Lže jako Jirásek, mohlo by se říkat. Jirásek byl totiž, přes svou nemalou oblíbenost u učitelů – především v éře předrevoluční – a mnohdy i u čtenářů, spíše bájeslovcem než autorem dbalým historie. A tak se do povědomí lidu českého dostala řada pověr a předsudků. Že baroko nebylo dobou „jiráskovského“ Temna – kulturního útisku a úpadku, je snad už dostatečně známou skutečností. Nenávistný postoj k jezuitům a jejich spojování s inkvizicí je však stále přežívajícím reliktem z dob školní „jiráskofilie“.
A tak si dnes, v den, kdy je připomínána smrt zakladatele Tovaryšstva Ježíšova – tedy jezuitů – Ignáce z Loyoly, pojďme říci něco o dějinách snad nejobávanější církevní instituce – inkvizice, neboli Svatého oficia. Samo slůvko inkvizice pochází z latinského inquaerere – zjišťovat. Nejčastěji tak bývá označována instituce katolické církve, jejímž úkolem bylo bojovat proti kacířství. Málokdo ovšem ví, jak to s inkvizicí bylo v minulosti.
S biskupy to nefungovalo
První inkvizice vznikla v roce 1148 a založil ji papež Lucius III. Byla to takzvaná inkvizice biskupská – nešlo o žádnou centralizovanou organizaci, ale o to, že papež pověřil jednotlivé biskupy bojem proti kacířům, jejichž učení bylo v rozporu s učením církve – především proti katarům a později i proti valdenským. Biskupové ovšem často nesídlili ve svých diecézích a při občasných návštěvách jim svěřených oveček neměli na nějaké vyšetřování čas. Navíc povinnost sdělit obžalovanému jméno žalobce vedla často k rozpoutání krevní msty.
Na čtvrtém lateránském koncilu, roku 1215, tedy papež Inocenc III. založil, především proti stále sílícím valdenským, inkvizici papežskou. Jejím vykonáváním byli pověřováni papežští legáti, ale i příslušníci nově vzniklých žebravých řádů – františkáni a především dominikáni. Hlavním úkolem této inkvizice bylo přivést obviněného k doznání a k odvolání bludů. Obviněný mohl na začátku procesu uvést jméno člověka, který ho nejvíce nenávidí, a pokud se toto shodovalo se jménem žalobce, byl osvobozen a před soudem stanul žalobce.
Jak to bylo s mučením?
Obviněný měl také nárok na advokáta, ovšem pokud mu byla prokázána vina, nesměl advokát nadále vykonávat svou profesi, a tak se do této role nikomu příliš nechtělo. V počátcích inkvizice nebylo mučení vůbec povoleno, to však změnil papež Inocenc IV. v roce 1252. I tak však bylo inkviziční útrpné právo na tehdejší dobu velmi mírné – zakázáno bylo prolévání krve a trvalé mrzačení. Rozsudek smrti byl výjimkou a byl považován za selhání inkvizice – obviněného se nepovedlo přivést k pokání. Vykonávala ho vždy světská moc. Běžnějšími rozsudky bylo nařízení pokání a poutí, konfiskace majetku a žálářování.
Nechvalně proslulá Španělská inkvizice byla, přes účast některých kněží a počáteční váhavou podporu papeže, světskou institucí, založenou na popud krále Ferdinanda II. Aragonského roku 1478. Tato instituce, kterou posléze následovala inkvizice peruánská a mexická, existovala až do roku 1834. Jejím hlavním úsilím byl boj proti Maurům a Židům a jejich vyhnání ze Španělska. Právě Španělská inkvizice, se svým napojením na světskou moc, vnesla do inkvizičních procesů hojnější užití mučení a především trestů smrti. Ani ona však nestála u vzniku honů na čarodějnice – ty obvykle označovala za duševně choré a propouštěla je.
Proslavené hony na čarodějnice začaly ve 14. století – do té doby byla víra v čarodějnické sabaty považována za herezi, a svého rozmachu dosáhly až na prahu novověku. Největší podíl na nich přitom mělo právo světské, nikoliv církevní. Nemalý podíl na rozšíření procesů měly také reformované církve – především v Americe. Z církevních řádů se čarodějnickým procesům věnovali především dominikáni – z jejich „dílny“ pocházelo slavné Malleus maleficarum, Kladivo na čarodějnice, které bylo ovšem pouhé čtyři roky po svém vydání odsouzeno inkvizicí jako neetické a z hlediska věrouky bludné.
Roku 1542 ustanovil papež Pavel III. Svatou kongregaci obecné inkvizice neboli Svaté oficium, která se mělo starat o integritu víry a zkoumat chybné a falešné nauky. Právě tato kongregace, nikoliv jezuité, vedla proces proti Galileovi, praktikovala cenzuru a založila index zakázané literatury. Zároveň však, především pod vlivem absolutismu a protestantské reformace, rychle ztrácela svou moc. Roku 1908 změnil Pius X. její název na Posvátnou kongregaci svatého Officia a v roce 1965 ji Pavel VI. přejmenoval na Kongregaci pro nauku víry, v jejímž čele stával i současný papež, Benedikt XVI.
Četla jste Jiráska? Které z jeho knih? Které se Vám líbily a které ne? Víte, jaké další „bludy“ se nachází v jeho knihách? Měla jste Jiráska jako povinnou četbu? Informovali Vás učitelé o historické nepřesnosti jeho knih?
