Možná vám to přijde trochu staromilské, ale v domácnosti Jiřiny a Miloše se rodičům vyká. Vyslechněte si Jiřinin příběh, která byla zprvu tímto přístupem Milošovy rodiny šokována, ale nakonec vykání bezezbytku přijala.

fam

Jako ve starém filmu byste si asi připadaly, milé čtenářky, kdybyste navštívily domácnost Jiřiny a Miloše. Proč? V téhle rodině se rodičům vyká.

„Když jsem začala s Milošem chodit, docela mě šokovalo, že svým rodičům vyká, říkala jsem si, že je to divný, a chtěla dokonce vztah ukončit,“ vzpomíná paní Jiřina. Ale její vztah s Milošem se nakonec rozvíjel dál a vykrystalizoval v krásné manželství. Nahlédněme teď ale trochu pod pokličku, totiž do Jiřininy minulosti.

Jak Jiřina vyrůstala?

Jiřina je typické dítě z rozvedeného manželství. S otcem se nevídá od svých sedmnácti let a celou pubertu prožila v rodičovských hádkách. Vždycky byla hodně „oražená“, a tak všechny vztahy, které před Milošem měla, končily rozchodem poměrně záhy. „Nejdéle jsem byla s Petrem, ten mě dokonce představil doma. S Petrovými rodiči to bylo úplně jinak, hned jsme si začali všichni tykat...“

Ale vztah s Petrem se paní Jiřince rozpadl po dvou letech: „Hodně jsme se rozhádali. Všichni, Petrovi rodiče mi nejspíš dodnes nemohou přijít na jméno, že jsem jejich synáčka opustila,“ říká smutně. „Následovalo několik nijakých vztahů - všechny stejné, podle stejného mustru: Pár týdnů po parcích, jednou do kina a hup do postele. Hledala jsem něco jiného.“

Až potkala Miloše

„Miloš mě zaujal na první pohled,“ vzpomíná Jiřina, „byl vždy dokonale upravený, chodil v obleku, nikdy nepřišel pozdě na schůzku, choval se tak galantně...“ V Jiřině rostla zvědavost: „Chvílemi jsem se bála, že je Miloš zastydlý. Než mi dal první polibek - ne jen takovou letmou pusu - uplynul snad měsíc!“

Miloš ale nebyl zastydlý, byl zkrátka vychovávaný jinak.

Vážná známost

Jiřinka si zvykla, že je potřeba dát Milošovi čas. „Vlastně mě to dráždilo a líbilo se mi to - to věčné čekání, kdy už ten okamžik nastane.“ A stejně jako s první pusou si dal Miloš na čas i s prvním milováním a později i seznámením s jeho rodiči. „Vidím to jako dneska, chodili jsme spolu dva roky, když mi oznámil: Tak jsem řekl mamince a tatínkovi, že mám vážnou známost. Nic víc, nic míň. Po týdnu mě pak pozval na oběd k nim domů.“

Jaký byl pro Jiřinu šok, když zjistila, že Miloš rodičům vyká, to si asi dovedete představit: „V první chvíli jsem uvažovala nad tím, že tohle je svět, do kterého patřit nechci,“ směje se Jiřina, „ale namísto rozchodu, který jsem plánovala a už ho měla na jazyku, mně Miloš na oné schůzce řekl, že jsem na jeho rodiče moc zapůsobila. Zapůsobila! Na ty noblesní lidi, kteří se k sobě chovají s takovou úctou? Tohle jsem z domova neznala... najednou mi začalo všechno v hlavě šrotovat.“

Happy End

Mám rád šťastné konce a jsem rád, že v případě Jiřiny a Miloše se udál. „Ten zvláštní svět, který mi nejdřív připadal hrozně strojený, mě najednou začal přitahovat. Úplně jako magnet. Chvíle strávené s Milošovými rodiči byly vždycky... jak to jen říct... sváteční. A můj obdiv k nim se prohlubuje den co den, když si vzpomenu, jak na sebe štěkali naši.“

Jiřina s Milošem se vzali po pěti letech známosti, vychovávají spolu jednoho desetiletého chlapečka a jednu sedmiletou holčičku. „Dnes je pro mě přirozené, že mi naše děti vykají,“ uzavírá paní Jiřina.

Co si myslíte o vykání rodičům?

Kam dál?