Když jsem chodila do práce, měli jsme tam dobrou partu, chodili jsme do kina, divadla, nebo jen tak posedět.
Proto když jsem odešla na mateřskou, byla jsem ráda, když se za mnou někdo zastavil – pochválil miminko a řekl, co nového v práci.
Byla bezdětná, nejdříve chodila se ženatým, ten se rozvedl, vzali se. Ale děti nějak neměli.
To ale Marii nikterak nevadilo a měla pro mě neustále „dobré“ rady, co a jak s dítětem mám a nemám dělat. Eventuálně – co to dělám, to ona by nikdy.
„Ty necháš dítě koukat na televizi? – To mně televize nesmí do baráku. Ty ji dáš do školky? Děti jí tam budou ubližovat, bude nemocná, to já nikdy nedám dítě do školky, pěkně si ho vychovám sama…“ Asi máte představu.
Postupně jsem to už nemohla vydržet a začala se vymlouvat na nedostatek času…
Bylo velkým vysvobozením, že konečně otěhotněla.
Po narození Michalky se z ní stala matka lvice, která ke svému dítěti nikoho nepustila. Takže prvně jsme ji přišli navštívit asi ve 3 měsících … to vyžadovala roušku přes pusu, aby se malá nenakazila, ač nikdo z nás nebyl nemocný…
Michalka nesměla mezi děti na písek, kde číhá samá nákaza a kde by jí děti braly – tehdy tuzexové – hračky.
Pokud mohla, odvezla ji na Šumavu, kde měli na samotě chalupu luxusně vybavenou, včetně bazénu, ale Michalka tam zase byla sama, jen s matkou.
Tak to šlo až do doby, kdy musela jít do školy.
A tam to začalo – jednak vůbec neuměla jednat s dětmi, nikdy se žádným nepřišla do styku, a taky byla pořád nemocná, ze stejného důvodu.
A kolotoč pokračoval – s každou prkotinou k lékaři, nikdy nebyla na táboře, nikdy nechodila do 
Myslíte, že to je šťastné dětství?
Naposledy jsem mluvila s Marií před několika týdny, Michalka je dospělá žena, ale je stále doma, nemá žádnou kamarádku, ani žádného chlapce.
Má dobré zaměstnání, ale trpí depresemi a chodí na psychiatrii…
Marie je přesvědčená, že dítě vychovala dobře.
Máte stejný názor?
Nový komentář
Komentáře
TiM 154: >>Vzhledem k tomu, že je spousta lidí vychováváno k tomu, aby svoje problémy neřešili, ale spíš o nich debatovali<<
No a nemyslite si, ze prave tym ze ludia sa rozrospravaju o svojich problemoch sa im ulavi a potom uz budu mat jasnejsiu hlavu aj pri hladani vychodiska? Totiz aj rozhovor (vyrozpravanie sa, uvolenenie namnozenych negativnych pocitov) je jednou s takych terapeutickych metod ako si pri rieseni problemov vnutorne vypomoct.
Toto je z mojej ucebnice psychologie:
"Intepreting the correlation between negative thinking and depression."
Kognitivne teorie depresie predpokladaju, ze pretrvavajuce vzory negativneho myslenia sposobuju depresiu. Aj ked tieto teorie su vysoko hodnoverne (inym vyznam tohoto slova je prijatelne), depresia moze sposobovat negativne myslienky (cize naopak), alebo obidve mozu byt sposobovane tretim faktorom, napriklad neurochemickymi zmenami v mozgu.
