Naše teta Emma se vždycky ráda napila. Pamatuji si ji z dětství, kterak po obědě v koutu zahrady popíjí bílé víno.
Potom si vzpomínám, jak si moji rodiče o tetě povídali. Nerozuměla jsem, proč o ní mluví trochu šeptem a mávají přitom ukazováčky. Až když jsem dospěla, došlo mi, že byla řeč o pití alkoholu a případné závislosti.
Začalo to celkem nevinně. Teta zbožňovala víno a ráda všem říkala, jak se nikdy nenapije tvrdého alkoholu. Tento fakt uváděla v známost vždy, když k tomu byla sebemenší příležitost, a říkala to vždy o něco hlasitěji, než bylo potřeba. Pamatuji si také, že vždy při placení v restauraci se dožadovala ještě jedné dvojky. Že ji vypije rychle.
Brzy začala pít vinné střiky "na žízeň", a tak se stalo pravidlem, že před obědem v sobě měla litr vína.
Bylo mi to nepříjemné, i když jsem jako malá netušila, o co jde. Z tety to bylo cítit, přišlapávala si při řeči jazyk, a já jí přestávala rozumět. Nakonec jsem si s ní už nechtěla hrát, ani u ní trávit čas.
Jednoho dne mezi ní a mými rodiči proběhla hádka a já jsem tetu už nevídala.
Později mi maminka vysvětlila, o co jde. Teta je alkoholička, ve svém věku 48 let je v invalidním důchodu, a jde to s ní od deseti k pěti. Fakt, že je alkoholik, není schopna přiznat nám, ani sama sobě. Při zmínce o léčení začíná být zlá, a tak jsme ji již dlouho neviděli. Škoda, byla dobrý člověk a vyprávěla krásné pohádky. Bohužel, už je to někdo jiný.
Jak jsou na tom české ženy s alkoholem?
V posledních desetiletích jde o závažný zdravotnický a sociální problém. Počet alkoholiček ve srovnáni s počtem alkoholiků je udáván v poměru l:6 až l:l. Ženský alkoholismus se nevyhýbá žádné společenské skupině. Vzrůstá také počet komplikací souvisejících s požíváním alkoholu v těhotenství a se škodlivými důsledky na zdravotní stav plodu. V České republice konzumuje alkohol před otěhotněním 3/4 žen. Z nich třetina pokračuje v pití alkoholu během prvních 3 měsíců těhotenství a dalších 16 % i mezi 3. až 6. měsícem. Pití alkoholu během těhotenství, zejména během prvních tří měsíců, včetně doby, když žena o svém těhotenství ještě neví, s sebou nese velká rizika pro plod.
Jak se na problém alkoholismu žen dívá spolek Anonymních alkoholiků
Počet žen, které v A.A. nacházejí pomoc pro své problémy s pitím, vzrůstá každým dnem. Zhruba jedna třetina současných členů jsou ženy; mezi nově příchozími jejich poměr stále vzrůstá. Tak jako muži ve společenství, i ženy zastupují každé sociální pozadí a způsob pití.
Zdá se, že existuje všeobecné mínění, že ženy alkoholičky čelí speciálním problémům. Protože společnost má tendenci aplikovat jiné normy na chování žen, některé ženy mohou mít pocit, že jejich nekontrolované užívání alkoholu s sebou nese větší znamení hanby.
Hrají v této velmi rozšířené závislosti roli geny?
Alkoholismus je vrozená záležitost.
Adoptované děti, jejichž praví rodiče byli alkoholici, mají až čtyřikrát větší riziko pozdějšího vzniku závislosti.
Alkoholismus je podle nejnovějších vědeckých výzkumů do značné míry geneticky podmíněná záležitost. Jak říká německý vědec Karl Mann, specialista na otázky závislosti, řada studií dospěla k závěru, že závislost na alkoholu je geneticky podmíněná zhruba z padesáti až šedesáti procent (!). Nesprávnou se prý mezitím ukázala teorie vycházející z psychoanalýzy u osobností podléhajících závislostem, podle které mají například psychicky labilní osoby silnější sklony k alkoholismu než ostatní lidé. Podle Manna osobnost a sociální třída nehrají při vzniku závislosti žádnou roli. Na genetické dispozice poukazuje například i ta skutečnost, že alkoholismus se v mnoha rodinách vyskytuje ve větší míře než u jiných. „Adoptované děti, jejichž praví rodiče byli alkoholici, jsou i v pěstounských rodinách, kde je alkoholismus takřka neznámým pojmem, vystaveni třikrát až čtyřikrát většímu riziku pozdější závislosti než ostatní děti," konstatuje vědec. Ještě se ale neví, jaké geny nebo jaká jejich kombinace sehrávají hlavní roli při vzniku závislosti. Genetická dispozice k alkoholismu však ještě neznamená, že se nad závislostí na alkoholu nedá zvítězit. Úspěšnost léčby je z dlouhodobého hlediska zhruba čtyřicetiprocentní, což je podstatně více než u řady jiných chronických onemocnění.
