Má být na kartářku naštvaná, nebo jí být naopak vděčná? To Marie netuší. Co ale ví naprosto jistě, to je fakt, že od její návštěvy má starostí nad hlavu a špatný spánek. Má strach o svou půlroční dceru. „Kartářka mi doslova řekla, že jí hrozí vážné nebezpečí. Prý vidí v kartách zcela jasně, že ji napadne náš vlastní pes. A dokonce našeho psa celkem věrně popsala! Byla jsem v šoku, ale ona otočila další karty a s úlevou v hlase mi řekla, že můžu svůj osud ovlivnit. Prý se mám psa co nejdříve zbavit,“ popisuje návštěvu vědmy Marie, která od té chvíle nemohla myslet na nic jiného. Jakmile se rozloučily, okamžitě volala domů, aby k malé Anežce Barona za žádnou cenu nepouštěli.
„Manžel nechápal, co se děje. Když jsem se mu se vším svěřila, ťukal si na čelo. Ještě před hodinou bych se mu nedivila a ťukala s ním, jenže teď? Ačkoli na takové věci nevěřím, riskovat, že se mýlím, prostě nebylo v tomto případě myslitelné. Vždyť šlo o zdraví, nebo dokonce i o život mého dítěte! Do smrti bych si neodpustila, kdyby se věštba vyplnila, přestože jsem mohla všemu zabránit!“ říká Marie, která hned začala jednat. Pro psa se jí po pár telefonátech podařilo najít náhradní domov u příbuzných. Jenže když přišla domů, a jejich domácí mazlíček ji přiběhl přivítat, rozplakala se.
„Copak je to tak jednoduché, zbavit se člena rodiny? Navíc je proti manžel i naše starší děti, mají mě za blázna. Jenže já mám teď takový strach! Nikomu bych to nepřála, vůbec nevím, na čem jsem. Dokonce si ani nemůžu nadávat, že jsem ke kartářce vůbec chodila. Kamarádky říkají, že tam nikdo nejde jen tak. Je to prý vždy osud, který tam člověka dovede. Je to k zbláznění, teď, babo, raď!“ neví si rady Marie, kterou čeká těžké rozhodnutí. Zůstat stát nohama pevně na zemi, nebo raději neriskovat?
Čtěte také:
- Kartářka Kateřina Janoušková: „Člověk rozhoduje sám o sobě. Máme vše ve svých rukách!“
- „Kvůli kartářce už nesednu za volant,“ svěřuje se Bětka
Nový komentář
Komentáře
nikdy jsem u kartářky nebyla a ani nepůjdu, nevěřím tomu.
Tak tohle mi před lety věštila moje teta. Přitom zrovna ji můj německý ovčák zbožňoval. Nedovedla jsem si představit, že bych tak úžasné zvíře dala pryč ... a taky kam, útulky nebyly. Samozřejmě jsem je oba hlídala a nenechala bych je spolu o samotě. Když jsem viděla, co si to moje batole někdy dovolilo, žasla jsem nad psí trpělivostí. Bojar ji zbožňoval a jediná, zato pravidelná havárie byla, když se dcerka učila chodit, ztrácela rovnováhu sotva zamával ocasem.
A co dát k příbuzným dítě?
S toho jde hrůza.
Tohle je přesně to, proč bych ke kartářce nešla. Akorát by mě s něčím vybláznila. Jestli má Marie rozum, tak by psa k malému dítěti stejně neměla moc pouštět. V článku teda nepíší, o jakou rasu jde, ale Bruno asi krysařík nebude
Náš prcek třeba dneska šťoural do oka psa u našich - má teď období, že ukazuje oči, uši, nos. Naštěstí našich JRT je hodný a nechal si to líbit. Ale řekla bych, že většina psů zareaguje na bolest kousnutím. Takže, Maruško, stejně bys z dítěte a psa neměla spouštět oči, i bez nějaké věštby.
Boha mu.
Viz pohádka o Šípkové Růžence. Všechno špičaté odstranili a bylo to čočku platné, stejně se píchla. 
Jediná rada - neposlouchat přiblblé kamarádky, nenavštěvovat kartářky ani z hecu, a vychovat si psa i dítě stejnou měrou, aby se minimalizovalo nebezpečí. Ovšem jelikož pes nepokousal ty starší děti, patrně nebude chtít sežrat ani to nejmenší, leda by to dítě bylo rozmazlovaný spratek a psovi ubližovalo. A jsme zpět u "vychovat psa i dítě." Škoda tolika písmen na takovou banální věc, to jsem sem zase jednou vlezla, a zírám, jaké jsou tu články.
No, pokud paní věří takovým věcem jako věštby, tak to s ní jistě špatně dopadne. Třeba jí příště někdo vyvěští aby se zbavila manžela....