Návrhářku Jiřinu Tauchmanovou nebylo snadné „dohonit“. Pendluje mezi Novou Pakou, kde žije a tvoří, a Prahou, kde má ateliér, ve kterém se zkouší a setkává se svými klienty. Tam jsem si s ní dala včera schůzku i já, abych s ní udělala rozhovor. Je to nesmírně příjemná a kultivovaná dáma, se kterou se krásně povídalo nejen o módě, modelkách a svatebních šatech, ale i o životě, mužích a zahrádce.
Vaší věrnou a spokojenou klientkou je herečka a moderátorka Tereza Kostková. Oblékala jste ji do velmi úspěšného a sledovaného pořadu Star Dance a diváci si nemohli nevšimnout krásných toalet, které měla na sobě. Jak vaše spolupráce vlastně začala?
Terezka mi jednou moderovala přehlídku a do našich šatů se úplně zamilovala. Když měla dělat v televizi Hvězda mého srdce, přišli s tím, že by chtěla šaty od nás. A tak naše spolupráce začala a pokračovala dál ve Star Dance, kde jsme oblékali jenom ji, a Duety. Tam už jsme navrhovali a šili pro všechny hvězdy pořadu, včetně mužů.
U Duetů na chvilku zůstaňme. Po Star Dance to byl další pořad, který byl hodně sledovaný a plný známých hvězd. Připomenu Petru Janů, Petra Koláře, Tomáše Trapla, Jitku Zelenkovou, Ester Janečkovou, Janu Bouškovou, Marcelu Březinouvou a další. V čem byla ta práce specifická?
Měli jsme přesné zadání. Byla to sice malá večerní, ale musela mít určitou stylizaci, nadsázku a jednotný rukopis, protože se jednalo vlastně o jevištní kostýmy. Do takového luxusního pořadu, jako byly Duety, nemůžete hvězdy obléknout do běžné konfekce. Jsou to už hotové osobnosti, které mají pochopitelně i své nároky a chtějí vypadat dobře. Každý díl musel být jiný a něčím poutavý a šaty v tom hrály hodně důležitou roli.
Oblečení před kameru má svá přísná kritéria. Musí mít dokonalou siluetu a vypracování. Kamerou a osvětlením se řídí i výběr barev a materiálů. Všechno musí perfektně sedět, nic nesmí padat, vykukovat, nic nesmí vypadat nelichotivě. Moderátor nebo interpret se hodně pohybuje a nemá možnost ani čas si něco upravit. Kamera prozradí všechno a nic vám neodpustí.
Byla to velmi náročná, ale zárovně neuvěřitelně krásná práce.
Když se mi líbí kostýmy, vždycky se podívám na titulky. Jak to, že jsem tam nenašla vaše jméno? Mohlo vás to posunout ještě dál.
Takhle to bylo ve smlouvě. Celé to organizovala a zajišťovala Hanka Kopecká a my jsme to zaštítili. A já jsem ráda, že to dopadlo dobře.
Vraťme se ještě k Tereze Kostkové. Dá se říct, že se stala vaší mediální tváří?
V podstatě ano, i když to není oficiální. Tuhle mi volala, že ji někdo chtěl na focení a ona se skoro omlouvala, že jim řekla, že je mojí tváří, ať se nezlobí. Přitom by jí za to určitě dobře zaplatili, ale pro mě je to čest. Já ji mám moc ráda. Nejen že je krásná a zraje jako víno, ale navíc je to úžasně milý a hodný člověk. A co je pro mě hodně důležité: I když je slavná, zůstává svá a ke své popularitě nepotřebuje bulvár, a to se mi na ní strašně líbí.
O bulvár se jistě postarají modelky...
Bulvár svým způsobem naši profesi provází a nelze se mu vyhnout. Modelky potřebují nás a my potřebujeme je. A záleží na těch dívkách, kterou cestu si zvolí. Jestli se poflakují někde po večírcích a získávají rychlou „popularitu“ v bulvárních plátcích, je to jejich volba. Možná jsou tím známější a vydělají víc peněz, ale za jakou cenu? Já mám dobré zkušenosti s modelkami z České Miss. Většinou jsou pokornější a ctí jiné hodnoty než plnit stránky bulvárních časopisů. Samozřejmě ne všechny, ale víc si cení vzdělání, umí se vyjadřovat, jsou zdravě sebevědomé a pracují na sobě. Ale celkově to modelky nemají jednoduché a vůbec jim nezávidím. Konkurence je veliká a život modelky je strašně krátký.
