Vadí mi ten pocit, že jsem zavřená v autě, ze kterého není úniku.
Přes obrovské kartáče, spoustu vody a pěny se při mytí auta nemohu dostat ven. Navíc jsem nervózní, zda jsem vyřadila, či zařadila, sundala anténu a zavřela všechna okna. Snažím se vždy pečlivě dodržovat pokyny před vjetím dovnitř, ale zdá se mi, že jsou u každé myčky jiné. A to mě mate.

Nedávno už  nebylo zbytí a já musela do myčky vjet.
Mám tříletou dceru, která hukot a prostředí myčky také špatně nese, ale bohužel nedalo se nic dělat a já prodělala tuto proceduru i s ní ve voze.

Zakoupila jsem žeton u štíhlé pumpařky s odbarvenými vlasy a modrou řasenkou. Byla milá, trochu duchem nepřítomná. Měla jsem z ní dojem, že myslí například na poslední hádku se svým přítelem. Tipla bych si dokonce, že to byl ten typ ženy, která si stále vybírá ty nesprávně partnery a nechápe, že ona stále nemá v lásce štěstí. A tak je stále duchem nepřítomna, a to proto,  že vymýšlí stále nové strategie, jak toho nepravého dostat tam, kam ona chce. Nechápe, že to ji šťastnou stejně neučiní.
Poradila bych jí, ať se více soustředí na všední život (například práci) a že to tak nějak třeba přijde samo. To jsem ale odbočila...

Vjíždím tedy do myčky poté, co jsem sundala anténu a dvakrát prostudovala pokyny pro zákazníky. Vyřadit, nebrzdit, vypnout motor..
Držela jsem dceru za ruku a dokola jsem omílala, jak to nic není, že se nám jen myje autíčko a že za chvíli už pojedeme. Myčka hučela, kartáče rotovaly a pěna nám tekla po oknech.
Právě když se mi podařilo uklidnit dceru, hukot ustal.

Na první pohled bylo podezřelé, že kartáče zůstaly trčet po stranách.
Po chvíli jsem si uvědomila, že už je to tady. Myčka se zastavila přesně v momentě, kdy kvůli kartáčům nešly otevřít dveře a pak se už nedělo nic. Alespoň dcera se uklidnila, pro ni jen přestal ten protivný hukot.

Začala jsem troubit.
Po pěti minutách jsem si vzpomněla na nepřítomný pohled pumpařky a mé naděje se tím ještě zmenšily. Nakonec jsem se vrátila na zem a začala přemýšlet. 
Přestala jsem dodržovat pokyny pro zákazníky, nastartovala a couvla. Vystoupily jsme a malými dveřmi s klikou, které byly naštěstí umístěny v předních vratech myčky, jsem s dcerou za ruku vykráčela ven.
Pumpařka telefonovala a nehodlala hned tak přestat. Trefila jsem to, řešila cosi se svým neústupným přítelem. Šlo o peníze...

Když domluvila a já jí řekla o rozbité myčce a mém několikaminutovém troubení, začala se rozčilovat a informovala mě, že myčka je takto porouchaná už podruhé v tomto týdnu. "Opravář tu byl zrovna včera, to je fakt hrozný, že to zas nefunguje." Zbytečně čekala na má slova plná pochopení, a tak se otočila a na vysokých podpatcích nám odcupitala otevřít vrata myčky. V tom ji zazvonil telefon, který celou tu dobu nepustila z ruky. Už o mě nevěděla...

Po této nepříjemné příhodě nechávám mytí auta na manželovi.
Mám manžela šikovného a ochotného. Abyste neřekli a abych byla upřímná, je také nesoustředěný a roztěkaný. A tak jsme při poslední společné návštěvě přišli o anténu a bez mé malé nápovědy bychom byli osprchováni spolu s naším vozidlem. Manžel totiž opomněl zavřít střešní okno.  

A tak jsem tedy naposledy umyla auto hadicí na chalupě. Ekologicky bez saponátu, bez fronty a ještě zdarma.
Nic nehučelo, dcera spokojeně pomáhala a manžel za mě na oplátku uvařil večeři.
To se vyplatí, ne?

               
TÉMATA:
DŮM A BYT