Konečně! Po dvou měsících jsem si udělala čas na kosmetiku. Zatím jsem totiž nenašla takovou kosmetičku, která by mi vyhovovala natolik, abych se k ní vracela pravidelně. Když jsem byla u té předposlední, tak jsem měla pocit, že na mne pracoval stroj a že mi každou chvíli zatlačí oči.
Ty z Vás, které jste byly na kosmetice i s masáží obličeje a dekoltu, mi dají za pravdu, že se velmi snadno rozpozná, jak kosmetička svoji profesi vnímá a zda se umí vcítit do klienta.

Přicházíme tam přeci za relaxací, za hodinou času – která nám pomůže vyprázdnit nabitou mozkovnu, a kdy jsme samy sebou.

Teď jsem se ale cítila fajn. Příjemná, zlehka vedená masáž mne uvedla do stavu usínání.
Víte, taková ten pocit, že se vznášíte, je vám prima a zatraceně se Vám z tohohle vakua nechce.

Podobný pocit jsem zažila také jednou u kadeřníka, když jsem byla v zahraničí na studiích – v rámci reklamní akce jsem zavítala do jednoho pařížského obchodního domu, kde nabízeli ostřihání za zlomkovou cenu té běžné. V hlavě mi běžela kalkulačka, abych si spočítala, zda budu pouze o bagetě a másle, ale tuhle zkušenost jsem si nechtěla nechat ujít.

Kadeřnice si se mnou nejprve ujasnila, co bych tak asi na své hlavě chtěla nosit za účes, a za jejího jemného vedení jsme se nakonec dobraly výsledku.
A teď hurá na mytí.
Neujala se mne ona, ale přenechala mne slečně, která se starala jen o mytí vlasů. Takovéhle mytí vlasů jsem ještě nezažila – to nebylo drb drb, cuk táh – ale byla to masáž, kdy její prsty lehce klouzaly po temeni, po spáncích, po zátylku - zastavovaly se a rozbíhaly v pravý čas - a já jsem si to, místo zatínání zubů, užívala a postupně zapomínala na celý uplynulý den.

A o to přeci při masáži jde.

Nebojte se jí, užijte si ji.  

       
Reklama