Na štíhlých modelkách vypadá oblečení dobře. Ale co ty ostatní?
Samozřejmě, že my nešijeme jen na modelky. Třeba pro mě ženská, které je čtyřicet a víc, by už neměla být vyzáblá. Taková ta Olí od Pepka námořníka. (Té představě jsme se obě srdečně zasmály.) Když má zralá žena nějaké to kilo navíc, tak je vždycky krásnější. Ženská by měla být ženskou. Mít prsa a boky. Proč by to měla schovávat? Každá jsme narostla jinak a jsme originál. Díky bohu, že nejsme každá stejná. Víte, jaká by to byla nuda?
Ani mužům by se to asi nelíbilo.
To víte, že ne. Ženy si to trochu dělají samy. Mají pocit, že se mužům nelíbí takové, jaké jsou. Kupují si časopisy, kde vidí samé vyretušované fotky, tvářičky bez vrásek, graficky zeštíhlené a vyhlazené figury. Ale to je jen iluze, taková není žádná ve skutečnosti. Chlap si pak v tom časopisu doma zalistuje a komentuje: „Hm, pane, ta má prsa!“ a tu ženu hned napadne „Takže já mám malá prsa...“ a hned si v hlavě vytvoří blok. Já se mu asi nelíbím. Jenomže ten muž to tak vůbec nemyslí, jen komentuje a sám by většinou nechtěl, abyste na sobě něco měnila.
Jaro a léto je obdobím svateb. Slavíte velké úspěchy se svými svatebními šaty. To se v době, kdy je plno půjčoven, ještě vyplatí?
Já se vás zeptám. Nakupujete v sekáčích?
Ano, občas tam zajdu, baví mě to.
A nevadí vám, že to měl už někdo před vámi na sobě?
Ani ne...
Tak mně by to asi vadilo a mám spoustu lidí kolem sebe, kteří z tohoto důvodu do sekáčů nechodí. A stejné je to se svatebními šaty. Před vámi je měl někdo dvakrát i víckrát, takže je to stejné, jako byste je pořídila v sekáči.
Ale je to také otázka peněz, dnes třeba ženy nemají na to, aby si nechaly ušít šaty na zakázku, které pak jinak nevyužijí
Je to různé. Některé ženy to až tolik neřeší, třeba nemají samy představu, a když jim v půjčovně řeknou, že jim to sluší, tak jim to stačí. Nevěsta chce být za princeznu a šaty s korzetem a bohatou sukní, kterých je v půjčovnách plno, jim ten sen splní. A potom za relativně „malé peníze“ poskytují bohatý servis. Jenomže jsou nevěsty, které nechtějí vypadat jako podle kopíráku a chtějí si šaty schovat třeba na památku.
Navrhujete šaty s tím, že by se pak daly třeba přešít a dál využívat?
Někdy mají i takové přání, ale většinou už je nechají takové, jaké jsou, a chodí se na ně dívat do skříně.
Jaké jsou trendy třeba v barvách?
Já spíš preferuji jiné barvy, než je křídově bílá, i když ta se stále vrací. Je čistá, nevinná, k svatbě patří a bude asi vždycky žádaná. Ale čím dál tím víc se to točí kolem jiných světlých barev, jako je lososová, béžová, zlatá, ale i světle zelená, modrá nebo tyrkysová. Poslední dobou je hodně módní světle šedá nebo stříbrná, ale mně to připadá smutné. I když někomu to sluší.
Co říkáte těm pověrám, že by nevěsta neměla jít v modré, prý znamená modřiny, nebo by se měla vyhnout perlám, které symbolizují slzy?
Já tyhle předsudky neberu.
Vy máte široký záběr. Navrhujete nejen pro ženy, děti, ale i muže. Jak to všechno zvládáte?
