Tak jsem při zjištění dnešního tématu čekala, že se všechny mé „kolegyně" budou rozplývat nad pugéty růží a budou básnit o krásné krabičce s ještě krásnějším prstenem, o partnerovi otlačujícím si koleno o koberec, nedejbože o parkety, a o zaslzeném „Ano, vezmu si tě!". Ale jak se tak dívám, nejsem sama, kdo tyhle věci neprožívá.
Žádání o mou horní končetinu nebylo ani trochu dramatické, takže romantické duše by si na své nepřišly. To jsme jen tak jednou lenošili s mojí drahou polovičkou doma, povídali si o všem možném a mezitím padla jakoby jen tak mimochodem otázka „Vezmeš si mě někdy?" Žádné dlouhé přípravy jak fyzické (prsten + kytka), tak psychické - bylo to spontánní. Žádný oblek s pracně uvázanou kravatou - byli jsme v pyžamu... Po pár větách jsme tohle téma opět zamluvili dalšími „důležitými" věcmi, zůstal jen příslib, že se prostě NĚKDY vezmeme... Mluvili jsme o tom jen tak neurčitě ještě několikrát, až jsme se skutečně před měsícem vzali. V naprostém soukromí. Kolegové, kamarádi, prostě všichni vyzvídali detaily - jak, kde, kdy, co, proč. Žádný trhák se nekonal, všechny ty romantiky jsem prostě „zklamala". No a co... Jde přece o lidi, o vztah. Ne o to, jaký tyjátr se udělá kolem. Na to já nehraju. :-)
Vaše Heather
No však víte, proti gustu... pro někoho by to bez toho „tyjátru" zase nebylo ono. A to kolegové ani nedostali koláčky? No jak k tomu přijdou??? ;-)
Díky za příspěvek, a ať vám to klape.
Nový komentář