07e8de97b3c2e-obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Informace o tom, že Evropská unie povolila používání prášku z larev potemníka moučného do běžných potravin, spustila nedávno lavinu kritiky. Jako už před lety, kdy postupně přibývali na seznam cvrček domácí, potemník stájový a saranče stěhovavé. Někteří lidé se totiž začali obávat, že se přidávání hmyzu do pečiva, těstovin a dalších potravin nyní stane běžnou praxí. To je samozřejmě nesmysl, což dobře ví každý, kdo si nějakou potravinu obohacenou o hmyzí bílkovinu kdy koupil.

Hmyzí moučka v potravinách rozhodně není levnou náhražkou, nýbrž nutričním obohacením, jakýmsi benefitem, za který si zákazník připlatí. Nejde totiž o nahodile odlovené „broučky“, nýbrž o sterilně a podle stanovených zásad chované živočichy, což se samozřejmě promítá v ceně. Navzdory tomu, že si za hmyzí moučku v současnosti pořádně připlatíme, pořád jde o levnější chov, než je tomu u ostatních zdrojů bílkovin.

Ekologičtější a efektivnější zdroj bílkovin

Chov hmyzu je ekologičtější a levnější formou obstarání bílkovin v porovnání s ostatními zdroji. Žere širokou škálu potravy a efektivně využívá dokonce i bioodpad. Náročný není ani na příjem vody. Kromě toho netvoří takové množství skleníkových plynů a stačí mu mnohem menší prostor k životu. Jen pro představu:

Zatímco hmyzu stačí na produkci jednoho kilogramů bílkoviny spotřebovat pouhý jeden litr vody, kilogram vepřového masa „spolkne“ 3 500 litrů a hovězího dokonce 22 000 litrů.

Plocha, která je k chovu potřeba, je také neporovnatelná. V přepočtu na jeden kilogram bílkovin potřebují krávy ke svému životu 200 m², slepice 45 m² zatímco hmyzu ke stejnému množství stačí jen 15 m².

A co víc – hmyz má obecně vyšší podíl spotřebovatelné tělesné hmotnosti než hospodářská zvířata. „Například až 80 % cvrčka je pro člověka jedlých. Naproti tomu hospodářská zvířata nabízejí ke spotřebě nižší množství dostupného masa, přičemž prasata jsou poživatelná pouze z 55 %,“ uvádí vědci z University of Florida.

Jde o hodnotný zdroj potravy

Hmyz patří k nutričně velmi bohatým zdrojům potravy. Skýtá nejen vysoce kvalitní a stravitelnou bílkovinu (ze 76 až 96 %), ale také spoustu vitaminů a minerálních látek. Jsou to hlavně biotin, riboflavin, kyselina pantotenová a kyselina listová, měď, selen, železo, zinek, vápník, hořčík, mangan a fosfor. Obsahuje také další živiny, například i esenciální aminokyseliny (46 až 96 %). Některé druhy jsou navíc nízkokalorické, takže jsou ideální pro redukční diety.

Proto není divu, že hmyz jako potravinu schválila evropská legislativa po bedlivém zkoumání už v roce 2015. Dodnes ale povoluje přidávat do potravin jen pouhý zlomek druhů (4), přestože na světě jich existuje jedlých kolem 2 000. Těmi se pravidelně živí přibližně čtvrtina světové populace. A více než úspěšně.

Hmyz nesedne každému

Zatímco většina lidí z hmyzí bílkoviny profituje, najdou se bohužel i jedinci, kteří ji jíst nemohou. Stejně jako u většiny potravin, i tady se může vyskytnout alergie. Často jí trpí ti, kteří nemohou konzumovat například korýše.

Rozhodně ale není pravda, že by pro potravinové účely chovaný hmyz přenášel nějaké nemoci nebo obsahoval škodlivé látky. Ublížit člověku nemůže ani odmítači hmyzu často skloňovaný chitin, z něhož je složená vnější schránka mnoha druhů. Vědci totiž naopak prokázali, že může mít naopak pozitivní účinky na naše tělo – posiluje imunitu a má antioxidační, antimikrobiální, protiplísňové a protizánětlivé účinky. A vykázal dokonce i protinádorovou aktivitu.

Nemusíte přitom nutně chroupat hmyz v „celé jeho křupavosti“. Komu to nedělá psychicky dobře, může si dopřát dokonale namletou hmyzí mouku. Ta není chuťově příliš výrazná a v běžném, ochuceném jídle se doslova ztratí.

Zdroj informací: Beatriz A Acosta-Estrada, Alicia Reyes, Cristina M Rosell, Dolores Rodrigo, Celeste C Ibarra-Herrera: Benefits and Challenges in the Incorporation of Insects in Food Products, University of Florida: 3 Benefits of Eating Insects: Entomophagy as Sustainable Nutrition, Česká zemědělská univerzita v Praze – Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, European Commission – Food safety