Musíte mít odborníky a já je ve své dílně mám. Dokonce se neustále rozrůstáme a žádnou krizi, o které se mluví, naštěstí nepociťujeme. Každý se mě ptá, jak zvládám třeba konkurenci. Tady je hodně návrhářů, ale myslím, že si nekonkurujeme, protože každý dělá něco jiného a má svou klientelu. Když je zákazník spokojen, tak neodejde.
Často „pendlujete“ mezi Prahou a Novou Pakou a za volantem trávíte spoustu času. Už jste měla nějakou nehodu?
Byly doby, kdy jsem mohla říct, že jsem žádnou nezavinila. Ale stalo se mi, že jsem jednou nedobrzdila. Bylo to vinou stresu, přepracování, prostě jsem nebyla ve střehu. Ale naštěstí to nebylo vážné a nikomu se nic nestalo, jen jsem si rozbila nárazník.
Jak odpočíváte, máte kromě své práce nějakého koníčka?
Mám zahradu, miluji kytky a stále něco přerývám a přesazuji. Ta fyzická práce je pro mě úžasná relaxace. Líbí se mi, že se ta zahrada pořád mění. Od jara do podzimu tam stále něco kvete. Já jsem takový Mičurin a neustále usiluji o to, aby tam rostlo i to, co tam obvykle neroste, protože ty geologické podmínky všem rostlinám zrovna nevyhovují. Takže neustále něco nakupuji a měním místa v naději, že se rostlinky ujmou. K nelibosti manžela, který zasel trávník a opečovává ho a já mu ho vždycky rozryju.
Váš manžel je úplně jinak zaměřený než vy, spatřujete v tom výhodu?
Dost dlouho mu trvalo, než vůbec pochopil mou profesi. Možná měl ze začátku pocit, že nedělám dostatečně užitečnou práci. Ale už si zvykl, akceptuje mě a já teď vím naprosto bezpečně, že s jiným chlapem bych nemohla dělat to, co dělám. Mužskému egu moc nevyhovuje, když je ženská v určitém směru důležitější než on. Já tedy ten pocit nemám, ale on si to dřív možná myslel a musel to v sobě zpracovat. Ale teď si už si vzájemně vyhovujeme a funguje nám to. On je estét a také se mu líbí hezké věci. Kromě své technické profese má i koníčka. Chová exotické ptáky a papoušky. Takže se nejen zabaví, ale je to i krásné. Ten uhlazený trávník, voliéry, kytky... No, není to sice řízek, možná by měl raději zasázené brambory, které se snědí, ale už si zvykl.
Náše povídání několikrát přerušil telefon, a dokonce přišel i zákazník na zkoušení. Bylo mi jasné, že čas vyměřený rozhovoru pomalu končí. Hodina strávená ve společnosti paní návrhářky Jiřiny Tauchmanové utekla jako voda a byla moc příjemná. Děkuji!
Foto z pořadu Duety: Archiv České televize
Nový komentář
Komentáře
Je dobře, že i v Čechách máme šikovné návrhářky. I když já se teď zamilovala do zahraničních svatebních šatů Watters.
Tip na krásné svatební šaty
.
mafi — #23 Já furt nechápu, že si někdo vybere šaty půl roku před svatbou a čeká, že se za tu dobu neonosí. Ségra se vdávala v říjnu a šaty jsme řešili někdy v srpnu a nebyl problém
.
Asi bych nedala několik tisíc za šaty, které by pak ležely ve skříni.
Měla jsem na své svatbě půjčené, paní mi je dokonce upravila na míru, žádné jsem u ní neviděla ani zničené, ani zaprané, šedivé apod. Záleží jakou půjčovnu člověk zvolí. A přirovnávat globálně půjčovny k sekáčům je lehce arogantní, nicméně paní chápu, jako podnikatelka se musí umět prezentovat. A některé modely jsou i docela pěkné.
