Hezký den, milé ženy-in,
při dnešním tématu se mi vybavila příhoda, kterou jsem zapříčinila tak trochu já sama. Tedy následné slzy s jejím koncem.
Před léty můj tehdejší manžel našel na půdě odložené koťátko. Byla to spíš taková myšička, téměř holá, oči ještě zaslepené, velikost kolem 15 cm. Když tak nad tím teď přemýšlím, tak vlastně vůbec nevím, co chtěl s nálezem podniknout, pravděpodobně to ale nebylo nic humánního. Jenže já, když jsem uviděla tu třesoucí se hrčku v jeho obrovské dlani, jsem zahájila záchranný proces.
Koťátko dostalo měkkoučce vystlanou krabičku a nahřívala jsem je opatrně u trouby. Snažila jsem se je i krmit vlažným mlékem, které jsem natáhla do injekční stříkačky. Obě dcery mi vydatně pomáhaly, otec se smál. Naše snaha se ovšem minula účinkem, koťátko se nám zachránit nepodařilo, do druhého rána leželo v krabičce mrtvé. Všechny holky z rodiny jsme to oplakaly a vykopaly jsme mu aspoň malý hrobeček na zahradě. Moje slečny mu tam pak pravidelně měnily kytičky.
Jitulenka
Text nebyl redakcí upraven.
To je smutné :( Ale i to se bohužel stává.
Dnes si povídáme o opuštěných zvířátkách.
- Vodila jste si v dětství domů psy a kočky z ulice?
- Máte doma nějakého nalezence?
- Musela jste i vy sama svého mazlíčka opustit?
- Pomáháte útulkům?
Máte k tomu co říct, stále můžete psát na adresu
Nový komentář
Komentáře
ono se jim musi hodne masirovat briska, treba kote si jinak nevyprazdni, na to se nekdy zapomina,, ale jestli umrelo do rana melo pravdepodobne zapal plic a uz mu stejne nebylo pomoci
taky jsem zažila takovéto záchrané akce.doma jsme tak krmili králíky, samice je totiž vystrčila z hnízda a dva zakousla (matka jedna), ale bohužel se nám podařilo ze 3 odebraných králíčků zachránit jen jednoho.