Metternichovi nepřátelé o něm říkali, že umí výborně předstírat, a ještě lépe lhát. Ostatně on sám to nevyvracel, když tvrdil, že diplomat si nemusí myslet to, co říká, ale musí myslet na to, co říká. A ženy ho skutečně milovaly! A ne zrovna ledajaké! Choval se k nim kavalírsky, nikdy na nich nešetřil, ani je nekompromitoval. S výjimkou několika málo umělkyň všechny pocházely z vyšších aristokratických kruhů. Dobýval je stejně lehce, jako je pak decentně opouštěl. Podobně dosahoval i úspěchů na poli diplomatickém.

Metternichové sice patřili v 16. století k vlivné a majetné porýnské šlechtě, nicméně v dalších stoletích došlo k finančnímu i společenskému úpadku rodu a ztrátě majetku. V druhé polovině 18. století se ocitají ve Vídni. Rozhodla o tom paní Metternichová. Jedině u dvora totiž mohl její syn udělat kariéru. Jenže jako nemajetné přivandrovalce rodinu vídeňská společnost přijala více než chladně. To se ale mělo brzy změnit!

me2.jpgFoto: Klemens Metternich,1773.
Thomas Lawrence, Public domain, via Wikimedia Commons

Dvaadvacetiletý Klemens Metternich (1773 – 1859) pyšným Vídeňákům doslova vyrazil dech svým sňatkem s bohatou Eleonorou Kounicovou (1775 – 1825), vnučkou Václava Antonína Kounice, kancléře Marie Terezie. Velkou zásluhu na tom měla nejen paní Metternichová, kdysi dvorní dáma Marie Terezie, ale zejména sama Eleonora.  

Ta se do štíhlého, světlovlasého a modrookého Klemense bezhlavě zamilovala. I když dnešní měřítka krásy máme někde jinde, je patrné, že „le beau Clémens“ musel mít pro ženy nesporné erotické kouzlo. Kromě svého vzhledu upoutával pozornost i vybraným chováním. Jezdil skvěle na koni, šermoval, francouzsky hovořil stejně dobře, ba možná i lépe než německy.

mar.jpg
Foto: Eleonora z Kounic-Metternichu
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Slavná svatba se konala 27. září 1795 na slavkovském zámku, rodinném sídle Kouniců, nedaleko od míst, kde se o deset let později odehrála slavná bitva tří císařů. Eleonora, které říkali Lorel, byla jediná dcera a dědička ohromného bohatství Ernesta Kounice, kancléřova syna. Klemens byl v podstatě „nýmand“, takže se nelze divit, že nebyli Kounicovi dvakrát sňatkem nadšení. Eleonora si ho ale vydupala!

Eleonora nebyla zrovna atraktivní krasavice. Měla však jiné přednosti! Majetek a známosti! Díky nim vděčil Klemens za začátek své závratné kariéry. To jí nikdy nezapomněl! Vážil si jí a i před svými milenkami o ní hovořil vždy s úctou.
Že by ji opustil či se s ní rozvedl? Neexistovalo! Ze sňatku, pro ctižádostivého Metternicha ryze účelového, se narodilo osm dětí, tři synové a pět dcer. Dvě děti zemřely brzy po narození, další tři pak v dospělosti. I když bychom to možná do něj neřekli, Metternich všechny své děti velice miloval a jejich smrt nesl těžce.

me1.jpg
Foto: Klemens Metternich, 1808.
François Gérard, Public domain, via Wikimedia Commons

V prvních letech po svatbě vedl Metternich pohodlný život, věnoval se svým zálibám a užíval si bezstarostně bohatství, které mu spadlo do klína. Střídavě žil ve Vídni a na panství Kouniců ve Slavkově. Žil si prostě životem zámožného povaleče…

První větší diplomatickou příležitost dostal v roce 1801 jako rakouský velvyslanec v Drážďanech. Od té doby trvale uvízl v politice a dotáhl to až na rakouského kancléře, kterým byl dlouhá léta až do revolučního roku 1848. Od roku 1801 se také datují jeho první milostné aférky. A že jich bylo!

sas.jpg
Foto: Kateřina Vilemína Zaháňská v 18 letech (1799)
Josef Grassi, Public domain, via Wikimedia Commons

Opravdovou femme fatale jeho života se stala vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská, u nás známá jako „paní kněžna“ z Babičky Boženy Němcové. Miloval ji jako žádnou jinou ženu, ale zároveň si velice vážil i jejích názorů a politické prozíravosti. Vyjádřil se o ní, že kdyby byla mužem, učinil by z ní ministra či velvyslance. Trvalo mu dlouho, než se mu ji podařilo dobýt. Ostatně měla si z čeho vybírat – mezi její ctitele patřil i sám ruský car.

Uchvátila prý ho už jako dvacetiletá v době jeho působení v Drážďanech. Nezískal ji ale ani při jejich druhém setkání roku 1803 v Berlíně, ani v letech následujících. Povedlo se mu to až o deset let později v Ratibořicích. Tehdy ho Kateřina přesvědčila, aby prosadil zapojení Rakouska do protinapoleonské koalice. No a na oplátku se stala jeho milenkou.

Jenže brzy chtěla víc! Nechtěla se smířit s pouhou rolí Metternichovy milenky a navrhla mu, aby se rozvedl a oženil s ní. Tím ho úplně vyděsila! To přece nemohl Metternich své mimořádně tolerantní Lorel udělat! Nevěra? Proč ne! Ale opustit ženu, která mu dlouhá léta tolerovala nevěry a vychovávala jejich děti, které miloval? Vždyť se díky ní vyšvihl do vídeňské dvorní společnosti! Kdysi prý pravila: „Vůbec nechápu, jak mu může nějaká žena odolat!“ Tak tolerantní byla!

A tak hrdá Kateřina Vilemína po čase vztah s Metternichem k jeho velké lítosti raději ukončila. A aby předešla pomluvám, rozhodla se, že se znovu vdá. Potřetí. Metternich sám také nezůstal, brzy měl náhradu. Vilemína však zůstala jeho největší láskou.
Když v roce 1825 umírá na tuberkulózu oddaná Eleonora, uvědomí si Metternich, co v ní ztrácí. Sám však nezůstane. Ožení se ještě dvakrát, tentokrát z lásky s výrazně mladšími a krásnými ženami, s nimiž zplodí dalších šest dětí. Obě tyto ženy přežije…

Zdroje info: Hlavačka, Milan: O rodinném štěstí velkého kancléře.  In: Tajemství slavných. Podivuhodné příběhy světových dějin II., Praha 2001
Liška, Vladimír: Šedé eminence evropských dějin, Praha 2019

Na našem webu jste si také mohli již dříve přečíst:

Reklama