Ono úspěšně vládnout po tak činorodém panovníkovi, jakým Karel IV. bezesporu byl, se ukázalo jako nadlidský výkon. A i když se v prvních letech své vlády Václav IV. skutečně snažil, brzy rezignoval. Chyběla mu přirozená autorita jeho otce, neměl ani dost silnou vůli k prosazování svých návrhů. Neoplýval ani ctižádostí, která nechyběla jeho mladšímu nevlastnímu bratru Zikmundovi. Na úkoly, kterým byl tváří v tvář postaven, neměl šanci svou povahou ani svými návyky stačit. A tak ho nakonec panování nejspíš přestalo bavit…

Josef Sudek. Foto: Wikipedia

Václavova nevěsta Johana Bavorská (1356-1386) se narodila v Haagu jako dcera bavorského vévody Albrechta I. Podle letopisců příliš nevynikala krásou, na druhou stranu to ale byla veselá a přívětivá dívka. Sňatek byl dílem politických kalkulací Václavova otce Karla IV. Bývalo zvykem, že se zasnubovaly děti sotva narozené. A pokud se v průběhu let našel vhodnější ženich či nevěsta, zásnuby se za určitých podmínek, mnohdy i odstupného prostě zrušily.

Nejinak tomu bylo i v případě malého Václava. Johana nebyla jeho první nevěstou. Když v roce 1370 Císař Karel IV. vznesl oprávněné dědické nároky na Braniborsko, zjistil, že se proti němu vytvořila silná opozice včele s bavorskými vévody. Nabídl tedy jednomu z nich spojenectví, které mělo být stvrzeno sňatkem jeho syna s vévodovou dcerou. Albrecht se cítil velkorysou nabídkou polichocen, stejně jako jeho dcera. A hned bylo po nepřátelství.

Vévoda Albrecht slíbil dát své dceři Johaně věnem deset tisíc kop pražských grošů s jednoroční lhůtou splatnosti, zástavou na toto věno měl Václav dostat město Kempten. Karel IV. se pak zavazoval dát nevěstě patnáct tisíc kop pražských grošů a zástavu měst Hluboké nad Vltavou, Domažlic a Stříbra. Honosná svatba se konala už v září 1370 v Norimberku, Václavově rodišti. Českou královnou byla Johana korunována brzy po svatbě 17. listopadu 1370.

Soužití nedospělého páru bylo odloženo na rok 1376, kdy měl dosáhnout Václav v patnácti letech formální dospělosti a měl být v Cáchách korunován na římského krále. Hned po svatbě se ale Johana přestěhovala do Prahy. Velmi brzy se naučila česky a rychle se sžila s českým prostředím. Její poručnicí a nejbližší rádkyní se stala císařovna Alžběta Pomořanská, která ji učila etiketě a připravovala na budoucí roli královské manželky. Nepanoval mezi nimi ale příliš láskyplný vztah. Alžběta, která byla jen o devět let starší, si své postavení císařovny žárlivě hlídala. A když byl Karel IV. na cestách, manžela zastupovala, a tak jí byla Johana podřízená úplně.

V dobových dokumentech se s Johanou příliš nesetkáme. Objevuje se jen při mimořádných příležitostech, jakým byl například pohřeb Karla IV. v roce 1378. Tehdy stála po boku žalem zlomené císařovny Alžběty Pomořanské ve Svatovítské katedrále. Napětí mezi ní a Alžbětou se stupňovalo i po nástupu Václava IV. na trůn. Když byl mladý král mimo království, uchylovala se raději Johana na hrad v Písku.

Obzvláště smutný byl konec Johany Bavorské, která zemřela na Silvestra roku 1386 na hradě Karlštejně. Existuje několik verzí, jak královna skonala. Podle brabantského kronikáře Edmunda de Dynter se to odehrálo asi takto: Kolem třetí hodiny ráno královna prudce vstala z lůžka a pravděpodobně hlučně šmátrala pod lůžkem po nočníku. Mohutný lovecký pes, který byl zvyklý se svým pánem spát, se prý vylekal, vrhl se na královnu a prokousl jí hrdlo. Její výkřik krále zajísté probudil, ale to už královna ležela v tratolišti krve a dodýchala mu v náručí. Kronikář byl sice současník, ale informaci měl samozřejmě „z doslechu“. Ve své kronice dál uvádí, podle jiných svědectví královnu pokousal pes nakažený vzteklinou.

Možná takto vypadal Karlštejn v době Johaniny smrti. Foto: Wikipedia / r.1850

Příběh se psem bude mít racionální jádro, i když se přesně nemusel odehrát takto. Přejal ho i ve svých Dějinách František Palacký. Je totiž známa králova záliba v loveckých psech a rok před osudnou událostí jeden z Václavových psů škaredě pokousal hofmistra Kašpara Krajíře, což byl člověk, kterého zvíře muselo znát, protože se staral o potřeby dvora a přicházel s ním často do styku. Podle jiných verzí mohla královna zemřít na mor či jinou nákazu. Ale pro právě jen ona a nikdo další?

A takto vypadá Karlštejn po přestavbě Josefa Mockera dnes. Foto: Shutterstock

Král dal své třicetileté manželce vystrojit honosný pohřeb. Tělo královny Johany bylo nejprve vystavováno v pražských kostelech a teprve pak bylo 12. ledna 1387 slavnostně uloženo do hrobky českých králů v katedrále svatého Víta. Rodinu tehdy zastupovala Johanina tchyně, císařovna-vdova Alžběta a Václavův bratranec moravský markrabě Jošt. Král se pohřbu nezúčastnil. Proč? Opět existuje více verzí. Podle jedné z nich prý měl k Johaně silný citový vztah a její smrt ho natolik zlomila, že se obřadu „pro žal“ nemohl zúčastnit. Podle jiné mu naopak byla lhostejná, že odjel na hrad Žebrák, kde se oddával svým zálibám.  Tak si vyberte…
Když Václav IV. ovdověl bylo mu dvacet šest let. S novým sňatkem nepospíchal – i v tom se diametrálně lišil od svého otce. Oženil se teprve po třech letech s Johaninou neteří, o pat nát let mladší Žofií Bavorskou…
 
Na našem webu jste si mohli přečíst:

Kterou manželku miloval Karel IV. nejvíce?
Viola Těšínská, zapomenutá česká královna
Primát Kunhuty Přemyslovny, první šlechtičny, která požádala o rozvod…

Reklama