cl.jpg
Foto: Shutterstock

Jitka
O dítě jsme se s manželem snažili neúspěšně dva roky. Všechna vyšetření dopadla dobře, ale hlavní překážkou u nás asi byla psychika a stres. Teď jsem v šestém měsíci, nechci to zakřiknout, ale myslím, že nám pomohla pandemie. Byli jsme 14 dní doma v karanténě a během té doby jsme nejspíš počali. Na chvíli jsme se uvolnili, zbavili se stresu z práce, a přestali dítě tak řešit.

Edita
První dítě jsem porodila ve 38 letech díky umělému oplodnění. Lékařka mi řekla, že přirozeně nikdy neotěhotním, a že nemá cenu brát antikoncepci. No a ejhle, ve 40 letech jsem byla těhotná podruhé. Trochu nám to s manželem zkomplikovalo situaci, ale nakonec jsme byli rádi za zdravého chlapečka.

Lucie
S přítelem jsme se o dítě snažili rok. Pořád jsem na to myslela, dělala si ovulační testy a každý měsíc jsem měla dojem, že je to ono, že jsem konečně těhotná. Když přišla menstruace, byla jsem potom hrozně zklamaná, každý měsíc víc a víc. Všichni mi říkali, ať na to nemyslím, a že se zadaří. A nakonec to opravdu vyšlo v době, kdy jsme měli plnou hlavu stavby nového baráčku. Během řešení jsem otěhotněla.

Snažení a psychika

Odborníci se shodují, že psychika hraje ve snaze otěhotnět důležitou roli. „Aktuální situace výrazněji zasahuje ženy, u nichž se při problémech s plodností tendence k sociální izolaci a smutkům ještě více prohlubují. Mají přirozené sklony vztáhnout si problém na sebe a věnovat mu o to více energie. Vyhledají různé alternativní cesty, cvičení, bylinky, čímž se paradoxně ‚zacyklují‘ v problému ještě víc. Následně se u nich rozvíjí syndrom psychického strádání typického při neplodnosti,“ komentuje psycholožka Jana Březinová z pražské kliniky IVF Cube.

Doporučuje 8 způsobů, jak psychiku při neplodnosti podpořit:

  • Zachovejte rozvahu. Ve většině případů žena neotěhotní hned z prvního nechráněného styku. Když jsou oba partneři zdraví, případný neúspěch je třeba řešit přibližně po roce pravidelného nechráněného styku (asi dvakrát až třikrát týdně). Samozřejmě plodnost s věkem klesá, proto po 35. roku věku ženy je vhodné vyhledat pomoc odborníků už po šesti měsících a po čtyřicítce nečekat déle než dva až tři měsíce.
  • Netlačte na partnera. Není nic horšího, než když žena svému partnerovi oznamuje, kdy je vhodný čas k početí, měří si bazální teplotu anebo hlásí stav cervikálního hlenu. Toto je často pro muže odpuzující, a tak hrozí nejen nepříjemné situace, ale i možné problémy v sexuálním životě. Plánovat lze i čistě „žensky“.
  • Netlačte na sebe. Proces otěhotnění není úplně závislý na vašich schopnostech a je třeba se smířit s tím, že ho nemůžete stoprocentně ovlivnit. Není to žádná vizitka osobních schopností ani úspěšnosti. Pokud podstupujete léčbu v centru asistované reprodukce, vnímejte ji jako pomoc, ne jako selhání.
  • Někdy je méně více. Zvažte, co vše pro otěhotnění děláte a jak je to užitečné. Pokud děláte „nadpráci“, v podstatě vysíláte psychice signál, že něco nejde a je třeba pro to hodně dělat. Tím se dostáváte do stresu, který se projevuje v podobě psychických těžkostí – pocitů beznaděje, selhání, viny a strachu z toho, jak to nakonec dopadne.
  • Je to váš příběh. Nenechte se ovlivnit příběhy jiných, v reprodukční medicíně nejsou univerzální postupy. To, co absolvovala vaše kamarádka anebo známá, nemusí vyhovovat vám.  Raději věnujte pozornost sobě a vnímejte souvislosti týkající se vašeho životního příběhu psychického a fyzického zdraví. Inspiraci a podporu je třeba hledat především ve vlastním partnerském vztahu.
  • Využijte včas pomoc odborníků. Neváhejte se včas obrátit na odborníky a řešit s nimi všechny otázky a obavy. Někdy se zbytečně dlouho trápíte nejistotou a vykonstruovanými scénáři. Lékaři, sestry a další odborníci jsou připravení vám odpovědět na jakékoli otázky. To samé platí i o psychologické pomoci, která je dnes už považovaná za součást terapie.
  • Myslete na to, že váš přístup k terapii ovlivní i dítě. Pokud podstupujete IVF terapii, snažte se zachovat si reálný nadhled a klid, rozhodujte se uváženě a nebojte se ptát ani dát najevo strach anebo nejistotu. Právě vaše schopnost být v terapii vašemu lékaři partnerem pomůže v budoucnosti i vašim dětem. Ukazuje se totiž, že děti počaté v rámci IVF terapie bývají vychovávané úzkostněji a rodiče za ně často řeší i sebemenší těžkosti.  Veďte stále svůj život, co nejpodobněji, samozřejmě dle doporučení svého lékaře, kterému důvěřujte. Věnujte se stále svým koníčkům a zájmům, které vás baví a přináší vám pohodu.
  • Trpělivost není nečinnost. Některé věci se nedějí na počkání a u těhotenství to platí dvojnásobně. Být trpělivý neznamená, abyste nic nedělali a čekali, až „to přijde samo“, ale abyste netlačili na výkon a na čas.

Zdroj: redakce, Jana Březinová, klinika IVF Cube, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna

Reklama