Foto: Shutterstock
Pracuji v kanceláři už pětadvacet dvacet let. Kdysi jsem byla mezi kolegy ta mladší. Dnes jsem najednou jedna z nejstarších. Kolem mě sedí lidé, kteří by mohli být pomalu mými dětmi. Mluví jazykem, kterému často nerozumím. Pořád slyším samá anglická slova i celé věty, řeší aplikace, diskutují o seriálech na Netflixu a různých reality show, baví se o celebritách a influencerech, jejichž jména jsem v životě neslyšela.
V takových chvílích jen sedím a usmívám se. Nechci vypadat hloupě. Nechci se ptát. Jenže uvnitř mě svírá nepříjemný pocit, že někam přestávám patřit. Radši už ani nic nevyprávím. Minule jsem se zapojila do debaty na téma porody a mateřství a když jsem vyprávěla své zážitky z doby, kdy ještě nebyl internet a měli jsme pro děti látkové pleny, nikoho to nezajímalo. Připadala jsem si vlastně směšně, jak z pravěku. Mám Facebook. To je asi všechno. Instagram jsem si založila, ale nikdy jsem ho pořádně nepochopila. TikTok jsem otevřela jednou a po pěti minutách zase zavřela. A umělá inteligence? Když o ní kolegové mluví, připadám si jako moje babička, když se kdysi snažila pochopit internet. Někdy mě přepadne panika. Do důchodu mám skoro deset let. Deset let! Jak to zvládnu, když už teď mám pocit, že nestíhám? Co bude za pět let? Co bude za deset? Co když se všechno změní natolik, že si nebudu umět poradit ani s obyčejnými věcmi?
Nejhorší je, že podobný pocit zažívám i doma. Děti už jsou dospělé. Když přijdou na návštěvu, většinu času drží v ruce telefon. Povídají si o novinkách, sledují videa, kupují si letenky během pěti minut za pár stovek a já koukám jak zjara. Tohle už nemám šanci dohonit. Začala jsem si připadat stará. Zbytečná. Jako někdo, kdo pomalu mizí z obrazu, zatímco ostatní pokračují dál. Ještě nedávno to tak ale nebylo! Byla jsem na vrcholu sil, se vším jsem si věděla rady a teď je to jinak. Začínám se trápit a marně se snažím něčeho chytit. Nevím, jak se k těmto novým pocitům vlastně postavit.
Co na to odbornice? Vyjádření terapeutky Zuzany Svobodové:
Nebojte se zeptat, když něčemu nerozumíte. Není to známka slabosti ani neschopnosti. Naopak. Zvídavost a ochota učit se nové věci jsou obrovskou předností v každém věku. Možná budete překvapená, kolik lidí vám rádo poradí, když jim dáte příležitost.
Zároveň bych vás povzbudila, abyste se zaměřila na to, co vám jde a co vás baví. Někdy máme tendenci soustředit se jen na to, co nezvládáme, a úplně zapomínáme na všechny své silné stránky. Přitom právě ty mohou být zdrojem nového sebevědomí.
Také bych vás chtěla ujistit, že období po padesátce bývá pro mnoho žen časem velkých změn. Děti odcházejí z domova, pracovní prostředí se proměňuje a člověk si klade otázku, jak bude vypadat jeho další život. To ale neznamená, že před vámi nic není. Naopak. Může to být příležitost objevit nové zájmy, nové cíle a možná i novou část sebe samé.
A pokud na vás smutek nebo beznaděj doléhají příliš silně a trvají dlouho, neváhejte vyhledat odbornou pomoc. Někdy si nemusíme všechno nést samy. Chtěla bych, abyste si zapamatovala jednu věc: nejste zbytečná, nejste pozadu a rozhodně nejste odepsaná. Jen stojíte v životní etapě, která po vás chce, abyste si znovu našla své místo. A věřím, že ho najdete.
