Vzpomínám si, a jistě nebudu sama, jak pro mě bylo zdrcující zjištění, že Ježíšek na Vánoce dárky nenosí. Vcelku dlouho jsem v blažené nevědomosti prožívala doslova extázi ve chvíli, kdy jsem za oknem ve sněhu, to tehdy ještě byl, uviděla ráno stopy od Andělíčků, kteří si ze šňůry přiletěli vzít můj dopis Ježíškovi.  

Pro jistotu jsem v noci nechávala otevřené okno, abych je třeba nepřehlédla. V pokojíku jsem pak ráno měla nula stupňů, na nose jinovatku a možná i omrzliny.
Samotný dopis s vánočním přáním byl pak nejobsáhlejším slohovým cvičením, jakého jsem byla za celý rok schopna. Dokonce jsem se mu všelijak snažila vlichotit, a opatřit si tak přízeň.

„Chápu, nejdražší Ježíšku, jak moc jsi teď zaměstnaný a jak je to pro Tebe všechno těžké. Takže kdyby ses laskavě nezlobil, byla bych Ti hrozně vděčná, kdybys byl tak strašně hodný a donesl mi psa, koně, boby, brusle, ale ne ty, co se přidělávaj na boty, protože jsou na nic. Nejezděj, kloktaj mi v nich nohy a pajdám. Promiň, že ti to říkám, ale zřejmě to nevíš. Mockrát ti děkuji. Jsi strašně hodný. Tvoje Míša Kudláčková.“

Zpětným pohledem jsem do svých dvanácti let působila každoročně jako rodinný kašpárek, neb mé výtvory kolovaly po všech příbuzných. Přesto na tu dobu vzpomínám ráda.

To některé současné děti jsou mnohem praktičtější a řekla bych i šťouravější.

Dokaž, že jsi, jinak to nemá cenu

Tento malý šestiletý filuta na to šel doslova psychologicky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na tenhle dopis bude muset zase Ježíšek použít hodně důvtipu, aby vyluštil, o co si vlastně osmiletá Kačenka píše.

Na poslední chvíli, nebo celý rok?

Moje prozíravá babička nakupovala vánoční dary už v květnu a pěkně v poklidu je balila do balicího papíru, který si schovávala i několikery Vánoce. Jméno vždy přelepila novou lepenkou. Teprve když jméno vystupovalo několik centimetrů nahoru, jej vyměnila. Případně odstřihla a zabalila menší dárek.

Takto prakticky jsem se nenaučila chovat dodnes. Hystericky se vrhám na vybílené regály 23. prosince s podivným seznamem v ruce, abych zakoupila něco úplně jiného, než jsem si den před tím, v jednu ráno, polopříčetně poznamenala. Rovněž závidím těm, kteří dokáží dárky tak perfektně opatřit balicím papírem. Osobně mám problém zabalit i lak na vlasy.

Alespoň že oni mají radost
Škoda, že dobu bezstarostné nevědomosti u nás vystřídal strach o vyplundrovaný účet, ušoupané nohy, vymytý mozek z davu v obchodních domech, únavový syndrom a slib bulimie až do března při pohledu na osobní váhu. 

Naštěstí jsou starosti kolem Vánoc a dárků zpravidla hezky vykompenzovány. To když se v klíně s bačkorami, pyžamem, sadou mýdel, několika verzemi punčoch a spodního prádla bavíme tím, jak naše ratolest u vytržení sápe balicí papír z domečku pro bárbíny. Co na tom, že o pár dnů později se do něho bude pokoušet napěchovat kočku.

Přesně tohle za to shánění stojí! Anebo ne? :)

Nakupujete dárky celoročně, nebo také na poslední chvíli? Jak se vám pak balí? Vzpomenete si na dárek, který vám udělal největší radost? Kdybyste byli Ježíšek, rozluštili byste, co si Kateřina přeje?

TÉMATA:
DŮM A BYT