Foto se souhlasem Kristiny Miřetinské
Kristina Miřetinská pracuje jako koučka v léčbě poruch příjmu potravy a její specializací jsou právě tyto poruchy. Ona sama s nimi má zkušenosti, protože od čtrnácti let trpěla anorexií. Sice se z ní vyléčila, ale dodnes si z tohoto období nese úzkostné poruchy. Její léta stabilizovaný stav se začal v září po porodu syna Šimona horšit a ona se rozhodla svůj příběh sdílet.
„Moje teta prodělala poporodní psychózu a ještě v porodnici vyskočila i s malým miminkem z okna. Sama se léčím s úzkostnou poruchou, takže jsem věděla o zvýšeném riziku, že by u mě mohla propuknout poporodní deprese nebo právě psychóza. Hormonální změny po porodu jsou velké. V těle klesnou těhotenské hormony a stoupnou jiné spojené s kojením, což má samozřejmě vliv i na psychiku. Už od čtvrtého měsíce těhotenství jsem se tedy radila se svým psychiatrem a přemýšlela, že raději nebudu vůbec kojit. On mě ale povzbudil, ať to zkusím a případně laktaci hned zastavíme,“ popisuje Kristina.
Ženin porod nepatřil k těm jednoduchým a syn se navíc narodil s vrozenou vývojovou vadou na levé noze. Rodiče o ní sice věděli, ale doufali, že jejich syn patří mezi 10 % šťastlivců s falešným pozitivním nálezem. K tomu se přidalo velké nevyspání a třetí den po porodu se dostavily černé myšlenky.
„S tím, jak nastupovala laktace, jsem pocítila velký smutek, strach a chaos. Byly to opravdu silné myšlenky a já vzhledem ke svojí minulosti věděla, že to nesmím nechat zajít daleko. Svěřila jsem se manželovi, kamarádce a gynekoložce, kterou jsem měla u porodu, že mi opravdu není dobře, že nedokážu přestat brečet a nezvládám to. Věděla jsem, že to není dobře a kvůli rodinné anamnéze i svojí úzkostné poruše jsem si nechala laktaci zastavit,“ svěřuje se.
Kristinin psychický stav se poté výrazně zlepšil. Neznamená to ale, že jí není líto, že syna nemůže kojit. A mnohdy necitlivé poznámky okolí, které neví, čím si prošla, o tom, že se měla více snažit, také zamrzí.
„Moje racionální já moc dobře ví, že jsem udělala dobře. Možná, že kdybych neobětovala kojení, došlo by to až k úplnému psychickému zhroucení a Šimonek by minimálně na nějaký čas přišel o maminku,“ domnívá se Kristina. Sdílením svého příběhu chce mimo jiné dodat odvahu ženám, které nejen po porodu sužují negativní pocity a myšlenky, aby se nebály a nestyděly vyhledat odbornou pomoc.
Kristina není jediná, která musela kvůli psychice přestat kojit, i když věda nehovoří úplně jasně, proč to tak je. Psychiatr Miroslav Pastucha pro Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví uvedl, že vědecky sice není přímo prokázáno, že by kojení psychický stav skutečně zhoršovalo, ale v praxi se podle něj často stává, že se po ukončení kojení psychika zlepší. Jistá souvislost mezi těmito dvěma jevy tedy existuje.
Zdroje: autorský rozhovor s Kristinou Miřetinskou, Instagram Kristiny Miřetinské, Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
Vážně si mohla vsugerovat, že bude mít po porodu deprese... s takovým přístupem bude mít v životě pořád nějaké problémy a pomáhat od nich druhým... to nevím nevím
Jo tak ke koučce, která se léčí u psychiatra a má mi pomoci s nějakou psychickou poruchou, bych fakt šla:-) Dotyčná je zjevně vyrovnaná osobnost, schopná pomoci druhým (ironie). Já pochopitelně vím, že ten, kdo si něco prožije, se umí lépe vcítit do pocitů toho, kdo má problém. Ale k tomu, aby pomáhal, musí být už sám O. K. - a to tahle paní není.
Poporodní psychoza je velké špatné. Ale žena si nikdy nepřizná, že se něco děje. Stejně jako duševně nemocný člověk bude tvrdit, že je zdravý. A jak píše Nika, ona se rozhodla, že bude problém a toho plánu se držela.
Řikam to pořád, že je teď divná doba. Lidi ubližijí druhym, ale i sobě.
Nemám v úmyslu zlehčovat téma poporodní deprese a laktační psychózy atd. Ale tady z článku a přímo z textu té paní mám neodbytný pocit, že si dopředu naplánovala, že bude problém, a problém pak, překvapivě, opravdu nastal. Samozřejmě, nezažila jsem to, kojila jsem v klidu každé dítě x let, jsem si vědoma, že ne každá má štěstí, že jde vše bez problémů. Ale tady mám prostě pocit, že nastala trochu přehnaná reakce. Ve stylu "já jsem vám to říkala!".
No tak kdyby to takhle nevěšela na sociální sítě, nebudou jí do toho "cudzí ludia hovorit" a mít necitlivé poznámky. Jednoduchá věc.
Však po tom nikomu nic není, je to její soukromá věc, a jestli sama dobrovolně tyhle věci zveřejňuje, tak čemu se potom diví. 
panebože, to je hystrerka