Traduje se, že se její matka Magdalena Dobromila Rettigová v manželství necítila šťastná, trpěla depresemi, a dokonce se prý vyjádřila, že kdyby věděla, co ji čeká, raději by se vrhla do propasti. A to měla štěstí, opravdu si nemohla stěžovat! Co by říkala třeba na místě Boženy Němcové či Bohuslavy Rajské?!

ret.jpg
Foto: Magdalena Dobromila Rettigová

Jan Vilímek, Public domain, via Wikimedia Commons

Magdalenin o jedenáct let starší manžel Jan Alois Rettig, používající od jisté doby vlastenecké jméno Sudiprav, ji totiž upřímně miloval, dával jí to všemožně najevo a ve všem ji podporoval. Co tedy mohlo být příčinou jejího rozčarování? Nejspíš nemoci, četné porody a smrt dětí. A tady se informace různí. Podle některých zdrojů Magdalena porodila jedenáct dětí, podle jiných „pouze“ šest, z nichž se dospělosti dožily jen tři.

60f802b300e6eobrazek.png
Foto: Jan Alois Sudiprav Rettig
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Po prvních dvou zemřelých dětech přišla v Přelouči v roce 1813 na svět dcerka Jindřiška, doma oslovovaná Jetti. Ta vyrůstala ve vlasteneckém prostředí a po matce zdědila zálibu ve zpěvu. Od dětství se kromě toho věnovala i hře na klavír. O jejím hudebním nadání nebylo pochyb, a tak se ji rodiče snažili všemožně podporovat, aby se mohla vydat na dráhu profesionální zpěvačky. Opatřili jí učitele, varhaníka a skladatele Karla Pitsche, který také zhudebňoval básně její matky, s nimiž Jindřiška vystupovala. První ostruhy získala při vlasteneckých ochotnických vystoupeních v domě rodičů a při chrámových produkcích v Rychnově nad Kněžnou a v Litomyšli. Rodiče se z jejích úspěchů právem radovali.

60f8032c98f6eobrazek.png
Foto: Podobizna Jindřišky Rettigové od malíře J. Vašáka.
Josef Vašák. Z knihy Jindřiška Anna Joanna Rettigová / Jiří Frýzek.  Ze soukromé sbírky autorky článku Jany Ládyové

V první polovině 19. století se ale herecké a pěvecké povolání netěšilo zrovna velkého uznání u veřejnosti. Spíše naopak. Z ekonomického hlediska to byla nejistá existence. Herci si museli ze svého platu navíc financovat i garderobu, v níž na jevišti účinkovali. A herečky na tom byly ještě hůř! Proti mužským kolegům měly větší náklady na kostýmy a k tomu navíc nižší plat!

Nicméně Jindřiška díky rodinnému zázemí rozhodně nestrádala. V roce 1834 se ucházela o angažmá ve Stavovském divadle. A získala ho! Dostalo se jí té cti, že 21. prosince 1834 vystoupila v roli Lidunky při premiéře Tylovy hry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka. Z této hry, jak víme, pochází píseň Františka Škroupa, která se stala naší hymnou. O výkonu Jindřišky, ač byla mladinká, se pochvalně vyjádřila soudobá kritika i sám J. K. Tyl. Díky svému mládí a křehkému vzhledu se objevovala i v chlapeckých rolích a jako většina zpěváků–začátečníků tu vystupovala i v činohrách.

sta.jpg
Foto: Stavovské divadlo, v němž Jindřiška začínala svou kariéru
VitVit, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons

Ve Stavovském divadle působila Jindřiška pět let, poté odešla do divadla ve Štýrském Hradci a během dvou let se stala jednou z předních členek souboru. Její rodiče, zejména matka, nesli její odchod z vlasti těžce. Ve Štýrském Hradci zažila mimořádný úspěch a stala se miláčkem operního obecenstva. Od května 1842 přesídlila do Mnichova, odkud zajížděla vystupovat zpět do Štýrského Hradce, do Prahy a do Vídně.

Jindřiška se nikdy neprovdala. V dubnu 1840 ale porodila dceru Karolínu Josefu Henriettu, kterou zanechala ve Štýrském Hradci v péči Ignáce rytíře von Plappart. Jejím otcem byl patrně štýrský guvernér, hrabě Mathias Constantin Wickenburg. Jak konkrétně na tento Jindřiščin „poklesek“ reagovali rodiče, není nikde zaznamenáno. Ví se ale, že M. D. Rettigová obecně považovala nemanželské dítě za tragédii končící společenským debaklem, a  nabádala proto ve svých knihách dívky k zodpovědnosti, aby se do podobné situace nedostaly.

Jenže Jindřiška byla nekonvenční a mohla si to dovolit! V Mnichovské dvorní opeře, svém posledním působišti, se z ní stala pěvkyně prvního řádu a díky svému platu byla finančně nezávislá. Bohužel jí osud nedopřál dlouhý život. Zemřela roku 1854 v Mnichově v pouhých 41 letech při epidemii cholery. V Mnichově, jaký to paradox, byla také dcera českých vlastenců pochována. Svou matku přežila Jindřiška jen o devět let.

bas.jpg
Foto: Bavorská státní opera, dříve Mnichovská dvorní opera, kde Jindřiška vyrostla v pěvkyni evropského formátu
Avda, CC BY-SA 3.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0>, via Wikimedia Commons

Na závěr ještě pár informací o Jindřiščině jediné dceři, která si matky, ani babičky neužila. Ta se provdala v roce 1866 za historika a spisovatele Karla Schmita von Tavera, s nímž měla tři děti. Když ovdověla, otěhotněla - po vzoru své matky jako neprovdaná -  a porodila syna Otto Josefa Ferdinanda Rettiga, jehož otcem měl být Johann Hipmann. Otto se zasloužil o pokračování rodu, neboť Karolíniny děti z prvního manželství potomky neměly. Otto Rettig měl s manželkou dvě děti – Julianu a Otta. V manželství Juliany a Gustava Schwarze se narodila jediná dcera Erika žijící ve Štýrsku.

Zdroj info: Jiří Frýzek: Henrietta Anna Joana Rettigová, 2013, Toulky českou minulostí 15, 2019, Historická červená knihovna 2015, Česká divadelní encyklopedie-online

Na našem webu jste si mohli také přečíst: