Kromě kouzlení s vlasy má však ještě jednu životní vášeň. Tou je chov mainských mývalích koček, kterým podřizuje veškerý svůj časový harmonogram. O kom je řeč? O Liboru Šulovi, světovém kadeřníkovi a mezinárodně uznávaném chovateli těchto něžných obrů.

O mainských mývalích kočkách se hodně mluví, co byste o nich řekl vy?

Mainy chovám poměrně krátkou dobu. Předtím jsem měl peršanky. V kočičím světě se ale pohybuji přes 25 let a tento druh mě uchvátil především tím, že je nejvíce podobný mému naturelu. Stejně tak, jak je to u pejskařů, tak i my „kočkaři“ si vybíráme plemeno, které je nám nejbližší. A jelikož jsem absolutně klidný člověk bez výkyv nálad, tak jsem si vybral mainu. Ta v kočičím světě patří k nejvyrovnanějšímu plemenu. Předtím, než něco udělá, tak si to opravdu dobře promyslí. Což je vidět i navenek. A tahle vlastnost je mi neskutečně blízká. Charakter této kočky je strašně silný a podmanivý, že se mu málokdo ubrání. I na různých sociálních sítích můžete pozorovat, že ten, kdo si pořídí jednu mainu, tak musí mít po nějakém čase další. A nemyslím si, že by to byl nějaký momentální módní trend. Tyto krásky jsou opravdová a regulérní závislost.

Když byste měl tuto rasu charakterizovat třemi slovy, jaká by to byla?

Je to velké zvíře ve všech významech toho slova. Potom je to krása a elegance.

Takže jsou pro Vás kočky životní láskou?

Ano, to jsou. Můj život se odvíjí od toho kočičího. Vzpomínám si, že když jsem měl první koťata jako malý dvanáctiletý kluk u babičky na baráku, tak jsem jim vypisoval rodokmeny. A v tu dobu jsem neměl vůbec tušení, že něco takového, jako rodokmen existuje. Měl jsem vymalované rodné listy, kam jsem kreslil sousedovic kocoura, o kterém jsem byl přesvědčený, že musí být tatínek těch našich mourků. To byl podle mě začátek mého chovatelství, který přetrvává dodnes. A proto se můj život skládá z práce, koček, cvičení a mezi to vkládám normální lidské momenty, které prožívám.

Prý jste pro ně uzpůsobil i celý váš dům?

Ano, tato myšlenka přišla ve chvíli, když jsem se rozhodl, že chci mít první modrou mainu a paní chovatelka řekla, že by jí chtěla prodat do chovu. V tu dobu jsem byl přesvědčený, že nemám čas na chov, protože jsem rozvíjel značku. Zrovna jsem se dostával do podvědomí lidí jako kadeřník a věděl jsem, že to je moje cesta. Ale vlastně souhra všech těchto náhod a toho, že jsem byl „natlačený“ koupit si chovné zvíře, to byl TEN moment. A už je to nějakých 11 let. Ve chvíli, kdy jsem věděl, že si můžu pořídit další dvě kočky, a že si můžu dovolit ještě jednoho kocoura, v tu chvíli se chovatelství rozvíjelo nejvíc.

Dbáte nějak speciálně o stravu svých koček?

Před necelými dvěma roky jsem se dostal do většího problému napříč celým mým chovem, došlo to až tak daleko, že jsem nevěděl, čím budu krmit. Já samozřejmě krmím i syrovou složkou, ale suchá složka je pro mě neskutečně důležitá. Vyzkoušel jsem snad všechno, co se v ČR nabízí a nic nefungovalo. Pak se mi do ruky dostal Fitmin a vše bylo vyřešeno. Nemůžu říct, že by mě prosili o spolupráci, ono to ani nejde. Ten závazek vůči zvířeti je obrovský. A já si nemůžu dovolit vyprávět o tom, jak jsem spokojený s nějakým krmivem, a mít pak feedback, jak jsou kočky od rána do večera na záchodě a strava jim nevyhovuje. Musím říct, že nyní mám kočky za poslední dva roky v nejlepší kvalitě, v které jsem kdy má zvířata měl. A dobře krmená kočka je i velice šťastná kočka.

Proč právě Fitmin?

Protože vidíte tu změnu, která je hmatatelná. A já mám strašně rád ve svém životě důkazy, které mohu vidět nebo si na ně sáhnout. Nemám rád plané povídání. Když na kočku sáhnete, tak musíte cítit, že je nasvalená. Když ji otevřete pusu, tak by měla mít růžové a zdravé dásně. To jsou pro mě opravdu důležité a podstatné věci.

