Jako malá tam trávila každé prázdniny. Svou babičku, které malý domek nedaleko Pardubic patřil, měla velmi ráda. Jezdit za ní a pomáhat jí nepřestala ani v dospělosti. Když babička zemřela, byla to právě Zuzana, kdo onu nemovitost zdědil. Jenže tohle dědictví způsobilo v její rodině namísto radosti hádky.

Foto: Shutterstock

„Manžel ani děti na chalupu jezdit nechtějí. Vždy je musím donutit. Je tam pořád co dělat, dům se musí udržovat. Upřímně, ani já z toho nejsem nadšená. Mám plno jiné práce doma, žijeme ve velkém bytě se dvěma dospívajícím dětmi. Jenže vůbec netuším, jak z téhle situace ven,“ přiznává Zuzana, která to nejjednodušší řešení rezolutně odmítá.

„Můj muž chce, abych se domu zbavila. Není to špatný nápad, peníze by se nám hodily. Jenže to zkrátka a dobře nejde. Babička to tu milovala, narodila se tady, a když umírala, musela jsem jí slíbit, že dům nikdy neprodám. Cožpak se dá člověku v posledních dnech života odporovat? Já to tedy nedokázala,“ kroutí hlavou bezradná žena, která je teď mezi dvěma mlýnskými kameny. Vyhovět rodině, nebo dodržet svůj slib?

Čtěte také: