Každý rok se v tuto dobu Jičín promění v jednu velkou pohádku, každý rok je ve znamení nějakého pohádkovému motivu. Předloni byl celý pojednán jako Týden Rumcajse a jeho rodiny (byla to pocta pánům Čtvrtkovi a Pilařovi), loni se „Vandrovalo do sjeta za štěstím“ v duchu „kerkonošských" pohádek paní Marie Kubátové. No a letos, protože je to 13. ročník a třináctého se i končí, točí se všechno kolem třináctky. Lépe řečeno kolem třinácté komnaty. Místa, které se často vyskytuje v pohádkách, je tajemné a nebývá lehké ho otevřít. Místa, která mnozí máme v sobě.
Festival jako každoročně zahájí průvod pohádkových masek (jičínské děti si tak trochu prodlouží prázdniny) a pak už to začne naplno. Můžete zajít na pohádku do Srdíčka, do pohádkového stanu divadla Nablízko, nebo jen tak postát u kašny a poslouchat vyprávění ( i letos přijede paní Kubátová).
Zazpíváte si s Jaroslavem Uhlířem, Ivanem Hlasem, nebo si na závěr festivalu (před velikým ohňostrojem) zanotujete se skupinou Chinaski.
Bude opět pracovat celá řada dílen - např.: fotografická (Dírková komora), Ateliérek animovaného filmu (pořádají studenti FAMU), nebo po setmění Divadlo stínů na Arkádovém nádvoří zámku (divadelní dílna stínového divadla v režii studentů loutkářské scénografie DAMU). Pomalu, jinak, ale s vámi se bude jmenovat dílna pro děti zdravotně postižené.
V průběhu celého týdne zkuste hledat sedm klíčů od třinácté komnaty. Pravidla soutěže si každý účastník soutěže bude moci přečíst na bráně (vstup na Valdštejnovo náměstí, určitě ji znáte z pohádek o Rumcajsovi). Ostatně na bráně každý rok také visí pohádkové zákony, které se musí celý týden dodržovat (nesmí se například dávat pětky).
Možná si zajdete i na některou z výstav, za všechny jmenujme Nástroje okamžitých her (autorem je Petr Nikl – viděli jste jeho Hnízda her v Rudolfinu?)
V literární soutěži si můžete zkusit sami napsat pohádku.
Bude také probíhat sbírková akce Pomozte dětem (dlouhodobý projekt ČT).
Zkrátka nepřijdou ani sportovci, mimo jiné se uskuteční basketbalový turnaj nebo pohádkový trojboj.
Na Valdštejnově náměstí a v blízkém okolí bude jako každoročně fungovat Stavební huť, tedy různá kostkoviště, pískoviště, krabicoviště, prostě prostory, kde se budou moci vyřádit všichni hračičkové.
Většina akcí je bezplatná, placené se pak pohybují v rozpětí 10–120 Kč
To všechno, ale ještě spoustu dalších věcí, které se mi sem nevešly, uvidíte tedy v pohádkovém městě Jičíně.
Chcete-li vědět víc, podívejte se na www.pohadka.cz (stránky festivalu, z nichž jsem čerpala).
Vám, kteří byste se potřebovali v Jičíně ubytovat, pomohou stránky www.mujicin.cz.
Nový komentář
Komentáře
Tam jsem byla
Na pohádky do Jičína jezdím pravidelně a když tam vystupuje Řehečské kvarteto,zak to nemá chybu.Ty jejich písničky k tomu patří.Jen tak dále hoši.
Tam jsem nikdy nebyla.
Měli jsme to daleko, ale v Jičíně jsem byla v rámci dovolené v Českém ráji.
Sama: kdepak
tak akorát
program je pro všechny věkové kategorie
Leňa: tak já zese nevím, jestli na to nemám děti moc velké /10 a 7 let/ :-(
Taky to nemáme nejblíž...
Moje matka zije uz nekolik let v Jicine kde ji obcas navstevuju.O "meste pohadky" jsem jeste neslysela!To je teda ostuda.Moje deticky jsou uz trochu povyrostle ale urcite se nekdypokusim touto dobou zavitat.Pohadku o Rumcajsovi totiz muzu vypravovat do nekonecna....
Vitamín: prázdniny nemají, ale ulejvají se pokud vím, seč můžou. Vím, že ale jičínští učitelé z toho moc radost nemají, když jim po týdnu školy vtrhne do města pohádka. Ale je to fakt pěkné, kdo můžete, jeďte aspoň na den
brek..my to máme daleko.
Mám to docela kousek a tak zvažuji, jen nevím jestli pro 15 měsíční dceru to nebude ještě nudné.
Byli jsme v Jičíně o prázdninách - a máme turistickou známku s Rumcajsem
Náměstí v Jičíně je moc hezký, jen jsem pořád čekala, že tam potkám Manku s Rumcajsem a nic. Asi byli v Řáholci
Syn byl předloni s oddílem, doufám, že letos taky pojedou, aspoň na sobotu.
Taky to mám do Jičína daleko
skoda, ze to mam do Jicina tak daleko ;)
Zdravím z města pohádky Jičína a všechny srdečně zvu. bude to opět jeden velký mumraj a zkouška nervů pro dospělé, protože drobotina se nám bude plést pod nohy doslova všude, ale když vidíte ty rozzářené očka těch nejmenších, stojí to za to.
A dospěláci se můžou opět jednou vrátit do dětských let, takže všichni vzhůru do pohádky.