Teraz myslim, ze tato veta tam nepatri, takze sorry:
>>Je jasne ze IQ body by mali ist hore hore sumerne s vekom. Dajme tomu, ze zoberieme dve deti.<<
Ahojky
Je uz asi pozde ale zacitala som sa tu trochu do vasej diskusie o depresiach a dedicnosti chorob a tak by som si dovolila k tomu nieco poznamenat. Teraz v septembri zacnem treti rok studia psychologie. Minuly rok sme mali jedneho skveleho profesora, ktory na temu "nature versus nurture" (otazka ci je hlavnym formovacim faktorom v osobnosti cloveka priroda alebo vychova?) velmi spravne a rozumne poznamenal, ze nemusi ani jedno ani druhe byt to hlavne, ale interakcia (teda vzajomne posobenie) tychto dvoch faktorov na seba moze byt prave to hlavne co sposobuje ten konecny vysledok. Napriklad si mozeme polozit otazku: je povaha dana viacmenej genami alebo skor vychovou? No a podla tohoto vysvetlenia nam vyvstane, ze hlavny cinitel nie je ani samotna vychova, ani samotne geny, ale prave interakcia medzi genmi a vychovou. Napriklad: mame dieta ktore ma geneticky dany predpoklad byt skor tiche a introvertne, ale vyrasta medzi surodencami a rozvetvenou rodinou, je stale v kontakte s inymi detmi, teda sa nauci byt aj trochu extrovertne a v dospelosti nema problem pri komunikacii s ludmi (pricom ale stale moze podstatou zostavat introvertne). Nas profesor nam tento princip aj znazornil na viacerych prikladoch (studiach). Napriklad spojitost medzi agresivitou a narcisizmom. Je to trochu komplikovane opisat ale skusim to. Takze ucastnici studie boli pozvani do "laboratoria" (tento nazov znie sice trochu komicky ale zato ja nemozem, aj tak si to musim v hlave prekladat z anglictiny do slovenciny) kde mali najprv vyplnit dotaznik ktory mal "zmerat" ich hladinu narcisizmu. Potom mali vsetci ucastnici napisat nejaku esej na danu temu. Ich esej bola "akoze" ohodnotena nejakymi ludmi (naozaj iba akoze, v skutocnosti tam bolo iba napisane nieco v zmysle "super praca" alebo "zla praca" podla nahodneho kluca, nie podla skutocneho kvalitativneho obsahu eseje). S tymto "akoze" hodnotenim boli potom ucastnici zoznameni (samozrejme ze im dopredu nepovedali ze to hodnotenie je podfuk). Po tomto sa u nich zmerala hladina agresivity (presny metodicky postup sa mi nechce opisovat ale ak by ste nahodou mali niekto zaujem tak vam to mozem poslat). Ti ucastnici, ktori mali nizku hladinu narcisizmu, mali vo vysledku aj nizku hladinu agresie a to bez rozdielu toho, ci dostali naspat esej s hodnotenim "super praca" alebo "zla praca". Ti ucastnici, ktori mali vysoku hladinu narcisizmu ale dostali naspat esej s hodnotenim "super praca" mali tiez nameranu rovnako nizku hladinu agresivity. No ale u tych ktori mali vysoku hladinu narcisizmu a dostali naspat esej zo zlym hodnotenim namerali vysoku hladinu agresivity. Cize to znamena, ze u nich hrala rolu interakcia medzi ich narcisitou a negativnym hodnotenim. Alebo iny priklad. Este v prvom rocniku nam pani profesorka vysvetlovala princip merania IQ na detoch. Je jasne ze IQ body by mali ist hore hore sumerne s vekom. Dajme tomu, ze zoberieme dve deti. Jedno je v ochudenom prostredi (napr. na ulici, pri rodicoch ktori ho zneuzivaju, nevenuju sa mu, atd.). Podla tabuliek ma mat IQ body niekde medzi rozpataim 120 az 145, ale ma namerane iba 125. To znamena, ze jeho prostredie vzajomne posobi s jeho danymi genetickymi vlastnostami tak, ze ma IQ nizsie ako je jeho potencional, ale keby toto dieta bolo v obohatenom prostredi, kludne by mohlo mat namerane aj IQ 145. Alebo je dieta ktore zije v obohatenom prostredi, rozpatie jeho IQ bodov by malo byt medzi 120 az 130. Ma namerane 127. Teoreticky by sme si mohli mysliet, ze tieto dve deti maju rovnaku inteligenciu, ale ked sa na to pozrieme skumavejsie, zistime ze dieta ktore zije v ochudenom prostredi ma v skutocnosti vyssi potencial, ale prave jeho prostredie mu zabranuje v dosiahnuti plnej hodnoty tohoto potencialu. Takze tu je tiez vidno interakciu medzi prostredim a "genmi" (so to say). No a podobne to asi bude aj pri povahe a riziku depresii, u niekoho je proste geneticky dane vyssie riziko sklonu k depresiam a tak moze zit aj vo viacmenej kludnom prostredi a depresia sa u neho prejavi. Alebo je druhy individual, u ktoreho je riziko sklonu k depresiam velmi nizke (ze maty a TiM), a ten moze zazit aj aje vela traumatickych stresov ale depresia sa u neho nespusti.
pajda: o tom bych si dovolila polemizovat (o tom, že i ten nejmenší nádor vyžaduje lékaře)
TiM: ještě k diskuzi o nádoru (154.) - proč nerozebírat, JAK se nádor zlikviduje? I ten nejmenší nádor vyžaduje lékaře - a s určitým typem psychických nemocí je to stejné...
