Úraz, operace či kousnutí zvířete může na všem těle nechat věčnou „památku“. I vy určitě máte nějakou tu jizvu. Možná vám připadá jako vada na kráse, a proto se ji snažíte skrýt nebo zamaskovat. A možná vám šla příkladem americká zpěvačka Anastacia, která se už v začátcích své kariéry nechala slyšet, že se svou jizvou na břiše si hlavu rozhodně neláme a nebojí se své bříško odhalit.

Vězte, že jsou i tací, kteří své tělo jizví záměrně a považují své viditelně zhojené rány za ozdobu. A není to jen módou domorodých kmenů v exotických zemích. Takové jizvení si s přehledem obstaráte i u nás.

Jizvení je specifickým druhem zdobení těla. Provádí se pomocí několika různých technik. I v našich tetovacím studiích se pro jizvení zažil anglický název scarification (scar – anglicky jizva). Jizvení bylo patrně převzato od domorodých kmenů, pro něž je výhodou, že obrazce vytvořené touto technikou jsou na tmavé kůži viditelnější než tetování.

Nejčastěji se k jizvení využívají dvě hlavní techniky, které se dále dělí na několik dalších. Pokud dostanete při čtení následujících popisů pocit, že jedinec, jenž se k této tělesné modifikaci odváží, musí mít silně zvládnuté sebeovládání, nemýlíte se.

Branding (překlad: značkování, cejchování) je technika, které se osvědčila hlavně u dobytka. Ale někdo si nejspíš položil otázku, proč to nevyzkoušet i na lidech. A tak se i lidé dnes zvesela cejchují rozpáleným kovem. Technice, kdy se obrazec tvoří přiložením nažhaveného kovu v požadovaném tvaru, se říká „strike branding“. Jizva po něm zůstává celkem široká.

Pokud tedy kladete důraz na detail, žádejte „cautery branding“. Ke kauterizaci se používá nažhavených kovových těles i chemikálií. Nejrozšířenější pomůckou je však elektro-kauter. Tento původně lékařský přístroj by se dal přirovnat k elektrickému skalpelu. Elektrické jiskry, které z přístroje létají na kůži, zanechávají požadovanou stopu.

Vzácněji se pak vyskytuje značkování za studena. Je to v podstatě totéž jako výše zmíněné vypalování. S tím rozdílem, že nyní je pro změnu kovový nástroj extrémně zchlazen. K tomu se využívá například tekutý dusík.

Cutting je metoda, kdy se při jizvení použije ostrý nástroj – suchá jehla, skalpel. Je tedy vhodný i pro obrazce, kde je kladen důraz na detail. Jizva nevznikne vypálením, ale vyříznutím. A i zde existuje několik různých postupů. Technika, která je běžně používaná na západě, ale její tradice vznikla v Africe, spočívá v naříznutí kůže a následném zabalení rány do bahna nebo popela. To samozřejmě vyvolá zvýšené bujení vaziva v jizvě a reliéfní ornament je na světě.

Jindy se do čerstvě vyříznuté rány vtírají tetovací barvy. Aby se inkoust uchytil, je důležité (stejně jako u běžného tetování) nestrhávat strupy. Naopak strhávat je musíte při jiné technice, aby obrazec získal plasticitu. Kůže je naříznuta a častým strháváním strupů se rána udržuje co nejdéle čerstvá. Trojrozměrnou jizvu lze získat také tím, že budou zcela vyříznuty celé pruhy kůže.

Co nám o jizvení řekl Fousage, umělecký vedoucí tetovacího studia hell.cz? „Častěji se odhodlávají k jizvení muži, ať již vypalováním, či skalpelem. Možná je to i proto, že jizvení více rezonuje s archetypem válečníka a jeho rituálního prolévání krve, ženy používají piercing a tetování coby metodu zdobení.“

Na nejméně drastickou metodu jizvení se můžete podívat zde:

 

Čtěte také: Můj chlap je zvíře!
Vyřezávání do kůže: Nůž, krev a štěstí

Nechala byste si vyřezat obrázek do kůže?

Reklama