„Jedním z Cimrmanových snů bylo, aby některá z velehor nesla jeho jméno. V Evropě byly všechny horské velikány už pojmenovány a zaneseny do map. Cimrmanovi svitla naděje, když se jako válečný dopisovatel Národních listů pěšky vracel z rusko-japonské války. V pohoří Altaj mnoho horských vrcholů na své jméno teprve čekalo. Zalíbil se mu bezejmenný velikán v blízkosti nejvyšší místní hory Bělucha. V obci Usť-Koksa se pokusil získat pro výpravu šerpy. Zdejší muži neměli o tuto práci zájem, ale přihlásily se mu dvě ženy a jedno mladé děvče.

 

Cestou se ukázalo, že nejmladší šerpa Máša přecenila své síly. Cimrman nejprve převzal její náklad a nakonec musel nést samotnou Mášu. Během této náročné pouti se děvče a její nosič do sebe zamilovali. Když výprava dorazila k úpatí vytipované hory, dostala Máša vysokou horečku. Všichni se museli urychleně vrátit. Zcela vysílený Cimrman donesl Mášu do jejího příbytku. Na druhý pokus o pokoření hory už nebyl čas. Blížilo se období silných altajských bouří a také série jeho pražských přednášek o Rusi. Na svou lásku však nezapomněl. Usuzujeme tak ze svědectví, které nám poskytla Mášina vnučka, dnes osmdesátiletá paní Galina Sologubová: v domku, kde jeho milovaná šerpa bydlela, našla storublovou bankovku (dnes již neplatnou) a lístek s těmito českými verši zapsanými azbukou:

MÁŠO PRIJED DO PRAGY
KUP SI LÍSTEK DO PRAGY

O Cimrmanově autorství těchto veršů nemůže být pochyb, protože absolutního rýmu nikdo jiný v té době nepoužíval. To se psal, jak jsme z Cimrmanova deníku zjistili, rok 1907. EXPEDICE ALTAJ – CIMRMAN se tedy uskutečňuje přesně o 100 let později.“

Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák

Tak takhle to bylo!! Ani géniové nejsou bez srdce... A tohle je ona hora, která by měla být po Cimrmanovi pojmenována. Pěkná, že??

Reklama