emma: na tabulu rasu taky nevěřím
TiM: o jé, já myslela právě ten temperament, jak píše Pajda.
někdo je třeba melancholik, nekdo sangvinik a těžko budeš od sangvinika očekávat, že si sedne někam do kouta na půl dne a melancholik asi těžko bude bavit společnost celý ¨večer...
ale já myslim, že je zbytečné se tu dohadovat. přece mnoho výzkumů potvrdilo, že je to tak půl na půl. pokud má někdo dispozice ke schizofrenii, ta se mu nemusí projevit, pokud bude žít "vyrovnaný" život. naopak ten, který tam dispozice nemá, může mít patologickou matku jak chce, ale prostě schizofrenií neonemocní.
a přečtěte si pár knih třeba od KOukolíka, ten hodně píše o tom, co v mozku je mnohem dřív než si my myslíme. co třeba různé instinkty? - taky vrozená věc, rodíme se s nimi. nevěřím, že člověk je naprostá tabula rasa
tak jsem si vše pročetla...mimo jiné se mi líbila 85 a zajímavé je 126
asi to zkopíruju, celou tu diskusi a zkusím jí to dát, protože netuším, zda sem chodí, obě se jmenují jinak, to asi chápete, ale ona by to poznala...
pokud by to přečetla a zamyslela se nad tím, třeba zkusí něco podniknout, je to jinak velice chytré děvče...
katchabinka: ale psina to je, to musíš uznat...
Vivian: no vždyť - Marie a její dcera...
Anonym 103 : A Tebe ani neláká, aby jsi zjistila jestli s problémem dokážeš zatočit ???? Buď v pohodě, to nasere hodně lidí. To už je zatraceně dobrej důvod k úsměvu.
Krize: Když už nemůže být hůř, tak už bude jen líp.
kez by uz nekteri nezaregistrovani uzivatele pochopili, ze znasobi-li sve nazory ruznymi nicky, efekt zustava stejny....
pajda: noo, tak to je značně diskutabilní
Ta poslední věta. Myslím, že ženská jako je Marie má problémů až nad hlavu... ale když jsou na ně dva, je jich půlka
Krize: bude mít spokojený život - koneckonců proč se starat o chlapa, když nemusí? Jde jen o to připustit si, že samotná ženská má půlku problémů
TiM: citelně mi chybí možnost soukromí - ne proto, že bych chtěla být zlá nebo nepříjemná, ale protože jsou věci, o kterých se nerada bavím, i když lidé, chodící sem pravidelně, je vědí...jinak - dítě se nerodí s charakterem - ten je souborem výsledků výchovy, kombinovaným s vlivem temperamentu - a právě temperament určuje, budete-li lítostivý, uzavřený a bolestínský, nebo k světu, schopný se poprat s životem a podobně...bohužel temperament se nedá ovlivnit, ale dá se, jak vím z vlastní zkušenosti, zlomit...a pak dochází k problémům. Temperament Vás přeurčuje k tomu, jak budete zvládat svoje problémy...ale i to asi z 1/3. Jinak ovšem třebas už ta zmiňbovaná LMD může ovlivnit chování natolik, že z uzavřeného, tichého dítěte se rázem stane zuřivý ďábel, který není ke zvládnutí, pokud se jeho vada projeví naplno...a opakuji, že to není ovlivnitelné ani výchovou, ani vlastní vůlí...napadá mě přirovnání: Zamilovanost, podmíněná vzdutím hormonů, je věc, která se může stát každému, a každý se s tím vyrovnává po svém...ovšem všem je nám dáno, že po určité době hormony opadnou a srdíčko se umoudří. To, že v okamžiku, kdy jsou hormony na své nejvyšší úrovni, je člověk "zamilovaný až po uši" těžko zvládne rozumem - obvykle to dá najevo, napáchá spoustu chyb, často si rozvrátí vztah...a po roce se nestačí divit. Není to věc, které nás mohla matka příroda ušetřit?
Krize: alibismus
Jojo, sklenikova kvetinka. Otazkou je, jestli by byla jina, kdyby chodila do skolky a smela na pisek...Kdo vi?
TiM: Tak o mláďatach v přírodě já zase něco vím
I mládě, které vyrostlo naprosto izolovaně od příslušníků svého druhu, má určité vlastnosti a typy chování charakteristické pro ten druh.