Dokud spolu ti dva jen randili, zdálo se vše ideální. Petra (28) teprve nedávno dostudovala a začala pracovat, ráda se bavila, cestovala, nekontrolovala ho na každém kroku. Josef měl zkrátka pocit, že ona je ta pravá, s níž chce žít. A tak, když mu skončila nájemní smlouva v jeho malém bytě, kam se uchýlil po rozvodu, navrhl jí, aby bydleli spolu.

Proč zbytečně utrácet?

„Byla nadšená, ale inzeráty s nabídkou bytů, které jsem předvybral, smetla ze stolu. Přišla s tím, že má mnohem lepší řešení. Nabídla mi, abych se nastěhoval k nim. Respektive do domu jejích rodičů, kde ona obývala celé patro s vlastním vchodem. Rodiče žili v přízemí, jen zahrada byla společná. Argumentovala tím, jak je zbytečné, abychom někde platili drahý nájem, když její rodiče po nás nebudou chtít ani korunu. A za uspořené peníze můžeme cestovat. Představa příživníka v cizím domě mě sice ani trochu nelákala, ale když naléhala, svolil jsem. Její rodiče se zdáli být fajn a navíc jsme měli mít každý svůj vchod,“ vzpomíná Josef na souhlas, kterého dnes, s tím, co ví, lituje. Kdyby se tehdy rozhodl jinak a na Petru zatlačil, mohli třeba ještě tvořit pár.

Hranice soukromí postupně zmizela

Krátce po nastěhování se zdálo být vše v nejlepším pořádku. Rodiče okolo nich chodili po špičkách, zbytečně je nerušili a na každou návštěvu se ohlašovali. To ale trvalo ani ne půl roku. „Postupně byli čím dál oraženější. Přicházeli, kdy se jim zlíbilo, panímáma nám začala prát prádlo, uklízet i vařit. Jak neustále opakovala, její dcera domácí práce přeci nemohla stíhat, když chodila do práce. A ona je v domácnosti, takže ráda vypomůže. Vůbec se mi to nelíbilo, ale na můj názor už hleděl málokdo. Petře to totiž naopak vyhovovalo. Byla bez starostí, maminka za ni vše udělala. Ale to znamenalo i skutečnost, že k nám začala chodit, jak se jí zlíbilo,“ vypráví o postupném bouráním hranic soukromí Josef.

Přišly výčitky a vydírání

Nakonec to dopadlo tak, že mu nastávající tchán s tchyní začali organizovat volný čas. Museli vědět o každém jeho kroku. „Bylo to něco příšerného. Pepo sem, Pepo tam. Tohle nedělej, tamto jsi udělal špatně, pojď nám pomoct s tím či oním… Kdyby něco potřebovali jednou za čas, neřeknu. Ale bylo to skoro na denním pořádku. Jakmile jsem se ohradil, odmítl něco udělat, přišly výčitky. Jak nás tu nechávají bydlet zadarmo, starají se o nás, a já si toho ani nevážím. Prostě vydírali! Přitom nájemné, které jsem jim pravidelně nutil, rezolutně odmítali,“ kroutí hlavou Josef. Ten proto naléhal na svou partnerku, ať se přestěhují do vlastního. Jenže marně.

Pohodlný život neopustila

„Řekla mi, že se nikam stěhovat nebude. A jestli ji mám rád, zůstanu s ní u rodičů. Prý nám tam nic nechybí. Odmítala dívat se na to mýma očima. Pro mě byli její rodiče na rozdíl od ní přece jen cizí! A tak jsem si jednoho dne sbalil kufry a odešel do podnájmu. Ona se urazila. Vyčetla mi, že její rodiče nemám rád, a kdeco dalšího. Mělo to jediné možné řešení – rozchod. Ne že bych ji nemiloval, ale za takovou cenu…,“ svěřuje se Josef.

Čtěte také:

Reklama