Moje druhé těhotenství bylo první úspěšně donošené... proto bylo od začátku ostře sledováno mojí skvělou paní doktorkou... Má v ordinaci „slabší UTZ" a na tato vyšetření jsem chodila na specializované pracoviště.

Poprvé mě tam odeslala hodně brzo, už v 8. tt, ale důvodem bylo mé předchozí nezdařené těhotenství. Tamní paní doktorka byla velice nepříjemná, poté, co mi naznačila, že jsem tele, co si neumí ani pořádně lehnout, a po několika vteřinách nasupeného přejíždění sondou po mém břiše na mě štěkla: „Je to těhotenství!" a s napsanou zprávou mě „vyhodila" z ordinace...

Další UTZ následoval ve 12. tt, to na mě vyšla paní doktorka jiná, povahově zcela rozdílná: milá, bodrá, veselá...
A vesele hlaholila: „Tak kolik těch dětí čekáte?"
„Jedno... myslím..."
A ten pohled na obrazovce nikdy nezapomenu: objevila se tam jedna hlavička s kejklacíma ručičkama... a vedle ní... ještě jedna!
Děsná legrace v ordinaci: „Mno, tak jsou tam dvě!"
Tak jsem se dozvěděla, že čekám dvojčata :o).

Jelikož v rodině široko daleko dvojčata nejsou, nikdy by mě nenapadlo, že se mi tohle může stát! Byla jsem natolik šokovaná, že jsem se rozbrečela... místo radosti jsem měla dvojnásobný strach, aby tohle těhu dopadlo dobře...

Přibírala jsem neskutečným tempem, 30 kilo celkem... Velice brzy jsem vypadala jako v 9. měsíci, termín v prosinci a už v létě mě hodné babičky pouštěly sednout v tramvaji (že muži těhotné zásadně nepouštějí, to je asi zkušenost úplně všech těhulí).

Snad to nebude „nekalá reklama", když napíšu značku těhotenského oblečení? U mě vyhrál Litex, hlavně vééélice natahovací elasťáky, ale i trika mají moc krásný a vejde se do nich i sloní břich! :oD

Chutě jsem neměla nijak zvláštní, prostě mi chutnalo! A jak! Ke konci těhotenství jsem se zvětšila opravdu ohromně, břicho jsem měla snad od kolem po bradu... :oD k tomu otoky, kotníky mi v těch otocích zcela zmizely, místo nich jsem měla sloní tlapy...

Problémy spojené s těhotenskou hypertenzí jsem měla už od samého počátku, hošíci byli nakonec natočení oba koncem pánevním, takže mě císař neminul. Ale všechno proběhlo na jedničku, klučíci zdraví, dokonce nemuseli být ani v inkubátoru.

No a dneska je synátorům 14 měsíců a já jsem zůstala zcela nemoderně tlustá, 20 kilo nahoře, přestože jsem kojila (8 měsíců plně, celkem 10 měsíců, pak si hošíci řekli DOST) a to prý se má hubnout jedna báseň... obří břich mi také dosud poněkud nesplaskl, zůstal mi zatím i rozestup šikmých břišních svalů... cvičím a cvičím a doufám v lepší zítřky... co se týče postavy! :o)

Blanka

Děkujeme za pěkný „těhotenský" příspěvek - ten jsem nemohla neuvést. I když je to reminiscence na včerejší téma :).

redakce@zena-in.cz

Reklama