Trocha historie alkoholismu
Alkoholismus je někdy pokládán za neduh specifický pro západní civilizaci, jakoby moderní. Ve skutečnosti má však konzumace alkoholu tradici dlouhou mnoho milionů let.
Zřejmě první surovinou, z níž se získal poživatelný etanol, byl med. V egyptských papyrech jsou dochovány zmínky o opojných nápojích z datlí, obilí a hroznů. Nescházejí poukazy na to, že "opilost může udělat dobře". V bibli nalezneme více než dvě stě zmínek o víně, i příklady opilosti, která mohla být normálním životním úkazem. Starozákonní kmet Noe uměl vypít víc, než snesl. Biblické texty i talmud vychvalují přednosti opojných nápojů. Jednak posilují zdraví (což nedávno američtí vědci "znovuobjevili"), jednak přinášejí chudákům a nešťastníkům zapomenutí na trpký pozemský úděl. Vinice byla vždy symbolem míru a bohatství. Kdo odmítl podle starověkého judaismu víno, urazil majestát Hospodina.
Přemýšlíte, zda jste vy anebo někdo z vašeho okolí závislí, popř. v jakém jste stádiu?
I. stadium - Alkohol je zde drogou, kterou si piják buď sám ordinuje, aby potlačil nepříjemné psychické stavy, nebo aby dosáhl ve společnosti příjemného stavu, nálady a přiblížil se lidem nebo lépe řečeno svým spolupijákům. Frekvence abúzu alkoholu a dávky alkoholických nápojů během času stoupají, nedochází však dosud k alkoholické intoxikaci.
II. stadium - Tolerance na alkohol dále stoupá, dochází nejdříve k občasným, později k stále častějším stavům opilosti, tj. k alkoholické intoxikaci. Piják pije rychleji, zejména v začátku požívání alkoholických nápojů, a často přechází od méně koncentrovaných ke koncentrovanějším nápojům. Okénka jsou v tomto stadiu spíše výjimkou.
III. stadium - Nadále roste tolerance, okénka jsou již pro toto stadium charakteristická. Pije s přesvědčením, že alkohol ovládá a může kdykoli přestat. Nastává ztracená kontrola v pití, která trvá od šesti do dvanácti měsíců.
IV. stadium - Má výrazný znak snížení tolerance na alkohol, což znamená, že se závislý opije častěji, že se opije daleko rychleji než dříve, a při nevhodné příležitosti. Nezřídka začíná pít již od rána. Vhodný je zde tzv. termín debaklu - bez alkoholu to nejde a s alkoholem také ne.
Já osobně se ráda napiji a proti alkoholu v zásadě nic nemám. Ale uznejte sami, pohled na opilou ženu je mnohdy nechutný a k pláči. I zde mají muži výhodu - vyhněte se tedy uvedeným stadiím a pijte s mírou !
zdroje - Rodinná encyklopedie zdraví, nakl. Pragma
Drogy a alkohol v těhotenství, Kukla, Hrubá, Tyrlík
Reflex, "My a alkohol", 21. 9. 2000
Nový komentář
Komentáře
Recyklovaný článek paráda.
mám ráda víno a každý večer u televize si dám skleničku
,ale určitě nejsem alkoholička
Simba: Však vím, já taky žeru jak nezavřená - někdy .
Ťapina: Máš pravdu, závislost na jídle se pozná snáz.
Marie: Bohužel to jídlo je někdy víc vidět. Alkoholik už musí být hodně závislý, aby to okolí poznalo, u jídla to jde mnohem snáz.
Nic se nemá přehánět. Nejsem abstinent, ale k životu pití nepotřebuji. Když už něco, tak jen 1 - 2 skleničky za celý večer a dost. Já se raději najím (což je taky jistý způsob závislosti).
ta Emma z článku nejsem já!
Dneska si dáme k nedělnímu obědu s manželem červené vínečko
Ráda se napiji.Ale alkoholik ze mě asi nebude, strašně nerada piji sama, tedy sama se nenapiji vůbec!