Nový komentář
Komentáře
Inkvizice se zabývala v podstatě dvěma obory - hereze, to znamená odklon od oficiálního církevního učení případně od učení té jediiné právě vládnoucí cirkve a čarodějnictvím. Jako heretik byl upálen například Giordano Bruno - za hlásání teorií, které dnes považujeme za správné, jako čaroděj byl například v Mohelnici upálen děkan Lautner. Tvrzení, že církev je v tomto zcela mimo je blbost. Protože oba popírali nesmysly, které hájila především církev. Nebít církví a nesmyslů, které učí, nebylo by tyto lidi možné upalovat - nebylo by totiž zaco.
přečetla jsem toho hodně, občas mě to bavilo, občas méně.. Jirásek jako povinná četba byl, ale za boha si nemůžu vzpomenout, která jeho kniha.. vím, že už jsem jí měla dávno přečtenou..o nepřesnosti jsme se nebavili, ale je pravda, že jsem to také brala více jako beletrii než literaturu faktů..
Chodové - psohlavci - znak boty
Ehm, on někdo bral Jiráska jako historika? A já si vždycky myslela, že to byl autor beletrie...
Nyotaimori:Tak teď nevím, jestli píšeš i za Meander, aby ses podporovala nebo si myslíš, že by to nezvládla. Je tady ještě jedna možnost a to že žádná příležitost k jedovatosti pro tebe dost zanedbatelná. Zkus někdy použít argumenty místo útoku.
Mám to chápat tak, že tě ochránili před školní docházkou?
Je dosti zjevné, kdo absolvoval základní školní docházku v době opravdového temna v padesátých letech minulého století.
Brrr, naštěstí dokázali moji prarodiče mé rodiče před tímhle hnusem ochránit.
Yvaine: Nepomůže, ale může to pomoci živým. Nevím, proč paní redaktorka otevřela tuto problematiku, možná ti to vysvětli ona. Jestli si myslíš, že inkvizice je minulost, potom se hluboce mýlíš. Snad v podobě kata a mučidel, ale Kongeregace pro nauku víry, což je pokračovatel svaté inkvizice, vizhttp://cs.wikipedia.org/wiki/Inkvizice existuje stále a jejím nejvyšším představitelem byl donedávna dnešní papež. Není tak dávno prošla tiskem zprávy o vymítání ďábla, které stálo mladé ženy život. Nebylo to v Africe, ale jeden případ bylo Rumunsko a druhý Německo.A k tomu, že je to dávno. O tom, co si všechno museli dřív nechat líbit poddaní svědčí například právo první noci. A taky třeba to, že když se služka nechtěla dobrovolně vzát pánovi, tak mohla být potrestána za neposlušnost výpraskem. Není to tak dávno, prošla tiskem zpráva. že ve Walesu má toto právo dosud nástupce trůnu, tedy pric Waleský - Charles. No předpokládejme, že ten výprask za urážku jeho Výsosti by se snad nekonal. Ona by zřejmě zasáhla Camila.
Nyotaimori: Dějiny středověku se učí na základní škole, možná jsi tenkrát chyběla nebo ti to někdo zamlčel.
gerda: jo, asi jo, ale v čem konkrétně? Copak těm mrtvým to nějak pomůže?
Nyotaimori: Já taky ne
. Ale byla jsem varována spoluspiklenci a tak se nenechám nachytat
. Ještě by mě někdo přitloukl na rudou hvězdu
.
Yvaine: to je dost krátkozraká filozofie
Dášule: A má vůbrc smysl řešit několik set let staré záležitosti? Možná jsem kulturní barbárek, ale mě je ukradený, jestli někoho upálili ve středověku právem nebo neprávem a jemu to taky nepomůže
Meander: vypadl proud?
ivana.kuglerova: Myslím, že s tebou se nemá cenu se o tomhle bavit. Losinské a Šumperské procesy byly a má je na svědomí církev. Povinnou školní docházku zavedla až Marie Teresie. A to ještě hodně dětí bylo omluveno, protože muselo pomáhat doma. Církev se starala hlavně o sebe, jako to ostatně dodnes dělá. Samozřejmě z tvého hlediska je církev nedotknutelná, takže s tím člověk nic nenadělá. Nesouhlasím s Jiráskem ve všem, ale tady je naprosto jasně pozorovatelná snaha popřít všechno, o čem psal. Nakonec se dovíme, že tady nebyli ani Braniboři /týká se knihy na Chlumku/ a J.A. Komenský nemusel opustit Čechy a odešel sám, protože se mu tady nelíbilo, nebyl konfiskován majetek jinověrců a Koniáš měl tiskárnu na bratrské knihy. A ti upálení na severu Moravy byli upáleni právem, protože létali na Petrovy kameny - děkana Lautnera totiž mj. vinili z toho, že tancoval na Petrácích s hostií v botě.
Meander: ztracený budoucí talent
Pavla_b: Pozdě. Už tvoří základ umělého vesmíru v popelnici
Meander: tak ji tam ještě nech a pak ten román můžeš vydat a budeš třeba slavná
ivana.kuglerova: Zatím ne, ale nechat ji tam o týden déla, kdo ví...
Meander: A napsala ta svačina nějaký román?