Tato štíhlá elegantní kráska pochází z krajin kolem tureckého jezera Van a je to jedno z mála vzácných plemen, které vzniklo přirozeným způsobem. Je to na ní rozhodně znát, protože podnebí, které v její domovině panuje, není zrovna záviděníhodné. Střídá se tu horké léto a extrémní zima. Turecká Van má na každé roční období patřičnou srst. V zimě huňatou a bujnou, v létě lehkou a poměrně krátkou.

Tyto kočky byly objeveny náhodně, když dvě britské chovatelky v této oblasti hledaly základy angorských koček. Místo angor našly tuto hravou a veselou kočku, jejíž hlavní obživou byl lov ryb. Od toho se odvíjí jejich první zvláštnost – kladný vztah k vodě. I proto se jim říká „jezerní kočky“.

Ovšem neznamená to, že bezpodmínečně každá tato kočka miluje vodu. Jen obecně příslušníci tohoto plemene častěji projevují ve vodě zálibu, některé dokonce rády plavou.

V roce 1955 byly dány ve Velké Británii první základy chovu a v roce 1969 bylo toto plemeno oficiálně uznáno; ve světě se tak stalo až v roce 1972.
Traduje se, že dodnes se velmi vzácně ve své domovině ještě vyskytují divoce žijící kočky Van.

Barva je hlavně bílá
Základní zbarvení kočky Van je to prapůvodní divoké. Na hlavě je tzv. „motýl“ s bílou lysinou, ocas je barevný. Několik případných skvrn na těle je tolerováno. Červenobílé kočky jsou zastoupeny nejvíce, ale postupně se uznávají i další barevné variety, krémová, černobílá. Je to sice sporné, ale údajně jsou i toto barvy původního druhu… Zvláštností jejich bílé barvy je čistočistý odstín bez jakýchkoliv náznaků žluté či krémové. Vidět můžete dokonce i jedince s nestejně zbarvenýma očima či jedince prostě čistě bílé.

Povaha někdy až nekočičí
Jejich povahu je velmi těžké popsat slovy. Turecká Van se prostě musí zažít… Jejím majitelům jde z nich často hlava kolem. Mají nezkrotný temperament, dovádí každou vteřinu, po kterou jsou vzhůru.
Jsou nadmíru chytré a učenlivé, naučí se v mžiku otvírat šuplata a skříně. Lze toho využít k další jejich specialitě, kterou je aportování.  Milují tuto hru a dokážou donekonečna přinášet míčky, větvičky, prostě všechno, co jim pohodíte.

Jejich nezkrotný temperament dokládá jev, kterým jsou pověstné. Tzv. „kousnutí z lásky“  je sice nepříjemné a bolestivé pro člověka, ale pro tuhle emocemi přeplněnou kočku je to nejvyšší důkaz lásky.

K dětem se až tak nehodí, neuznávají je totiž jako autoritu, nýbrž jako sobě rovné. Turečtí Vanové si vůbec z rodiny oblíbí jednu nebo dvě osoby, které jsou pro ně autoritou, a ostatní víceméně pouze berou na vědomí a snášejí.
I pro tento poněkud nekočičí povahový rys je u tohoto plemene hodně důležitá výchova. Tedy důrazné a nekompromisní NE v pravou chvíli, maximálně plácnutí novinami. Rozhodně žádné násilí či bití, ale důsledné stanovení hranic.

Foto: Linda Czanderlová, chovatelská stanice „Monelli“ http://www.mladata.info/turecka-van/

Reklama