Eva_Fl — #22 Já taky nepíšu o značkách, ale o cenách a vzhledu. V půjčovnách jsou často šaty z Číny, a kolikrát mají lepší šmrnc a nápak než tihle regionální návrháři, kteří se prosazuji v rámci "já na bráchu".
mám podobný pocit, po tom, co jsem viděla šaty v jedné renomované pražské půjčovně, jsem si raději koupila hotové nové šaty. šaty v půjčovně vypadaly dobře tak v lednu, únoru. My jsme se brali v dubnu, kdy už bylo na šatech dost jasně znát jejich opotřebování. díry na šatech zamaskované různými nevkusnými nášivkami jsou běžnou záležitostí. jak asi vypadají šaty v červenci nebo září...
opportunity — #19 nevim, ze by nejaka ceska ,,prilezitost" byla znacka svetoveho formatu.
A ja s tou pani souhlasim a souhlasim i s titulkem.
Když čtu že "by žena měla..." mám husinu. Mít svůj názor je na věc je v poho, jenže toto už je ukázka manipulace (a cosi zavánějícího je téměř v každé její replice).
No a je zřejmé, že dotyčná to (o sobě) ani neví.
Teda věci má hezké, ale ty ceny jsou přehnané. Taky šiju, a z dobrých materiálů, a svatební nebo večerní vyjdou tak na 4, někdy i míň (pokud nejsou speciální krajky a pod.). No ale nemám salón, dělám to jenom pro známé. (počítám kdyby mi platili jako švadleně)
peetrax — #17 holka zlata, po ctyritce, pokud skutecne nejsi nemocna, a to se bavime v jine rovine, se mrcha vaha rozjizdi ani nevis jak
Zatimco mlade hubene divky pusobi stihle, starsi hubene damy pusobi spis vyzable. Tohle myslim chtela rici pani Tauchmanova.
A na modni diktat urcite dlabu a nikdy jsem se jim neridila.
Galadriel — #16 aha... a kdo určuje, kdy je vyzáblost žádoucí? Já jen, že každému sluší něco jiného a brát to takhle paušálně... To aby se ženské po čtyřicítce, které nechtějí či nemůžou přibrat nebo jsou nemocné šly zhoupnout do průvanu...
Těmhle módním diktátům prostě nerozumím.
peetrax — #13 protoze kdyz je dama po ctyritce vyzabla, tak se ji to odrazi ve vetsine pripadu hlavne v obliceji, kde uz ta vyzablost neni zadouci. Holt si clovek musi vybrat. Bud mit vetsi zadek a vyhlazenejsi oblicej nebo byt za paratko a oblicej mit jako scvrklou svestku.
Jinak, pani Tauchmanova mne prijde nazorove O. K., urcite na me nepusobi jako nabubrela snobka.
Juana — #6 Myslím, že si na nedostatek zákaznic nemusí stěžovat. jen vyjádřila svůj názor, který se prostě jen neshoduje s tím vaším.
Ten pořad se jmenoval Duety, ne Duely.
Nevím, proč by žena přes čtyřicet neměla být "vyzáblá" - vždyť hned o pár vět dál sama říká, že každá jsme narostly jinak. Ach jo. Asi už to fakt dál číst nebudu.
Klára Milošová — #7 ovšem nemusí konkurencí rovnou opovrhovat...
brbrbr...já se tááák štítím.
Od týhle snobky bych si ty šaty ušít nenechala, ani kdybych na to stokrát měla. Já mám radši lidi...co ještě přemýšlí srdcem a rozumem, ne jenom šrajtoflí.
Dante Alighieri — #8 ještě je můžeš prodat. Ale to bych já asi nedokázala, s tím, že jsem si je nechala šít pro sebe...
Měla jsem půjčené šaty - vybrala jsem je v březnu - krásné, bílé... V červenci vypadaly otřesně - šedý hnus. Nakonec jsem týden před svatbou šaty měnila - sice z půjčovny, ale úplně nové, krásné... No, už bych do půjčených nešla - nebo jen do "nových půjčených". Ona asi paní ví, o čem mluví...
Klára Milošová — #7 to rozhodně. Ale zas si myslím, že většinou se vdávají bytosti, které poznají v salonu šaty, které ještě parádu udělají. Od kamarádky, která aktuálně řeší svatbu, vím, že půjčovné tady v okolí začíná od 4000 Kč. A za tolik bych si fakt svatební šaty ušít nenechala (ale holt mám asi jiné priority).