Zdroj: Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu může, kterého redakce zná a který jej předal redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní osoby pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
No... tak jsem ještě o nějaký pátek starší než autorka článku a fakt nemám pocit, že by mi ujel vlak nebo že žiju na jiné planetě než okolí. Rozhodně nemám pocit, že bych nutně musela sledovat kraviny, které mě nezajímají jako hloupé plácání influencerů a youtuberů nebo plýtvat časem na TikToku. AI využívám naprosto přirozeně a fakt na tom nic není, moc šikovná věcička. Loni na podzim jsem se s vervou vrhla do nové/další/ sportovní aktivity- zvedání těžších vah a opravdu neřeším, že kolem mě s činkami zápasí sedmnáctiletí kluci a rozhodně jim je fuk, že vedle nich unisono funí skoro šedesátka.Nezávidím jim, že zvednou několikanásobně víc , nesrovnávám se, o tom to není se snažit s někým za každou cenu držet krok. Dělám co mě baví a tak jak mě to baví a jsem spokojená. Autorka článku má asi jiný problém, než věk.
No tak mě je něco málo přes 30 a kraviny jako Facebook, instagram tik tok a bůh ví co ještě nemám, nepoužívám a nepotřebuju. V práci, v rodinném prostředí i mezi partou přátel a známých s tím problém taky nemám. Jediné co jsem se nechala ukecat tak byl WhatsApp a ten stejně používat čistě na komunikaci jen se sestrou, která bydlí na druhé straně republiky. Nejdu s dobou a vůbec mi to nevadí. Jsem tak šťastná a nepřipadá mi, že o něco přicházím.
Dodatek - znám ženu, která podobný problém vyřešila útěkem do nemoci. Rok chodila jak boží umučení, plouhala se po doktorech, terapiích, a nakonec dostala invalidní důchod. A co se nestalo? Najednou rozkvetla jak fialinka. Zničehož nic jsou všechny depky a blbé pocity pryč. Chodí na univerzitu třetího věku, na různé jiné kurzy, vymetá výstavy, dny otevřených dveří, jezdí na poznávací zájezdy, naučila se fotit, orientovat se v mapě, i s tou umělou inteligencí si pokecá, čte knihy, maká na zahrádce, prostě úplně jinej člověk. Kdyby to nedělala za peníze daňových poplatníků, byl by to ideál, samozřejmě když může tohle všechno, mohla by i pracovat, ale kde není žalobce, není soudce, a jí samotné to vůbec nevadí, že čerpá zdroje, které jsou určeny skutečně nemocným a nemohoucím. Takže jak vidno, řešení jsou různá.
A to nemáte nic jiného, než zaměstnání a děti? Žádné své zájmy, nemáte partnera, přátele? Napsala jste "pracuje v kanceláři" - to je dost široký pojem, co vlastně děláte? To se nemusíte celoživotně vzdělávat? Vy očekáváte, že mladší kolegové se budou přizpůsobovat vám? No, tak, nemluvím slangem mladých, který je plný zkomolené angličtiny. Tak se jim nepleťte do hovoru, kterému nerozumíte, nakonec v práci se má pracovat a ne kecat o blbostech. Mladé ženě se vás ptaly na vaše zkušenosti s porody? Kolik těch zkušeností máte? Kolikrát jste rodila? Neraďte, pokud o to nejste požádána. Svou zkušenost s porodem si musí každá žena odbýt sama. Děti s vámi nemluví? Předpokládám, že mají max. do 30 let. Mají své životy. A každý sklízíme na dětech jen svoje dřívější chování k nim. Nefňukat, nestěžovat si, nikdo vám nebude v ničem pomáhat, spíš budete otravná. Dělání, dělání, všechny chmury zahání. Tak něco dělejte!
Jak říká terapeutka, občas má podobné pocity kdekdo. Přijde den blbec a člověk vidí černě. Taky se mi to děje, a to už v tom důchodu jsem. Příjemné je, když si člověk uvědomí, že nemusí "stíhat" všechno. Osobně už nejsem ve fázi držet krok, ale neztratit stopu.
