Čtenářka Marie Magdaléna milovala matematiku a měla skvělého učitele. Jednou mu provedli velkou lotrovinu, přilepili ho k lavici…

Krásný sluníčkový den .Také já jsem si vzpoměla díky vašemu tématu na jednoho svého učitele. Měl nás v sedmé třídě na matematiku. Jmenoval se Železný , ale mi puberťáci  mu samozřejmě vymysleli přezdívku . Říkali jme mu „´ŠROŤÁK.!

Já byla v matice dobrá a procenta a zlomky které jsme v té době v sedmičce brali jsem spočítala skoro z hlavy. Při písemkách jsem většinou spočítala zadání pro A a pak zadání pro B a poslala dopředu . Párkrát po sobě jsme měli všichni z písemek jedničku -- teda TI KDO TO STIHLI OPSAT. Chudák pan - tedy v té době soudruh,  učitel .

Věděl že se něco děje a snažil se zjistit co . Samozřejmě na to brzy přišel , ale byl to dobrák nechtěl nikoho trestat , spíš nás naučit , . Tak mě posadil do předposlední lavice a při písemkách seděl na rohu lavice za mnou , aby viděl co píšu . A bylo po opisování .

Jenže dva třídní lotrandové  , se nechtěli smířit se známkami za svůj vlastí výkon , protože ten byl většinou na pětku  a  tak vymysleli plán . Při další písemce  na roh lavice za mnou natřeli bezbarvý lak . Soudruh učitel nic netuše si jako obvykle sedl na roh lavice a sledoval dění . Celá třída ale také . Asi za půl hodiny se chtěl zvednout , ale nešlo to . Přilepil se ,-- pak sebou trhnul a odlepil se , ale na kalhotech měl flek jako hrom .

Nevěděl co má dělat , byl to takový tichý člověk , ale v tu chvíli zařval -- „VY SEBRANKO , TOHLE VÁS BUDE MRZET - , A ODKRÁČEL ZE TŘÍDY.  Čekali jsme že z toho bude pořádný průšvih , ale soudruh učitel se zachoval skvěle , a nic se neřešilo , jen naše třída si ho víc začala vážit .

A já už také nikdy nic za nikoho nepočítala . Dneska si občas vzpomenu , ale spíš když vidím , co počítá vnučka a nevím jestli bych chtěla znovu do školy. Matematiku ale máme asi v genech . Vnučka ji přímo miluje , je  dnes v páté třídě ,a říká že po gymnáziu  půjde  na matfyz. Tak uvidíme .

 Marie Magdaléna    
Text nebyl redakčně upraven

Děkuji Marie Magdaléno ze úsměvný příběh. Já mnohdy učitele považuji v podstatě za svaté. A kdyby mi nějací malí školáci provedli něco takového,  tak nevím, jak bych jim to oplatil, ale pořádně těžká písemka by vás asi neminula… A také, přiznávám bez mučení, bych nejspíše použil metodu Igora Hnízdo… Vím, že dnes se to již nenosí, ale jak mi řekla kdysi jedna psycholožka k tělesným trestům. „Myslíte, že když nějaký způsob výchovy fungoval spolehlivě několik tisíc let, že najednou někdo vymyslel nějaký jiný, lepší způsob výchovy?“

Téma dnešního dne zní: Můj nejoblíbenější předmět ve škole
s podtitulem: vzpomínka na pana učitele(ku)

A abychom to téma trochu rozvinuly, nemusíte psát jen o kladném panu učiteli(ce), můžete přidat i vzpomínku na toho „zlého“ (zlou).

Škola je v plném proudu, vraťme se tedy do ní na chvilku i my. Alespoň ve vzpomínkách.

  • Jaký byl ve škole váš nejoblíbenější předmět?
  • Ať už na základní, střední, nebo vysoké
  • Vzpomenete ještě někdy na svého pana učitele(ku)?
  • Ať už v dobrém, nebo ve zlém
  • Ovlivnil nějak váš život váš nejoblíbenější předmět ve škole?
  • Vybrala jste si podle něho i své budoucí povolání?
  • Mají to dnes děti ve škole těžší?
  • A učitelé?

Vzpomínejte a pište, téma je to široké – a krásné.

Na vaše příspěvky se těším na redakčním e-mailu: redakce@zena-in.cz

Jednu z žaček nebo studentek odměním dvěma velmi zajímavými knihami:

Erich von Däniken / Strategie bohů - Osmý div světa

kniha

P. Lamposová, Lena K. Swanbergová / Můj život se Saddámem Husajnem - Ve stínu obávaného diktátora

knihaaadve