Moje kamarádka odjela před časem do jižní části Itálie, kde po dva roky žila se svým miláčkem. Už je zpátky a při vyprávění svých zážitků se vždy mírně oklepává. Nepřekonali totiž s přítelem pomyslnou bariéru rozdílných mentalit.
Odjela za svým partnerem z pochopitelných důvodů. Byl to tmavý a vysoký okouzlující muž, který ji skládal poklony od rána do večera. Slovo "miluji tě" používal velmi často, a tak se dlouho nerozmýšlela. Jelikož měla za sebou pár nepovedených vztahů, jevil se tento jako balsám na její duši.
I po příjezdu byl velmi milý a pyšně ji představoval všem známým. Nastěhoval si ji domů a začali žít všichni pohromadě. Všichni, bohužel, znamenalo opravdu všichni.
Ve stejném bytě pobývali tedy ona s partnerem, jeho bratr a matka. Matka znamená v Itálii něco jako velitelka. Co řekla, to platilo. Ke konci vztahu se jí má kamarádka moc nedivila.
Žena to v italských poměrech nemá zrovna lehké, a tak se ženy začínají jaksi hlava nehlava projevovat až v pokročilejším věku.
Vaření, praní, žehlení, vytírání - tyto a všechny ostatní rutinní záležitosti každé domácnosti se pro kamarádku staly peklem. Všechny totiž dělala hrozně špatně, z pohledu své "skorotchýmě" v podstatě nepřijatelně.
Tento problémek řešila s nadhledem a zjistila časem, že je pro ni nejlepší, když tyto veškeré funkce ponechá na velitelce - ta alespoň přestala kritizovat. Její přítel se k tomu nevyjadřoval, když se do jejich sporů vložil, stál, díky zažitému zvyku, vždy na straně své matky.
Překonávala tedy pocit každodenní trapnosti, kdy ji šéfka doma nosila do pokoje vyžehlené prádlo a servírovala ji i jejímu příteli dvakrát denně teplé jídlo. Netvářila se u toho nijak nadšeně, ale nakonec byla spokojená, jelikož její synek chodil zase ve "správně vypraném a vyžehleném prádle".
Kamarádka se dožadovala chození do práce. Našla si jich několik, ale její přítel byl nejraději, když seděla doma. Většina manželek jeho kamarádů byla také doma.
Také ráda a dobře hrála tenis. Na ten ale mohla jen s přítelem, jelikož tam prý "nebylo zvykem, aby mladá žena jezdila sama na tenisové kurty". Kurty byly přes celé město a vracela se domů až za tmy. Chtěla se vzdělávat, ale to prý také nebylo možně, jelikož přítel příliš vzdělanou ženu jaksi nepotřeboval.
Časem ji brával stále méně i do společnosti (jeho kamarádi už přeci věděli, že má doma reprezentativní slečnu), a tak začaly nekonečné diskuse. Přítel, bohužel, nechápal její potřebu uplatnění, či jakési a jakékoli seberealizace.
Mohla přece chodit na cvičení, koupit si také mohla cokoliv a čas od času ji na večeři také vyvedl. Tak jaképak copak.........
Měla ho moc ráda, dlouho měla pocit, že našla konečně toho pravého. Mohla se spolehnout na jeho lásku, plánovali děti a vůbec měli společné sny. Překonala vcelku úspěšně absenci své rodiny a přátel a byla dlouho odhodlána zůstat v cizí zemi na stálo a nadále bojovat za svá práva a vést zatím skrytý boj s tchýní. Časem ovšem zjišťovala, že její místní kolegyně - přítelkyně či manželky - jsou se způsobem takto nadiktovaného života nadmíru spokojeny. Viděly celý svůj život své matky v podobných rolích. Nemají ctižádost, jsou vesměs 
nevzdělané, starají se jen o to, aby vařily a čas od času reprezentovaly.
Lovestory je u konce, svatba se nekonala.
Moje kamarádka nebyla ochotná se přizpůsobit a vzdát se tak své osobnosti. Nebyla ochotná zahodit všechny své záliby, koníčky, touhy a ctižádosti.
