V té době měl ještě neznámý hudební skladatel Antonín Dvořák hluboko do kapsy. Živí se, jak se dá. Mimo jiné učí děti bohatých rodičů hře na klavír. Vážený pražský zlatník a velký vlastenec Jiří Čermák má pět dcer a dvě z nich dochází Antonín Dvořák do rodiny vyučovat.

Starší Josefínu (1849 – 1895) už zná z Prozatímního divadla, kde hraje v orchestru na violu s úvazkem dvou představení denně. Musí se ohánět! Tajně Josefínu miluje a doufá, že by coby učitel mohl získat její sympatie. Mýlí se! Josefína míří výš. Nějaký řeznický synek a zároveň nedovyučený řeznický tovaryš? To není nic pro ni… Je si vědoma své ceny!
A tak je Dvořák jen jedním z dlouhé fronty odmítnutých ctitelů této krasavice. Druhá ze sester, o pět let mladší, ale ne tak hezká Anna (1854-1931), je mnohem vstřícnější. Je hudebně stejně nadaná, ale nemá ambice starší sestry. Anna věří ve Dvořákův talent a dává mu to najevo. A začínající skladatel přenáší lásku na sestru své múzy. V roce 1873 se Anna přes odpor svého otce za začínajícího skladatele Dvořáka vdává. Musí si se svatbou pospíšit! Už čtyři měsíce po svatbě porodí chlapečka, prvorozeného z devíti dětí. Dávají mu jméno Otakar.

Začínají spolu v chudém bytě v Žitné ulici, protože otec Annu kvůli zcela nemajetnému manželovi vydědil. Ač z dobře situované rodiny, Anna si nestěžuje, novým podmínkám se přizpůsobí a vytvoří po další léta manželovi láskyplné prostředí. Antonín Dvořák to s ní určitě vyhrál!

Josefína zatím buduje kariéru. Je považována za jednu z nejlepších hereček své generace. Hraje zejména naivky ve francouzských konverzačních komediích. Roku 1873 získává angažmá v divadle ve Výmaru. To už má známost s hrabětem Václavem Robertem Kounicem. Seznámili se na plese. Ale ani toho prý zpočátku nechce, kariéra je jí přednější!

Nakonec se Josefína po pětileté známosti v roce 1877 v osmadvaceti letech vdává a stává se hraběnkou Kounicovou. Za svědka jí jde Antonín Dvořák.  Do konce života k ní chová něžné city, zůstali přáteli. Ostatně i Václav Kounic uznává svého švagra a často ho zve na svůj zámeček do Vysoké u Příbrami. Ten nechal Kounic postavit jako svatební dar pro Josefínu. Tím, že se neoženil se šlechtičnou, nemohl pobývat ve Slavkově, svém rodovém sídle.

Dvořákovým se ve Vysoké tak líbilo, že tam trávili většinu roku. Václav Kounic jim totiž daroval velké hospodářské stavení (podle některých pramenů prodal), které Antonín Dvořák přebudoval na venkovské stavení, kde se mohlo scházet jejich široké příbuzenstvo. Kounicovi zůstali bezdětní. Josefina se ale živě zajímala o děti své sestry, a když byli Dvořákovi v Americe, dohlížela na jejich výchovu.

Josefína opustila po svatbě divadlo a často s manželem cestovala. Nejvíce do Vídně, to když se stal Václav Kounic poslancem Říšské rady. Jenže velice brzy, už ve třiceti letech, začala mít problémy se srdcem, každé banální nachlazení mělo těžký průběh a také těžce nesla, že by měla zestárnout. S Antonínem Dvořákem vedla rozsáhlou korespondenci, zejména když byl se ženou v Americe.  Zemřela v roce 1895 krátce po jeho návratu z Ameriky v pouhých šestačtyřiceti letech na srdeční selhání.  Truchlil po ní nejen manžel, také Antonín Dvořák se s její smrtí těžce vyrovnával…

Foto: Wikipedie
 
Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama