Vánoce mám moc ráda už od dětství a každý rok se na ně moc těším. Jako dítě asi kvůli dárečkům, ale teď na ně ráda vzpomínám i jinak. Byli jsme pohromadě vždy celá rodina - naši rodiče, já se sestrou, babičky, prababičky a dědové. Na večeři jsme byli jen s rodiči. Jedl se dnes tradiční kapr nebo řízky a salát. Nesměli jsme vstávat od stolu, poslouchali jsme koledy a čekali, jestli uvidíme zlaté prasátko po celodenním půstu. Krájeli jsme jablíčka, louskali ořechy a pod talíři byly šupiny z kapra.

Po večeři šel taťka kontrolovat, jestli už nás navštívil Ježíšek, takže tajně propašoval všechny ostatní příbuzné do obýváku, zazvonil na zvoneček a my mohli jít ke stromečku rozbalovat dárečky a byli jsme vždycky překvapené, kde se tam všichni vzali. Povídalo se, jedlo cukroví, my měli zazpívat Ježíškovi koledy a poděkovat mu za dárečky. Volali jsme na něj z okna. Jako malá jsem si myslela, že Ježíšek vypadá jako chlupatá šedivá koule a lítá na koštěti. Nevím, jak jsem na to přišla, asi jsem si myslela, že je ježatý, když je to Ježíšek, a protože mi říkali, že létá na peruti, tak jsem si místo křídel představovala proutěné koště. Dnes se tomu usmívám.:-))

Dnes jsme obě se sestrou vdané, Míša má  i děti a jsme na Vánoce každá jinde, ale po Štědrém dnu se sejdeme zase všichni. My jsme s manželem rozšířily vánoční zvyky ještě více. Mám ráda historii našich předků a všechno staré. Ke štědrovečerní večeři máme nejdříve topinku s česnekem, čočkovou polévku, pak kubu a perníčky nakonec. Také posloucháme koledy, krájíme jablko, louskáme ořechy, pouštíme lodičky ze skořápek ořechů, pod ubrus dáváme šupiny z kapra, večeří s námi náš pes a dáváme i ptáčkům na zahradu. Ani u nás nikdo nevstává od stolu, dokud se nedojí poslední kousíček. Zapalujeme adventní věnec. Stromek máme v květináči a zdobíme ho slaměnými, papírovými a látkovými ozdobami. Zapalujeme svíčky i za okny a chodíme po večeři na procházku.

Vánoce pro mě začínají už adventem. Sama si udělám adventní věnec a každou neděli pak zapalujeme svíčku. Na Barborku trhám větvičky. K Mikuláši i k Barborce si v rodině dáváme drobné dárečky. Letos jsme byli v rodině mojí sestry podívat na čerta, kvůli synovci. Průběžně peču perníčky nebo jiné cukroví, tvořím přáníčka, výzdobu bytu, domu i zahrady. To si hodně užívám, protože ruční práce patří k mým velkým zálibám. Také mám ráda vánoční jarmarky. S kamarádkami zajdeme na punč nebo svařáček, popovídat si. Dárečky mám většinou nakoupené už na podzim. Nedáváme si žádné drahé věci, spíš něco pro radost, pro parádu. Hodně dárků i sama vyrábím.

Mrzí mne, že dnes většina lidí Vánoce nemá ráda. Berou je moc komerčně. Berou si půjčky, honí se za drahými dárky, dělají kompletní úklid všeho a nezbývá jim čas na to hezké. V tomto období potkáte ve městě naštvané, strhané tváře. Není to škoda? Uklízí se přeci průběžně a kde je psáno, že před svátky se musí vše blýskat? Proč by mělo být co nejvíc druhů cukroví? Často pak slýchám... „Už aby bylo po Vánocích!" Ptám se proč?

Všem Vám tedy přeji krásné, klidné, voňavé Vánoční svátky plné lásky a radosti a prožité s milými a blízkými lidmi.

čtenářka Šárka

Šárčino povídání se nedostalo do včerejších novinek, mě ale připadá škoda, aby zapadlo, je totiž moc hezké. Navíc k němu připojila obrázky svých letošních vánočních dekorací, a o ty vás taky nechci ošidit. Dobrá inspirace, ne?

Ze Šárčiny rodiny by měli nepochybně radost etnografové - tak poctivě dodržované vánoční tradice se už opravdu málokde vidí!

Reklama