Ranní zvonění budíku, který má stále a bohužel stejnou formu, na níž už jsem mírně alergická, přímo nesnáším. Je tak hrozné, že ač je tiché, uslyšela jsem ho i třeba tehdy, zapadl-li mi mobilní telefon za matraci, což zvuk tlumí nejméně o 30 %:-)
Nu což, vstát se ovšem musí... Těmi pěti minutami navíc, které často natahujeme až na deset, patnáct i víc, už se člověk beztak moc nevyspí. Takže zaslechnu-li ten strašný zvuk budíku, jsem téměř hned na nohou. Nevrle pozdravím všechny kolem, což dělám, a nejen po ránu, dost nerada, zamířím do koupelny a po následném zděšení z toho, co vidím v zrcadle, si vyčistím zuby, obléknu se a tak dále...
Mezitím, co se mi převaří voda na černý povzbuzující čaj, spořádám krajíc tmavého chleba s jedině dietním margarinem, bílý jogurt a sklenici mléka. Možná malá snídaně, avšak dodá mi alespoň tolik energie, abych se mohla při vstupu do metra opět v duchu rozčílit, že už si všichni lidé opět rozebrali týdeník Expres...:-)
Miriam Š.


Milá Miriam Š.,
tak to jste ještě v pohodě, když ráno stíháte tak bohatou snídani. Já si drobím na klávesnici až kolem deváté. To byl pokus o humor, snídám instantní ovesnou kaši.

Reklama