jerusalem

Je to město, které jsem si okamžitě zamilovala. Zejména historické Staré Město, obehnané hradní zdí, kterou postavil dávný sultán (protože se bál, že ho sežerou lvi) mě okamžitě vsáklo jako silný magnet. Jeruzalém je kolébkou a základem pro tři světová náboženství - křesťanství, židovství a islám. „Zlaté město“, kde sídlili králové a kde stával Chrám, je dodnes srdcem Izraele, celé jeho minulosti a současnosti. Na jednom místě tu vedle sebe žijí naprosto rozdílné světy muslimů, židů a křesťanů. Jejich těsné soužití dávalo často záminku ke konfliktům a válkám. Dnes je v zemi relativně klid a bezpečno. Když se ocitnete ve Starém Městě, zjistíte, že potřebujete čas, abyste všechno prošli a vstřebali.

jerusalem

Staré Město je rozděleno na čtyři základní části: křesťanskou, arménskou, muslimskou a paradoxně nejmenší - židovskou. Každá čtvrť má své hradební brány, památky, obchody a křivolaké uličky, ve kterých bydlí místní lidé. Zajímala mě Olivová hora se svými památkami, Křížová cesta, Zeď nářků, Skalní dóm, ortodoxní čtvrť Mea Šearím... vše, co jsem mohla stihnout za tři dny, které jsem v Jeruzalémě mohla být. Chtěla jsem ochutnat místní jídlo, nakoupit symbolické cetky v krámcích, smlouvat na tržišti s arabskými obchodníky.

jerusalem

Je to ale o tom, že si na Jeruzalém musíte udělat čas. Minimálně tři dny. Když vám dá průvodce rozchod na dvě hodiny, budete jen naštvaní, že jste viděli jen TAK MÁLO z tohoto krásného místa!

Zeď nářků

jerusalem

Je pro Židy nejposvátnějším místem. Je synagogou pod širým nebem. Pokud na prostranství, které zeď obklopuje, chcete vstoupit, musíte projít bezpečnostním rámem a nechat si prohlédnout všechny věci. Nezapomeňte na vhodný oděv, zakrytá ramena a kolena, žádný alkohol. Muži musí mít pokrývku hlavy, pokud ji nemají, je k dispozici papírová jarmulka.

jerusalem

Ke zdi se mohou jít modlit a rozjímat muži i ženy, nesmí se ale modlit společně. Proto jsou u zdi vymezené dva prostory, ženská část zdi je daleko menší. Každý si ve svém prostoru může sednout na plastovou židličku, půjčit si hebrejské modlitební knihy a tiše se uzavřít do svého nitra. Je to velmi emotivní, věřící se při svých modlitbách dotýkají zdi, šeptají svá vyznání, nevnímají ruch kolem sebe. Běžnou praxí je to, že si přisunete židličku k zástěně co odděluje obě části a fotíte si modlící muže. Stejně tak to dělají i zvědaví muži, co si chtějí fotit či točit ženy v jejich části. Zpočátku vám to může připadat hloupé, ale není tomu tak.

jerusalem

Stalo se tradicí, že návštěvníci, ať věřící, nebo nevěřící, vkládají do spár ve zdi na smotaných papírcích svá napsaná přání. Je těžké najít místo, kde by papírek držel. Místa mezi spárami jsou úplně přecpaná a spousta přání leží na zemi. Když zvednete hlavu a zadíváte se nahoru, do skulin vysoké zdi, zjistíte, že v nich vysedávají bílé holubice. Je to krásné, akorát se musíte dívat pozorně, na světlé zdi nejsou moc vidět.

Zeď nářků má neuvěřitelnou energii. Fotit můžete, ale ne v sobotu, kdy je židovský svátek sabat. Židé se věnují svým modlitbám a nechtějí být rušeni.

Zážitky Kláry Křížové z koupání v Mrtvém moři si můžete přečíst na našem magazínu ZDE.