Takže navrhovala bych následující - facebook, instagram, tiktok a jiné nesmysly nejsou k ničemu potřeba, je to jen ztráta času, neřešila bych. Umělá inteligence je pro spoustu lidí spíš jen hračka, ptala bych se, jestli to potřebuji ke své práci? Pokud ano, tak se to musím naučit používat, stejně jako cokoli jiného. To se nedá nic dělat, neznám člověka, co by si nemusel celoživotně doplňovat vzdělání a dovednosti, nestačí udělat maturitu a pak 25 let už na nic nesáhnout. Od toho jsou školení, kurzy semináře, videa na youtube, mnoho možností. Totéž ta angličtina. Opět - potřebuju to k práci? Když jo, musím to řešit. Existují překladače, aplikace v telefonu, to pomůže z nejhoršího. Taky neumím anglicky (učila jsem se němčinu a ruštinu, no, co už, prostě jsem žila v době, kdy ruština byla povinná a maturitní předmět, dnes je to angličtina, časy se mění), ale musela jsem se naučit aspoň ty základní věci, co potřebuji k práci a zbytek dohání ten překladač.
Loool, AI pouziva i muj tata v duchodu, ktery mi vola i, ze se mu neotvira na laptomu cdcko, jakto a je to rozbity (stacilo jenom vic zabrat). Chatgpt jsem mu vysvetlila behem 10 minut. Kdyz se s nim naucis dobre, pravdepodobne uz si v praci budes jen lakovat nehty :) AI jde tak dopredu, ze to s nadsazkou nestihaji sledovat ani lidi, kteri s ni profesionalne delaji denne. Na sockach nic zajimavyho stejnak neni a Netflix jsme prestali platit, kdyz jsme zjistili, ze se nikdo pul roku na nic nepodival. A ze mladi nechteji byt poucovani, jak jsou neschopni, kdyz nemaji latkove pleny, taky neni nic divnyho. Vzdycky se da o necem bavit - dobre jidlo, knizky, filmy, hudba, koncerty, konicky, kde jste byli na vylete, divadlo, kino, zavody v orientaku... a jak rikala moje babicka - kdyz nevim, o cem se bavit, tak se bavim o pocasi :))
No, ty nejsi stará věkem, ale duchem. Co ti brání sledovat novinky taky, jako tvoje děti? Sorry jako, ale neumět si v 53 letech objednat letenky na netu nebo položit dotaz AI? Jsi o pár let starší než já a ve věku několika mých podřízených v týmu, ale duševně tak ve věku mé babičky, která přestala svého času stíhat svět v 90 letech, ale naříkala méně. V 85 chtěla laptop, aby mohla číst They Economist online. Já také nemám potřebu chytat slovní zásobu teenagerů, tiktok je čínská špehovací srajda, kterou si po třicátých narozeninách nainstaluje jen lobotom, no a instagram...jsi snad hyperaktivní pětadvacítka na mateřské, co potřebuje ukazovat, jak perfektně nalíčená stíhá šest dětí, VŠ a čtyři domácí buchty denně? Nejsi. Na angličtinu si pořiď nějakou mobilní aplikaci. V 53 bys anglicky snad tedy umět měla. Nemusíš mít tiktok a instáč, natož fejsbuk, abys stíhala dobu. Mimochodem, dost lidí, co jsou mentálně velmindot, naopak žádné sociální sítě a podobné ztráty času vůbec nevlastní. Ty musíš změnit to ubrečené litování se a nastartovat neurony, protože vše to, co jinak píšeš, fakt není žádný nadstadard. V 53 bys měla být duševně dost výkonná, a ne kňučet.
Moc si to berete. Je normální, že každá generace má to svoje. Není to ale tak, že starší je horší. Proč se pořád srovnávat s těmi, co mají víc života před sebou? Kvalita člověka není v tom, jaké technologie používá, to je pomíjivé a přijdou další novinky. Člověk má být především sám sebou. Telefon na návštěvě v ruce svědčí o neznalosti etikety. Na návštěvě se mají lidé věnovat sobě, ne mobilu.