Dlouho se podvědomě rozhodovala. Dala na pomyslné misky vah lásku a na druhou vše ostatní.
Její pocity jednoho dne rozhodly za ní. Váhy se převážily ke straně rozumu a láska padla na dno. Bylo rozhodnuto. Odjela domů.............
Kdo mohl tušit že slova "miluji tě" v této části světa znamenají vlastně ztrátu svobody ? Máte podobnou zkušenost, či opačnou? Podělte se s námi.
Nový komentář
Komentáře
Seznámil se někdo s cizincem přes seznamku? jsou vůbec cizinci u nás na seznamkách?
allora: asi tak, často ty rozdíly vidí pozdě.
zlato: to naštěstí mohu i v ČR, ale nejsou všichni chlapi tak tolerantní
Známá se taky vdala do Itálie a už je konečně rozvedená.Prožila si tam peklo kvůli jeho žárlivosti.
Ziji v USA a zde je vsechno naopak.Mohu si uzivat sve zaliby nebo se vzdelavat proste vsechno..tak tedy za zivot s Italem v Italii bych to nemenila.
perlina: Dik. Koukam, ze z toho co jsem napsala by vasnivy Ital asi vyrozumel, ze mi ma prenechat jeho matku a jit.
Radsi zustanu u sveho manzela a o Italovi si necham zdat.
VERONIKA: nez bych sla do svatby, asi bych se snazila zjistit, co bude pak, jake ma nazory na to, v cem se dneska tak rozchazaji. Musela prece tusit, ze to muze byt problenm, ne? Nebo ji lhal?
VERONIKA:
Ideály jsou jedna věc, ale reálný život druhá a takhle se už snad dneska žít nedá.
Petule:myslím, že Slovensko není tak daleko, i když je to opravdu trochu jiná povaha. Řekla bych ale, že třeba městská dívka z Česka si lépe porozumí v obdobném prostředí na Slovensku, zatímco stěhovat se z velkého města v Česku do domu manželových rodičů na malé vesnici je téměř vždy riziko.
Pokud se týče ortodoxníxh židů, nechápu, že si přivezl jen jeden příbor - měl by mít dva, podle druhů jídla. Každé náboženství má svoje. Pamatuji, jak jednou závodní minijídelna řešila na velký pátek problém, jestli čevabčiči nebo koblihy. Zvítězilo čevabčiči, neboť znalí nevěřící upozornili věřící, že by vlastně na velký pátek neměli objedvat. Musíme jezdit do ciziny? Zažila jsem účetní /adv. sedmého dne/, která v pátek při západu slunce opustila nedodělanou uzávěrku, která měla být v sobotu ráno hotová s tím, že ji přijde dodělat v sobotu po západu slunce nebo v neděli.
Petule, no ja nevim, ale polovina me rodiny patri na Slovensko a nerekla bych, ze by byli jini
*Kotě*: jo, přesně takhle mi to líčí ta moje kamarádka.
A pak ještě špatně snáší jednu jeho vlastnost, o níž těžko říci, zda je americká nebo jen jeho - on den co den, když přijde z práce, do detailu líčí, co ho potkalo, co zvládl, zařídil atd. Ona je z toho dost na mrtvici.
Andulo, nejvíc mi v tomto směru na něm asi vadila absolutní neschopnost pochopit ironii nebo sarkasmus, porozumět černému humoru... americké vtipy, pokud už nějaké mají, jsou z 99 procent vyloženě trapné a Čech by se nad nimi leda útrpně pousmál. Člověk, který není schopen vzít nic s humorem, který neví, co je to se s partnerem láskyplně špičkovat, od takového bych už dneska utíkala, jen bych ho zahlídla.
manki: to se docela divím, že do toho jde...
*Kotě*: přesně tohle vadí té mé kamarádce, která si Američana nakonec vzala - že nemá smysl pro humor. Vypadá to jako prkotina, ale mají doma dost dusno...
