Nejdřív si rozbalím malé dárečky a ten největší si nechám až na úplný konec. Vždyť se na něj těším už několik dní. Bylo mi slíbeno, že v něm bude něco jedinečného. Něco, co mohlo být v naší velké rodině darováno komukoli, ale já jsem ta, která „zvítězila“.
Těším se jako malé dítě. Představuji si, co pod vánočním papírem objevím. Nejspíš něco do domácnosti… Hodil by se mi například Espresso kávovar. Hm, to by nemělo chybu. Během pár vteřin mít hotové kafíčko podle svého gusta…
Rozbaluji zimní svetr. Skleničky na víno. Náušnice. Knížku od oblíbeného autora. Dárky od blízkých nemají chybu, ale... Už se blíží vrchol Štědrého dne. Pořád tam na mě trpělivě čeká nový „presso“.
Já vím, neměla bych přehánět. Třeba budu nakonec zklamaná. Ale proč by to tak mělo dopadnout? Všechno vypadá tak úžasně. A Štědrý den přece každý rok plní lidem jejich tajná přání. Tak proč by zrovna 24. prosinec 2005 neměl být dnem mého splněného přání?!
„Tak už to rozbal,“ nabádá mě celá rodina. Usmívám se na ně, abych na sobě nedala znát, že na tento povel čekám již od rána. S klidným výrazem se na ně podívám a pak už se s velkou nervozitou blížím k poslednímu dárku, který je pro mě určen.
Beru nůžky, rozstřihnu mašli a v tu chvíli zapomínám na trpělivost. Rychle trhám papír s rozesmátými sněhuláky a jejich úsměv je rázem poloviční. A ten můj taky!
Ne!
Úsměv mi teď už zmizel úplně, nejspíš navždy.
Můj nový „presso“ nejspíš totiž právě rozbaluje jiná a já se s rozpaky dívám na odšťavňovač ovoce a zeleniny. Nešťastně si krabici prohlížím ze všech stran a uvažuji, co s ním, když na malé zahrádce u domu máme jen dva mladé stromky a zeleninu raději rodina drtí v ústech než kdekoli jinde.
Nejradši bych zavřela oči a znovu se vrátila k okamžiku, kdy byl dárek ještě zabalený. Možná bych ho tak měsíc nechala a představovala si, že v něm je to, co jsem si tolik přála.
Nakonec mi nezbude nic jiného, než se s vděkem vrátit k dárkům, které jsem tak ledabyle rozbalovala a ani si je kvůli vlastní nedočkavosti pořádně neprohlédla. Odšťavňovač ani netuší, proč zůstává stále v krabici a já se raději obracím k zimnímu svetru, skleničkám na víno, náušnicím a nakonec se pouštím do čtení nové knížky.
Ježíšku, Ježíšku, co jsi mi to natropil? Že by kanadský žertík? Nebo spíše malý dárkový šoking! Neboj. Na tohle určitě nezapomenu. Příští Vánoce raději už půjdu ke stromečku s klidem a hlavně bez představ. Třeba se „pressa“ přece jen dočkám...
P.S. Musím se vám k něčemu přiznat. Letošní dárkový šoking jsem nezažila já, ale moje mamka. Ta na konci Štědrého dne, když zvedla oči od knížky, pouze poznamenala, že odšťavňovač jednou zdědím já. Jen jsem zmateně zamrkala a trochu kysele se usmála. Přemýšlela jsem totiž o neexistujícím sadu a o tom, že miluji ten pocit, když se můžu zakousnout do krásně červeného jablka.
Nový komentář
Komentáře
Navíc jsem vymyslel na obdarovávané takovou fintu. V Ježíškově zastoupení jsem prohlásil, že kdokoli má právo prohlásit, že se mu dárek nelíbí a Ježíšek mu ho vezme a dá někomu potřebnějšímu. Nikdo se neozval, takže logicky se všechny dárky líbily.
