Před lety jsem takhle navštívila zubařku, která mi suše oznámila, že mi musí vyndat nervy z obou dolních šestek. Lehkovážně jsem přikývla.

 

Po dvou hodinách na zubařském křesle jsem byla totálně ubulená a po proceduře čištění kanálků jsem se zapřísahala, že si zuby příště místo této mučící procedury nechám raději rovnou vytrhnout. Nevím, zda jste někdy zažili čištění kanálků, tedy těch malých prostůrků, které zbudou po vytažených nervech. Procedura totiž údajně nelze provádět s injekcí, která vám umrtví část anebo rovnou a ještě lépe polovinu úst.

 

Zubařka sadisticky zajíždí jakýmsi špičatým a tenoučkým nástrojem do útrob dásní a přitom urputně provolává, jak moc důležité je dostat se až na samý konec. Právě podle bolestivých projevů pacienta zjišťuje, zda skutečně dosáhla cíle. Když ho dosáhne, chudák na křesle totiž jeví známky velikého utrpení. V té chvíli totiž každému s normálním prahem citlivosti vyhrknou slzy a nevěřící se začínají modlit k bohu!


Tak zkušenosti tohoto typu mám já, obyčejná žena a matka…

Nevěděla jsem ale, že ve vztahu k zubařům budu prožívat ještě něco horšího.

 

Byly jsme totiž nedávno u zubaře s mou čtyřletou dcerou.
Zubařka našla dva malé kazy a dala nám přednášku, kterak jim u dětí předejít. Nedávat sladké, vynechat džusy a sladké pitivo a hlavně důkladně a minimálně dvakrát denně zoubky čistit. Hm, to se krásně poslouchá, ale hůře dodržuje… To je ale jiná věc.

 

Dále se lékařka jala vysvětlovat mému malému dítěti, že jí bude ze zoubků tahat červíčka, který se jí tam zabydlel a musí ven. Dcerka poslouchala pohádku o červíčkovi s otevřenou pusou. Jakmile ale začalo představování vrtačky, spolehlivě pusu zavřela a už neotevřela. Domlouvala jsem jí, slibovala a motivovala, stav zavřené pusinky se nezměnil. Nakonec jsem vyhrožovala a tím spustila hysterický výstup, který doposud klidná a usměvavá zubařka přestala chápat. Doporučila mi vyšetření u psychologa nebo placené ošetření pomocí narkózy.


V tu chvíli jsem přestala chápat já.

Opravdu jiné děti snášejí pohled na bzučící vrtačku beze strachu a obav, co bude následovat? Jsme skutečně tolik nestandardní rodina?

 

Vůbec nevím, jak situaci s dcerou řešit.
Přece jí nenechám zuby úplně zkazit… Ale přesvědčit ji k další návštěvě bude velmi obtížné, jelikož za poslední půlrok má velmi neblahé zkušenosti s jinými doktory, kteří ji z jejího pohledu dělali jen bolest. O té mé bolesti při pohledu na plačící a bezbranné dítě, které se jen přirozeně,  hlasitě a všemi možnými způsoby snaží ubránit lékařským zásahům, mluvit nebudu. Ty pocity znáte a je údělem matek tyto situace zvládnout. Ale my toho měly za poslední dobu dost, a proto také ten hysterický výstup na zubařském křesle…

 

Ale původně jsem vám psala o mé plánované návštěvě zubaře tento týden. Minule totiž říkal něco o  vytahování nervů…

 

Poraďte, jak naložit s dcerkou…
A na moje nervy byste nějakou radu neměly? Uvítám cokoliv…

Reklama