Lucylle: Šňupnu si perníček? Jahodový?
Tohle je neštěstí celé rodiny.
Duvody alkoholismu jsou ruzne. Chapu ty, kteri piji nejaky cas na zal (protoze jim nekdo zemrel nebo je z nejakeho duvodu opustil), ale kazdy se s tim musi vyrovnat sam. Nekomu to trva dele, nekomu kratce. Sama si dam rada vinko, ale s mirou. Nekdy je clovek ve stresu a musi se nejak odreagovat. Ale nesmi se to prehanet jako s nicim jinym. Tedy jsem pro umirnene piti. Na druhou stranu jsem ale proti koureni. To je stejna "droga" jako piti a navic jeste muze zpusobit zdravotni komplikace (podivejte se na naseho pana expresidenta, jak si znicil zdravi a co nas to stalo penez nez se chudak vylecil).
Lucylle a zamluveny misto v lecebne uz mas ?:)))
Eva_Fl: Zakourim si manicku,snupnu si pernicek a dam si pivinko
gryzli: Alkoholik nepije protože má problémy, ale má problémy protože pije.
Alkoholik, mily Grizli pije, protoze je alkoholik. Nebo nepije, protoze je to moudry alkoholik ( tedy abstinujici alkoholik ).
Kopicka: znam samozrejme hodne lidi, ktere nekdo opustil a samozrejme nezacali pit.
OPIECKO, MARIHUANECKU apod?
Me tady desi, jake city chovate k chlastu - vineCKO, piveCKO, panaCEK, lahvinku.....
Jeden psychiatr mi kdysi rikal, ze to je nebezpecne! Ze je to nebezpecne pojmenovani pro drogu.
Ale ze tohle nemaji fetaci! Kdo si jde bouchnout HEROINEK, kdo je na PERVITINKU ( ci pernicku ), kdo si
Nezda se vam to divne? Ja teda zdrobneliny od malicka bytostne nesnasim, dokonce jsem rikala HRUSA a JABLO ( vsechno ostatni mi prislo desne jemny ), ale tohle je taky na povazenou......
Tohle není sranda. Kamarád umřel na to, že pil technickej benzin.Přestal totiž chodit do práce a neněl ani korunu. Samozřejmě začal pít po tom, co ho nechala žena...
igi: Já občas piju sama a nevidím na tom nic špatného. V hospodě s kamarády je taky dobře, ale tohle je něco jiného. Když jsem sama doma, udělám si večer sama pro sebe, pustím si třeba nějaký pěkný film a otevři lahvinku vína (většinou ji nevypiju celou
), prostě atmosféra pohody.
Brr, znala jsem paní, která se dopracovala k pití Ironu
AlexKazalin: tak znovu - a nejsou to americke kecy, jen tak mimochodem :
Alkoholismus je vrozená záležitost.
Adoptované děti, jejichž praví rodiče byli alkoholici, mají až čtyřikrát větší riziko pozdějšího vzniku závislosti.
Alkoholismus je podle nejnovějších vědeckých výzkumů do značné míry geneticky podmíněná záležitost. Jak říká německý vědec Karl Mann, specialista na otázky závislosti, řada studií dospěla k závěru, že závislost na alkoholu je geneticky podmíněná zhruba z padesáti až šedesáti procent (!). Nesprávnou se prý mezitím ukázala teorie vycházející z psychoanalýzy u osobností podléhajících závislostem, podle které mají například psychicky labilní osoby silnější sklony k alkoholismu než ostatní lidé. Podle Manna osobnost a sociální třída nehrají při vzniku závislosti žádnou roli. Na genetické dispozice poukazuje například i ta skutečnost, že alkoholismus se v mnoha rodinách vyskytuje ve větší míře než u jiných. „Adoptované děti, jejichž praví rodiče byli alkoholici, jsou i v pěstounských rodinách, kde je alkoholismus takřka neznámým pojmem, vystaveni třikrát až čtyřikrát většímu riziku pozdější závislosti než ostatní děti," konstatuje vědec. Ještě se ale neví, jaké geny nebo jaká jejich kombinace sehrávají hlavní roli při vzniku závislosti. Genetická dispozice k alkoholismu však ještě neznamená, že se nad závislostí na alkoholu nedá zvítězit. Úspěšnost léčby je z dlouhodobého hlediska zhruba čtyřicetiprocentní, což je podstatně více než u řady jiných chronických onemocnění.