Byla jsem rozvedená asi rok a bydlela jsem zpět doma u svých rodičů i s tehdy rok a půl malou dcerkou. Vedle nás přes zeď bydlela moje kamarádka Jana, často jsme spolu krafaly přes okno a ona neskutečně trpěla na moji dcerku, rozmazlovala ji a pořád nosila čokoládičky a různé drobnůstky.
 
Jednoho letního dne na mě zase klepala na okno, že za ní přijeli kamarádi z chalupy slavit její narozeniny, jestli nechci přijít taky. V okně se najednou objevili asi tři mladíci v džínových bundách, jeden z nich byl právě ON. Měl na hlavě šátek, rozvrkočené vlasy a překrááááásně modré oči, stačila vteřina, ani slovo jsme nemuseli vyslovit a jak se říká, jiskra přeletěla. Na chvíli jsem se i s malou u Jany stavila a po nějaké době slovo dalo slovo a ON slíbil, že přijede a pojedeme společně všichni tři někam na výlet.

Od té doby uplynul rok a já na milého modroočka pomalu zapomněla, slib nesplnil, neozval se.

Bylo léto v rozpuku a s Janou jsme odjely na chalupu. Vzala s sebou svého synovce a společně s dětmi jsme se těšili na krásný týden v přírodě. Ono odpoledne jsme se vydali s dětmi k lesu a louce, abychom si natrhali nějaká kvítka do vázy. Když jsme se vraceli s náručí květin a šli jsme po silnici, najednou zprudka zastavilo blankytně modré auto.

Vykoukl nějaký mladík a nabídl Janě, že nás svezou zpět do vsi. Nastoupili jsme i s prťatama a tak koukám do zpětného zrcátka a nezmohla jsem se na nic jiného než Janě šeptnout : " Hele, to je ON ! " Janě vůbec nesvitlo, tak jsem jí připomněla modroočka v okně.

Byl nemluvný, tichý, jen ty oči zářily. Pak jsme se ani už nevím jak domluvili, že půjdeme dětem ukázat kravičky a moje princezna JEMU vlítla do náručí s křikem TATÍÍÍ :-))

 

Vzal ji na ramena " na koníčka " a vypadalo to, jako by k sobě patřili odvěků. No a už je náš - zítra to bude 11 let. :-)) od chvíle, kdy jsme se "podruhé" potkali.

Reklama