Tak u mě to žádná agresivita nebyla - možná můj příspěvek ani nepatří do dnešního tématu - ale je to o mém dětství, tak snad se alespoň jednou při čtení pousmějete... :-) Když mi bylo 5 let, stěhovala jsem se s mamkou a taťkou na nové sídliště - do paneláku, který se právě dostavěl. Všude kolem jen bláto, nářadí a spousta dělníků... Naši pracovali na zvelebení bytečku a já chodila ven. No a protože sídliště zatím zelo docela prázdnotou, dávala jsem se do řeči s pracujícím lidem... :-) Byla jsem hodně ukecaná a živá, tak nebyl problém... :-) Dodnes mi jeden pán připomíná (a to je mi už 35!), jak jsem ho nechtěla pustit po schodech domů - zrovna jsem vodováhou "měřila" jejich rovnost - chudák - musel činžák obcházet a jít zadním vchodem (a pěkně při tom nadával! :-)) - prostě jsem byla neústupná!
Další z příhod byla například tato: vyšla jsem u nás do 4. patra a ve dveřích jednoho bytu byl zvenku klíč. Zamkla jsem dveře cizího bytu, šla na parkoviště a klíče schovala pod auto - chudák majitel bytu se ten den nedostal do práce... :-( Jindy jsem si zase všimla jiného pána, jak v suterénu umývá podlahy po dělnících - posbírala jsem všechny papírové vizitky ze schránek a zeptala jsem se ho, jestli si mohu v tom kyblíku něco "oprat" - řekl, že jo - a všechny vizitky se rozpustily v jarové vodě...
Pak jednoho dne (to bylo asi za rok) přišla za mamkou sousedka a říká jí: ,,Já vím, že máš 3 děti (já měla 6, ségra 1 a brácha se nedávno narodil) a že pořád stojíš u plotny a vaříš - jiné jídlo pro chlapa, jiné pro Haničku, pro tu mladší kašičky a pro to nejmenší zase něco jiného - že stojíš s tím nejmenším u plotny v náručí, nohou houpáš kočárek s tím starším mimčem a ještě dohlížíš na Haňulu - a vaříš a pečeš... Ale Hanička stojí dole u dveří, otvírá všem lidem a říká: ,,Víte, co jsme měli dnes k obědu? Zase konzervy!"... ,,Takže na mě zase něco bonzla..." :-)))
Jindy šla zase maminka z práce po městě domů - já byla v 1. třídě a už jsem byla z družinky doma a najednou na ni troubí přes celé město popelářské auto - mamka se otočí i s taškami plnými nákupu a zírá nevěřícně na řidiče, který jí říká: ,,Paní, vaše dcera jede s námi na skládku - my ji za půl hoďky vrátíme, ano? Já jen, abyste se o ni nebála..." A než stačila mamka cokoliv říct, zamávala jsem jí z místa vedle šoféra, poslala leteckou pusu a už jsme si to frčeli... :-)
Těch příhod bylo samoržejmě mraky (také jsem blátem "vymalovala" krásně bílý kočárek před domem, v němž měli sousedi vézt miminko na vítání občánků... ), ale chtěla bych se vyvarovat toho, abych se moc nerozepisovala - jako v mém prvním příspěvku... Takže jen těmito pár větami - abyste věděli co jsem vlastně byla jako dítko zač... :-)(-:
Hanka (xx-b)
Děkujeme za spoustu veselých příhod :) Je vidět, že jste měla spokojené dětství :)
Nový komentář
Komentáře
to je
řekla bych že za dnešek mě tohle dostalo nejvíc
tak takové nápady by neměl leckterý kluk
fakt výborný příspěvek
taky pekny kvitko, ale fakt vynalezave, dost dobre
Dost dobrý.
hezké
edith1975: jojo
ona to vlastně nebyla teta - byli to známí mých rodičů se stejně starýma dětma - prostě "teta" - dodnes se spolu stýkáme (už bez mých rodičů) - stále vzpomínají, co vše si se mnou prožili... před 14-ti dny jsem s nima a už mými dětmi byla opékat - hrozně jsme se nasmáli - říkali, že malý (2,5) je celý já
tak to se mám na co těšit!!!!!!!!
Krásný, i příhody pod článkem. S tou tetou a brokem, to jsem se smála tak, že manžel přišel, co se děje a pak se válel i on.
koukám i moje děti budou mít za pár let co psát,taky jen vždy jednou větou
jo, a také jsem nakreslila ve škole - asi 2. třída - nějaký výkres - hroooooozně jsem s ním byla spokojená - děsně se mi líbil - ale učitelka mě ohodnotila dvojkou a také mi ji zapsala do žákovské - prý to byl odklon od tématu, ale jinak se jí to líbilo. no a já se cítila dotčeně. když se pak mamka dívala doma do žákajdy - nevěřila vlastním očím - červená 2 byla škrklá a mým inkoustovým perem přepsaná na 1! než mě stihla vynadat, odpověděla jsem jí s tím nevinným dětským pohledem: "ale ten výkres byl na jedničku..." a pokrčila jsem rameny - nezmohla se na jediné slovo
ale já nebyla zlobivé dítě
jen jsem brala život tak jak šel - prostě jsem ho žila...
Další anděl s čertem v těle
Ještě, ještě,....
Perfektní čertík bertík
, jako máma bych tě asi přizabila. Já měla také hyperaktivní dítě, ale kam se na tebe hrabe
tak třeba: bylo nás stanovat 5 rodin s dětma - já v tom věku cca 6 let - vzala jsem chlapům brokovnici a brok se o něco odrazil a dostala to noha tety, která byla právě na záchodě v přírodě... ale my nevěděli, že tam je...najednou děsné úpění z křoví.......chlapi mysleli, že nějaké divoké zvíře! a v tom se z tama vybelhala teta - no šok! to tak veselé není - ale nic se jí nakonec nestalo - byl to jen škrábanec... také na to vzpomínají dodnes... prostě jsem byla kluk...
jo holky - já bych psala, až by se ze mě kouřilo
a to by vás vážně bolela bránice!
jenže jsem na to téma přišla až teď, tak jsem to honem písla, aby se to dnes ještě stihlo vydat
jinak bych to dopsala až už by byla další 3 témata za námi