ještě v plavkách, stanul před zrcadlem ve svém pokoji. Pohled na svůj opálený odraz ho doslova omráčil. „Byl jsem sám sebou fascinován,“ vypráví. „Byl to přesně ten pocit, kdy poprvé spatříte někoho, kdo vám zrychlí dech. Šel jsem blíž, položil ruce na sklo a políbil svůj odraz.“ Popisuje, jak tím polibkem jeho city k sobě samému doslova explodovaly. Bylo to prý, jako kdyby mezi ním a jeho obrazem v zrcadle proběhla jiskra, naplněná vzrušením, něhou i tajemstvím.
V době dospívání si Chris svůj vztah k sobě pečlivě chránil. Ve společnosti, kde bylo očekáváno, že si mladí lidé budou hledat partnery opačného pohlaví, se cítil odlišný. Nezájem o tradiční randění mu vynesl podezření ze strany spolužáků, někteří si mysleli, že je asexuální, jiní ho považovali za podivína. „Nikdy jsem svou sexualitu nepotlačoval. Jen jsem ji ukrýval před světem,“ říká. „Byl to můj tajný život, moje vlastní soukromá láska.“
A tato láska nebyla jen fyzická. S postupem času se mezi Chrisem a jeho odrazem vytvořil hluboký emocionální vztah. Každé zrcadlo se pro něj stalo místem, kde mohl být sám sebou, milujícím i milovaným. Chris nazývá tento kontakt „zrcadlením“, rituálem, kdy se v intimních chvílích obrací ke svému odrazu, hladí jej, šeptá mu něžná slova a vnímá jednotu mezi sebou a tím, koho vidí před sebou. „Není mezi námi žádná bariéra,“ vysvětluje. „Když si hledím do očí, jako bych zároveň hladil svou duši.“
Tato hluboká sebeláska ovlivnila i jeho vztahy s ostatními lidmi. Chris přiznává, že v některých obdobích života byl natolik ponořen do vztahu se sebou samým, že neměl potřebu hledat lásku jinde. Vzpomíná na situaci, kdy během lekce jógy odmítl pokus o seznámení ze strany krásné dívky. „Byl jsem tehdy v období, kdy jsem prožíval extrémně intenzivní vášeň sám k sobě. Prostě jsem jí řekl, že už jsem zadaný.“
Ne vždy jeho nezvyklá orientace prošla bez problémů. Jedna z jeho bývalých přítelkyň mu dokonce poslala rozchodovou SMS, ve které mu vyčetla, že se více zajímá o sebe než o ni. Přesto Chris nikdy nelitoval. Jeho vztah k sobě se za ta léta proměnil, z prvotního hormonálního poblouznění vyrostla hluboká emoční vazba, v níž se mísí vášeň, něha i důvěra. „Je to láska i touha zároveň,“ říká. „Někdy stačí, když se jen jemně dotýkám své tváře a sleduji, jak po ní klouže moje ruka. Je to jako tanec, který nikdo jiný nevidí.“
Chris ale zdůrazňuje, že jeho vztah k sobě není projevem narcismu. Podle něj narcista touží po obdivu a nadřazenosti nad ostatními, zatímco autosexualita je čistě osobní záležitostí. „Nikomu tím neubližuji. Nepotřebuji, aby mě svět obdivoval. Stačí mi ten kluk v zrcadle, který mě miluje zpět.“
Dnes Chris kromě vztahu se sebou udržuje i partnerský vztah s mužem, který žije na jiném kontinentu. Jeho přítel je podle něj velmi otevřený a jejich vztah je založen na vzájemném respektu a toleranci. „Někdy nás sleduje při zrcadlení a někdy se k nám připojí. Je to krásné a osvobozující.“
Chrisova cesta byla dlouhá, a ne vždy jednoduchá. Přesto v ní našel hluboké štěstí. Sám sebe vidí jako svůj největší zdroj lásky, vášně i útěchy.
Láska může mít mnoho podob. Pro některé je cestou k druhému člověku, pro jiné hlubokou cestou k sobě samému.
Zdroje: Daily Mail, Irish Mirror
Nový komentář
Komentáře
Autosexuál. Není to stejné jako narcisismus? Narcis pozoroval s obdivem svůj obraz, ale na vodní hladině. Ještěže toto nemám doma.