Dnešní téma.. Co je po smrti?.. je pro mě tak trošku aktuání už dva roky.

Právě tehdy zemřel můj táta. Nikdy jsme si nebyli moc blízcí, dětství jsem trávila hlavně s mámou, tak není divu. Otec nikdy neměl  čas a když už, tak šel raděj s kamarády do hospody.   

Asi pět let před smrtí prodělal mozkovou příhodu a od té doby byl úplně jiný člověk. Jakoby už nechtěl žít. Předtím pořád někde jezdil...na hory, na vodu a tak. 

Ale co bylo nejhorší, začal odmítat jídlo,  nebral léky. Máma i já jsme dělaly co jsme mohli, ale dostat ho k lékaři byl prostě nadlidský výkon. Trápil se takhle pět let a s ním máma... začala pít a pomalu se z ní stávala troska.   

Ale abych se dostala k tématu -- asi týden před tím, než zemřel, jsem mu řekla něco, za co se do dneška stydím. Bylo to, že jestli chce umřít, tak ať to udělá rychle, protože já se nebudu dívat na to, jak jeho nemoc ničí i mámu. 

Za týden zemřel a já mu ani nestihla říct, že jsem to tak opravdu nemyslela a že ať byl jakej byl, měla jsem ho moc ráda.   

Tak jestli něco po životě opravdu je, doufám že je tam šťastnej a odpustil mi.  A že mě mrzí, že se nedožil nádhernýho vnoučka.  

A už musím končit, protože brečím a nevidím na klávesnici..  

Svetluszka


No...pane jo....
Ale myslím, že to tvůj tatínek Svetluszko určitě ví. Nepochybuji o tom...

 

A i já se dnes s vámi loučím.
Děkuji za příběhy, které jste mi zasílali a na některé nevydané se můžete těšit i o víkendu!

 

Mějte se krásně a doufám, že se vám dnešní den pod mojí taktovkou na ž-in líbil ;o)

 

Ahoooooj