Moje kamarádka se vdala do Izraele a zatím jí to klape, aspoň si nestěžuje, občas si napíšeme maily. Děti zatím také nemají a už s ním sjezdila docela velký kus světa, on vlastní cestovní kancelář a ona tam pracuje s ním. Jednou za ní jela na dovolenou její kamarádka a bude se tam stěhovat, zamilovala se tam také do Izraelce. Té to každý rozmlouvá, protože je to ortodoxní (nevím,jestli to píšu správně) Žid. Už byla v jeho rodině a tedy ví, jak to tam chodí, ale prý jí to nevadí, zatím.... Tam může ženská ven jen v pátek odpoledne, kdy začíná víkend a pak už ne.V neděli se už zase normálně pracuje a jako i jinde, nechce, aby pracovala. Mají své ženy rádi a nikdo tam nesmí ženu uhodit, prý jsou za to velké tresty, ale prostě jinak nesmí nic. Kdyby otevřela třeba láhev vína, on se z ní už nenapije a když byli tady na návštěvě, vezl si s sebou svůj příbor, skleničku, jídlo, atd. protože by se z ničeho jiného nenajedl a nenapil. Ale našeho piva se z jiné sklenky napil, tak nevím. U nich se alkoholu moc neholduje, ale slivovice jim taky chutnala. No a perlička nakonec, po příjezdu domů sezvali hosty, tak si ta holka myslela, že všem dají ochutnat naši slivovici, ale kdepak, nalili štamprdli, dali jo kolovat a všichni si mohli akorát čuchnout a sami se pak napili
Kvůli ztrátě svobody jsem nemusela jezdit do cízi ani s cizincem chodit. Pěkně to šlo mému bývalému...Jeho máma byla celkem fajn, ale přesto, když došlo na lámání chleba- vždy byl na straně rodiny...Já pravdu nikdy neměla!
Já jsem chodila tři roky s Američanem. Dokud jsme oba studovali a bydleli na koleji, bylo to fajn. Jakmile jsme přešli do vztahu na dálku a posléze do společného soužití, bylo to utrpení. Neměli jsme stejný smysl pro humor (resp. on neměl žádný, jak už to u Američanů bývá), nechtěli jsme od života totéž, nelíbily se nám stejné věci. On byl nespokojený, protože já jsem neodpovídala jeho představě ženy z Východu a představě ženy vůbec, kromě toho byl velmi lakomý a prospěchářský, takže nakonec to dopadlo tak, že jsem ho živila, všechno mu platila, a když jsem se s ním konečně dokázala rozejít, ještě jsem mu našla byt, zaplatila nájem za dva měsíce a dala mu dvacet tisíc. Přesto mi dělal šílené scény a byl na mě hnusný.
Můj manžel je Čech, úžasně si rozumíme, moc se milujeme a skvěle nám to klape. Mimochodem, to je jedna věc, která mi hrozně v předchozím vztahu vadila - jak Američané hrozně devalvovali větu "I love you". Ten můj mi to říkal, i když pokládal telefon - bez jakéhokoli citového zabarvení nebo vnitřního náboje, prostě jako čau nebo měj se. To jsem nemohla skousnout, protože jak jsem pak mohla věřit, že to někdy vůbec myslel doopravdy?
Moje zkušenosti s cizincem prostě nebyly nijak růžové. Byla to chyba a už bych to neopakovala.
Jojo, baleni cizinek v Recku a Jugosce patri k narodnimu sportu....
Myslím si, že ona kamarádka udělala moc dobře. Možná se mohla rozhodnout o něco dřívě, ale hlavně, že nebylo pozdě. Dokonce se tento příběh mohl odehrát i u nás v republice. Žádnou vlaství zkušenost nemám, ani nikoho ze známých, kdo by měl vztah s cizincem (Slováky nepovažuji za cizince).
Nikdy, nerikej nikdy ! Tak to jsem si take rikala
No a mam cizince a v cizine ziju
Take mam tchyni, ktera je na hlavu, ale normalniho manzela, ktery je na moji strane. Musela jsem se ze zacatku, take ozvat, nez to pochopil