Zpestřujete jídelníček kočkám i něčím dalším jako jsou například pochoutky nebo doplňky stravy?

Ano, zpestřuji. Myslím si však, že pochoutky by měly být opravdu jen jako odměna, něco, co je navíc.

Se svými čtyřnohými mazlíčky chodíte i na výstavy. Musíte kočky nějak připravovat?

Neskutečně mě baví vyhrávat, a proto na výstavu vozím jen 100 % připravené mainky. Kočky na výstavy začínám připravovat v jejich 4 týdnech. Socializaci začínám tak, že koťátka zvedám u jídla, sahám na ně. Snažím se, aby byla zvyklá na normální ruch domácnosti. To je první krok. Dále se starám, aby měla kvalitní srst. Proto začínám s koupáním v 5 až 6 týdnech, čímž je připravuji na to, že to bude normální součástí jejich života. Na výstavu musím jet s maximálně připraveným zvířetem.

Co taková soutěž pro kočku obnáší?

Spousta chovatelů tvrdí, že to není pro kočku stres. To je hloupost. Ve chvíli, kdy chovatel řekne: „Můj kocour je na každé výstavě spokojený, protože tam spí“, svou kočku dostatečně nezná. Kočky spí, protože svůj stres zaspávají. To je věc, která je jim absolutně vlastní. Proto apeluji na lidi a na vystavovatele, aby opravdu jezdily s kočkami, které jsou jen 100 % socializované, jen ty si totiž výstavu užívají a pro vás i pro ně je to pak víkend plný entusiasmu, nových věcí a podnětů. Takže by to mělo být nastavené tak, aby chovatel přemýšlel nad tím, jak se cítí kočka, ne jak se cítí on. Teprve ve chvíli, kdy je kočka socializovaná a připravená, je pro ni výstava něco absolutně přirozeného.

Kromě chovatele jste především výborný kadeřník. Cítíte, že by se tato vaše profese nějak promítla do chovu koček? Třeba že musí mít perfektní srst a střih?

To, že jsem kadeřník, a to že mým životem mávají vlasy a teď i chlupy, není podle mě na sebe úplně navázané. Ale vím, že v mém životě je důležitý cit pro detail a estetično, což se prolíná jak do profese, tak chovu koček. Mám rád symetrické a krásné věci, které spolu souzní a jsou v určité harmonii. A to je u mainy neskutečně důležitá věc. Na mainské mývalí kočce je ošklivý jakýkoliv extrém.

Mohou si k vám lidé přijít pro rady nebo chodí si k vám pro rady, jak správně chovat kočku?

Ano. Těchto otázek dostávám denně desítky. On je ale veliký rozdíl mezi žádostí o radu a nechci použít vyloženě slovo „špionáží“. Lidé bohužel zkouší a ptají se dvaceti různých chovatelů. A to je vlastně to nejhorší, co můžete udělat, protože dvacet lidí bude mít dvacet různých názorů. Já se nikdy nevyjadřuji k cizím kočkám. Ve chvíli, kdy mi někdo píše, jak by měl správně krmit svou kočku, tak se samozřejmě nejdříve zeptám, zda kontaktovali chovatele. A ve chvíli, kdy si chovatel neví rady, tak teprve velmi rád pomůžu. Chovatel by měl být na telefonu od rána do večera. Měl by být připravený a umět odpovědět. A když ne, pak by měl alespoň vědět, na koho se má obrátit, aby tu odpověď dostal.

Máte nějaké přání, které byste si chtěl ještě do budoucna splnit?

Jsem člověk, který si nedává úplně velké cíle, protože jsem přesvědčený o tom, že z toho většinou vznikají frustrace, a to stojí strašně moc energie. Takže já si dávám cíle, o kterých už ze začátku vím, že jich dosáhnu a že se budu moci radovat z úspěchu. Já budu absolutně spokojený, když bude můj život přesně takový, jaký ho mám dneska. Momentálně jsem velmi spokojený, a když to půjde takto dál, tak budu nesmírně rád.

Chtěl byste ještě něco vzkázat čtenářům?

Když řešíte své problémy tím, že si necháte obarvit hlavu na blond nebo na zrzavou, tak je to krátkodobé řešení. Jestli chcete svůj problém vyřešit na delší dobu, tak byste si měli pořídit mainu. Ona vás nikdy nenechá ve štychu. Takže si myslím, že otázka, kterou mi dávají všichni kolem mě: „Jak je možné, že jsi pořád v dobré náladě?“, tak odpověď není, že jsem ignorant. Ale je to proto, že žiju s partou bezva koček.

Více informací o Liboru Šulovi naleznete v jeho medailonku na www.vimcimkrmim.cz

FITMIN.CZ

Reklama