5ad7123d79d64obrazek.jpg
Zdena (42): Koupala jsem se za bouřky
Když dnes dcerám zakazujeme chodit kamkoli v bouřce, vždycky si vzpomenu na své dětství. Když se totiž v létě zatáhlo, bylo to pro nás znamení, abychom vyrazili s partou k nedalekému zatopenému lomu. Před bouřkou i při ní byla vždycky nejteplejší voda. A to vzrušení z blesků klikatících se po obloze! To bych holkám ale nikdy nepřiznala. Ani to, že jsme s oblibou skákali z výšky to vody, kde jsme zase tak dobře nevěděli, co je pod hladinou. Prostě trdla!

Kateřina (36): Naštěstí jsem zůstala zdravá
Měla jsem divočejší pubertu, takže ze mne byli naši docela na mrtvici. Teď, když mám vlastní dceru, vůbec nedovedu pochopit, že mě nechali courat po diskotékách a jezdit s partou na čundry. Zřejmě netušili, co se na nich dělo. Měla jsem takové štěstí, že jsem nedostala nějakou pohlavně přenosnou chorobu! Nebo že jsem neotěhotněla. Tehdy nám formulka „bezpečný sex“ připadala jako plané tlachání. Kéž by naše děti byly jednou rozumnější…

Petra (41): Na tenkém ledě
Dodnes mi běhá mráz po zádech z toho, jak jsme chodívali bruslit na rybník. Byli jsme na ledě, sotva začalo mrznout. Místy jsme se dokonce brouzdali napůl ve vodě. A jedna holka od nás ze vsi na to taky doplatila. Nic moc se jí tedy naštěstí nestalo, z vody ji včas vytáhli, ale byl to pořádný šok. Každou zimu tu příhodu dětem vtloukám do hlavy, ale přijde mi, že už z toho mají spíš legraci.

Simona (51): Obešlo se to bez hasičů
Jako malí jsme kradli dědovi cigarety a zkoušeli tajně kouřit. Hádejte, kde! No jasně, u prarodičů na seníku… Vůbec nechápu, že to tam nechytlo. A jak jsme si připadali dospělí!

Veronika (47): Dala jsem na intuici
Ještě na vysoké škole jsem měla takové telecí nápady jako jít v noci s naprosto cizím člověkem k němu domů. Třeba když se chtěl stavit vyzvednout láhev vodky, kuřivo, nebo mě prostě pozval na kafe. Vždy jsem dala na svou intuici, která mi říkala, že mi ten konkrétní kluk neublíží. Naštěstí mě ta intuice nikdy nezklamala, ale dnes bych svou dceru nejspíš přerazila, kdyby se mi svěřila s něčím podobným. Naštěstí je rozumnější. Nebo si to alespoň myslím. Stejně, jako tehdy asi moje maminka…

Tereza (37): Experiment se mi vymstil
Nejsem na to pyšná, ale na učňáku jsem se dostala do party, která jela v lehkých drogách. I já si zaexperimentovala. Ne s hašišem nebo heroinem, ale s houbičkami. Tehdy jsem jich snědla nejspíš víc, než bylo zdrávo, a skončila v nemocnici. Doktor mi pak pořádně vynadal. Prý se k nim před časem dostal kluk, kterého zachránit nedokázali. Místo lysohlávky snědl nějakou jedovatou houbu. Dětem jsem svůj zážitek popravdě převyprávěla a doufám, že si z toho vezmou ponaučení.

Lucia (72): Hráli jsme si s municí
Kluci od nás z dědiny chodívali hledat do lesa nevybuchlou munici a pak si s ní hráli. No a já s nimi! Když nám na to rodiče přišli, protože objevili naši sbírku v jedné opuštěné stodole, byl z toho strašný poprask. Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale stačilo málo! Prostě mladosť – pochabosť.

Kamila (36): Rodiče o nás nevěděli
My snad ani nedělali nic extrémně nebezpečného. Ale vůbec nedovedu pochopit, jak mohli rodiče vydýchat naši věčnou nepřítomnost. Celý den o nás nevěděli! Neexistovaly mobily. Zmizeli jsme z domu brzy ráno a v létě se vraceli třeba až po desáté večer. A to nám mohlo být deset, dvanáct let. Dělat tohle moje děti, zešedivím už ve třiceti! Musí mi přesně hlásit, kdy, s kým a kam jdou. Jen tak jsem alespoň trochu v klidu.

Čtěte také:

Uložit