Okna jsou malá, velká, čistá, špinavá, střešní, dřevěná, plastová, atd. atd. Je jich spousta, ale k jednomu mám obzvlášť velký vztah. Sedával u něj můj tatínek, než zemřel. Bylo to jeho místo a je vlastně pořád. Jen už tam nesedává on, ale já.

Téměř pokaždé, když jsem přišla domů, seděl u okna v kuchyni a pozoroval, co se děje na ulici, kdo se zrovna stěhuje, kdo se žení nebo vdává, kdo venčí psa, kdo naproti na balkóně zrovna věší prádlo... Prostě monitoroval dění kolem sebe a pak nám celý žhavý podával zprávy a drby. Ano, drby!!! Chlapi jsou holt někdy větší drbny než ženský:-)). Byl pořád ,,v obraze".

Vlastně ani nemáme tak pěkný výhled. Bydlíme na sídlišti a zepředu i zezadu stojí další panelák. Dokonce je vidět i kousek lesa. Ale to okno v kuchyni je prostě okno s velkým,,O". Už jen proto, že u něj sedával můj otec. Vždycky ho tam budu vídat, když se na to místo podívám. Teď, když tu není, koukám z toho okna a pozoruju lidi, a jako bych se dívala jeho očima. Vžívám se do něj, a tak jsem mu stále nablízku.

Nedávno nám měnili stará okna za nová, ale pocity zůstaly stejné. O rámu to rozhodně není. Mám spoustu zážitků s různými okny. U žádného jiného okna jsem se ale tak necítila, i když je mám moc ráda.

Když jsem bydlela na podnájmu na jiném sídlišti, měla jsem v noci přes léto otevřené okno na balkon, protože bylo vedro. Sousedi (mladý pár) taky měli otevřené okno. Nikdy nezapomenu, jak si nedělali násilí (obzvlášť ona) a hlasitě si to rozdávali na celé sídliště :-). Křičela:,,BOŽE! BOŽE! JEŠTĚ! JEŠTĚ!" Nevěřícně jsem vstala a chvíli poslouchala. Byla jsem tak konsternována tímto výlevem, že jsem se raději po zbytek noci dusila v při zavřeném okně.

Z dalšího okna, které jsem sdílela se svým bývalým přítelem v domě jeho rodičů, jsem viděla zase jen na sousedovu zahradu a plot. Kromě toho, že na zahradě nebylo nic k vidění, tak za plotem pobíhal jeho přihlouplý pes. Pejskaři ať mi prominou. Miluju psy, ale tenhle byl opravdu ,,na zabití". Každou noc asi tak od 2:00 do 3:00 hod. vyl. Vyl tak šíleně, že já celá pološílená jsem na něj začla řvát z okna. Nepomáhalo to. Musela jsem v pyžamu vylézt na schody a sejít až k zídce, kde jsem mu pohrozila klackem a výhružně ho oslovila jménem. Časem jsem se dopracovala k tomu, že stačilo jen říct z okna výhružným tónem: ,,Dane!". Už mě poznal po hlase.

Pak následovalo okno, které jsem s tímtéž přítelem sdílela v domě jeho dědy. Výhled excelentní - přímo na autobusovou zastávku. Ráno jsem snídala a dívala se na lidi, jak čekají na bus. Pak jsem na poslední chvíli vyběhla z branky, když jsem ho viděla přijíždět. Hřešila jsem na to, a tak mi nejednou ujel. Taková okna jsou zrádná. Z okna na druhé straně domu jsem chtěla vyskočit, abych utekla před svým násilnickým pak už manželem. U rozvodového stání tvrdil, že mě držel za zápěstí, abych nevyskočila z okna, neboť jsem se chtěla zabít. Zapomněl však říct, že to okno bylo přízemní. Rozhodně bych z okna nikdy nevyskočila!

Zatím moje poslední okno je to tatínkovo. Momentálně občas ještě koukám z okna v pokoji svého současného přítele, ale to jen proto, abych pozdravila psa. A práci mám okno střešní. Jen slyším projíždět cca po 30ti vteřinách šaliny.

Co říct závěrem? Snad jen radu?! Užívejte si svá okna a pokud máte to štěstí a nejste slepci, tak se z okna dívejte :-). Můžete vidět nevídané.

Pozorovatelka: 1Jiřina

Je vidět, že jste zdatná pozorovatelka, ale jak to tak čtu, ono stačí i poslouchat. Psi a souložnice, to je radosti na Starém bělidle.:) Tady u nás toho moc slyšet není, naštěstí.:)

Reklama