„Fetišismus je pohlavní deviace, při níž předmětem sexuálního vzrušování není skutečná osoba, ale něco (fetiš), co s ní může souviset. Jako fetiš slouží např. část
oděvu, boty, spodní prádlo, určitá vůně.“ Tolik Malá československá encyklopedie. Jarka tedy nepřišla svému muži na utajovaný vztah nebo sexuální úlet, ale zjistila, že už pět let žije s fetišistou.
Kdo je to vlastně fetišista? Je to úchylák, kterého se máme bát a štítit, nebo jen člověk jako každý jiný, kterého prostě jen rajcují určité předměty? „Svým způsobem je fetišista skoro každý,“ říká MUDr. L. Daneš ze Sexuologického ústavu v Praze. „Obvykle si slovo fetišista chybně vztahujeme pouze na muže. Určitým projevem fetišismu ale může být třeba i náklonnost některých žen k sametu, hedvábí, kožichům, jež jsou jim příjemné na dotyk a které rády hladí.“ Všichni si představujeme fetišistu, jako pochybného chlápka, který se plíží naší zahradou a strhává ze šňůry spodní prádlo nebo krade za dveřma v paneláku boty. „Ono vlastně i to klasické dělení mužů na horňáky a dolňáky, podle toho, jestli se jim líbí víc prsa nebo zadek, má v sobě kousek z fetišismu,“ upozorňuje MUDr. Daneš. „Oni se taky nezaměřují na tu ženu jako takovou, ale upřednostňují jen určitou část jejího těla.“ Tak teď babo raď! To máme, Jarko, fetišistu doma skoro každá:-) A když už jsme u toho, tak on ten heboučkej samet je fakticky docela příjemnej :-))))))
Fetišismus není úchylka, která by byla nějak společensky nebezpečná. Jedinou nepříjemností je, že se onen člověk samozřejmě dopouští minimálně přestupku, případně trestného činu, když si přisvojuje věci, jež mu nepatří. Mnohdy také takovéto případy končívají na policii, protože – úchylka, neúchylka – krást se prostě nemá.
Jak se dá fetišismus léčit? „Určitou možnost skýtá psychoterapie, která pacientovi pomůže adaptovat se na normální sex. Jde o to, aby se naučil uspokojovat tuhle svoji potřebu ve svých představách, ve fantazii, ale aby jemu a jeho okolí neznepříjemňovala život,“ dodává MUDr. Daneš.


Reklama