Já se vždycky pekelně snažím dát něco, co by si dotyčný nekoupil, prostě proto, že jsou "důležitější" věci, než XXX,
se těší na nějaké překvapení jako malá, ale při mé neuvěřitelně mizerné paměti je každý dárek pekelná dřina. To chudá studentka (sestra) nebo vpodstatě nezaměstnaní rodiče jsou vděční za spooooustu věcí.
moje
U nás doma všichni pro jistotu píšeme Ježíškovi a pak se těšíme, zda nám Ježíšek přinese něco z dopisu anebo ne. Většinou přinese a k tomu ještě něco navíc.
Pro někoho je seznam dobrá věc, pro někoho ne. My jsme si seznam nikdy nepsali a můj
mne pokaždé dokázal příjemně překvapit. Jak to tady čtu, tak patřím mezi ty šťastnější ženy
*Kotě*: ja vim, tuhle Tvou babi ja miluju a moc rada jsem si o ni precetla....
já sirael: Jasne, ze seznamu se neni nutno drzet, kdyz vis, cim komu udelas opravdu radost. Ja jsem taky dostala neco, co bych si na seznam v zivote nedovolila dat, ale na druhou stranu, svym klukum bych se tedy neodvazila nic koupit podle sveho vkusu, protoze oni vedi PRESNE co chteji a jakakoliv uchylka by byla neodpustitelna
.
Moje již zesnulá babička dávala celé rodině takové dárky, že vyrobit z křečovitého předzáchvatovitého šklebu radostný úsměv bylo vždycky velmi pracné
A nyní, když se sejdeme a vzpomínáme na ni, je to moc prima, protože Vánoc s námi strávila mnoho a furt je o čem mluvit a čemu se smát 
Mě jednou děda dal příručku někdy z 50.let Než budeš mužem, asi po tátovi, ale zase jsem se málokdy tak zasmála jako tehdy
a často se tím bavím dodnes.
Tady je dobrym zvykem dat pribuznym a pratelum seznam darku, ktere by si clovek pral. Nekdy je tam treba padesat moznosti, ale obdarujici si vybere jednu nebo deset, podle vztahy k obdarovavanemu. Tim padem je tam porad ten element prekvapeni, ale clovek vi, ze dostane neco, co si opravdu pral.
semulka: Recyklovaný vánoční papír miluju. To je děsně srandovní
Odemětobě: Mně chutnalo z Marily standard. Ale ta nějak zkysla či co a začala smrdět po spálené gumě. Tak holt chytám akční ceny jako posedlá
Meander: já si dělám presso po příchodu domů jako zaslouženou odměnu po celodenní dřině.
Taky mi zatím nezevšednělo a nejvíc mi chutná z Jihlavanky standard a se sojovým mlékem.Snídám instantní kávu,a to mám ráda ty nejdražší druhy.
astra: Kdybys nechodila do těch kavárniček jako já, nezevšednělo by ti
Já si taky před časem moc přála pressovač ale teď se bez něj docela dobře obejdu.Chodím totiž ráda a často na pressíčko do kavárniček a tam si ho hezky vychutnám.Doma by mi brzy zevšednělo
mne kazdej darek udela radost
... pro mne už štědrovečerní večeře byla nádherným dárkem
... no jo, žvanec 
Manžel mne letos zaskočil, když řekl, že já jsem mu dala v životě ten největší dárek ... a to ... že jsem si jej vzala. Tak jsem se jej hned raději zeptala, co že zase proved ...
... ale potěšilo to, to joooo ...
Chuanita: za to se přece ve své poslední vůli omlouval Robert Fulghum svým dětem: "Někdy jsem na dárcích schválně nechával cenovky. Někdy jsem je dokonce dával tak, aby byly víc vidět".
Hm, tak manžel mě letos překvapil parfémem a náhrdelníkem z bílého zlata. Syn mi dal vázičku. Kdybychom neměli peníze, tak mi manžel koupí třeba hedvábný šátek. Ale mě hřeje u srdce, že prostě chodil a snažil se vybrat to nejkrásnější, aby mě potěšil.
Odšťavňovač je prima, i když člověk nemá zahrádku, ale pro mě je to rodinný spotřebič, který prostě koupím při nákupu, ne jako dárek.
Žábina: V krámě
Nebo beru i sendvičovač
Meander: kde teď seženu gril????