Milé ženy-in, zapojuji se také do poněkud morbidního tématu o našich posledních bacilech.

Ten můj mne skolil před loňskými Vánocemi, byla to hnusná streptokoková angína, kdy antibiotika nezabírala a já v domnění svojí nepostradatelnosti si vzala jen pár dní dovolené, abych vyležela to skutečně nejhorší. Jenže to mělo teprve přijít, což jsem pochopila až posléze. Vánoce jsem překlepala s vypětím všech sil a co šlo odložit, to jsem odložila. Třeba i vánoční cukroví. Zato jsem stále běhala po doktorech, kteří mne děsili tím, že by ta veliká uzlina na krku mohl být absces. Vědomí, že jsem přechodila infekční mononukleózu, nebylo také příliš povzbudivé, ale co už se dalo dělat, že?

Jenže - čím méně mne bolelo v krku, tím více mne bolely nohy. Od kolen dolů se mi z nenápadných flíčků vytvořily obrovské bolestivé fialové obrazce připomínající domácí násilí, a já se těšila na každou injekci, která mi na pár hodin ulevila od bolesti. Nicméně celkově se stav nezlepšoval a já takto hrdinně "oslavila" doma v posteli i Silvestr a příchod nového roku.

Nicméně hned následující pracovní den moje hrdinství skončilo. Dobelhala jsem se pro neschopenku, a paní doktorka, když viděla, jak se můj stav zhoršuje, mne okamžitě hnala do nemocnice. Tam jsem díky čertovským kortikoidům začala opět chodit svižněji než 90letá bábinka. A co bylo dál? Dva měsíce pracovní neschopnost, půl roku antibiotika, časté bolestivé záněty očí, obrovská únava, a hlavně slib, že když budu nemocná, tak už se NIKDY nebudu rouhat a nebudu tvrdit, že si pracovní neschopnost nemůžu dovolit vzít. Zdraví nám nikdo nevrátí.

JITULENKA

Text nebyl redakcí upraven.

Máte recht, lepší je oželit část výplaty, než si zadělávat na pořádný průšvih.

A jaký byl váš poslední bacil?

redakce@zena-in.cz

Reklama