Věřte, nebo ne, ale nevěru jsem vždy odsuzovala. Byla pro mne tím nejodpornějším a nejubožejším počinem ve vztahu dvou lidí. Říkávala jsem si, že bych nikdy nedokázala zahnout a pokud by to udělal můj partner, byl by ve vztahu okamžitě konec. Bez milosti.

 

Ach ach, kdeže ty loňské sněhy jsou???

 

Dnes, po šesti letech manželství si užívám s milencem a ani trochu se nečervenám... Nu, abych nelhala... trochu se červenám, ale nic to nezmění na tom, že prožívám fantastické období, kterého se nehodlám vzdát.

 

Zajímá vás, jak jsem dokázala udělat něco, co jsem vždy odmítala, co se mi vždy hnusilo?

S mým mužem jsme měli (máme) poklidné (snad až nudné) manželství. Je to hodný a chápavý člověk, který však žije ve svém světě.

 

Žije ve světě knih, ve světe filatelistiky, ve světě, který je mně cizí.

Ach ano, jistě jsem toto věděla, už když jsem si ho brala... Ale tehdy mi toto vše připadalo krásné, romantické... byl tak jiný než ostatní muži! Jenže tento pohled se vám po šesti letech manželství změní ať chcete, nebo ne.

 

Když se nám narodila dcera, nikdy s ní nešel na vycházku. Nikdy ji nevzal na písek, nikdy s námi nešel do divadélka.

Raději ležel v knihách nebo jel na filatelistickou burzu.

 

Co já se ho jen napřemlouvala!
Co jsem kvůli tomu vyplakala slz...

Ale dostat ho do našeho světa, do našich životů se mi nepodařilo...

 

Před rokem jsem se seznámila s jeho kamarádem Michalem. Nechápu, jak oni dva mohou být kamarádi. Jsou jako oheň a voda – a možná právě proto jim kamarádství skutečně jen kvete.

 

Michal je plný života, plný energie. Zajímá se o vše a o každého. Dcerka si ho doslova zamilovala a chvíle strávené v Michalově přítomnosti jsou pro ni kouzelným světem pohádek.

 

A Michal si nezískal jen moji dceru, ale i mě. Díky tomu, jaký je... Díky tomu, že je úplně jiný než můj muž, jsem se do něj zaláskovala až po uši.

 

Milování s Michalem je tak vášnivé, tak bouřlivé... Zkrátka, když mám být upřímná, vůbec se to nedá srovnat s tím, jaký je v posteli můj muž a jaký je Michal.

 

S Michalem se cítím tak svěží, tak mladá... přenáší na mě tu svoji chuť do života, svůj optimismus, svoji dobrou náladu.

 

A víte, co je nejlepší? Jsem si téměř jistá, že můj muž o našem mileneckém vztahu ví... Ví o tom, a mlčky ho podporuje....

 

Víkendy trávím s dcerkou a Michalem a můj muž má klid na své knihy.

Když chci jít do kina, muž je šťastný, že tam jdu s Michalem a on si doma může rovnat známky.

Když si chci zajet na výstavu, muž se mě hned zeptá, zda by mi nevadilo, kdybych jela třeba s Michalem... prý by rád jel na burzu.

 

Manžel vlastně díky tomu, že mám milence, dosáhl svého klidu.

Neobtěžuji ho ani já, ani dcerka...

Nechci po něm sex...

Nenutím ho, aby s námi jel třeba do ZOO.

 

A já stále častěji myslím na to, že se rozvedu a začnu žít s Michalem. Vím, že Michal miluje mě i dcerku, a vím, že dcerka bere Michala jako druhého otce.

Myšlenka na společný život s Michalem mě zkrátka láká víc a víc... a jsem si jistá, že Michal by byl šťastný, kdyby před svým kamarádem, tedy mým mužem, už nemusel skrývat svoje city ke mně.

 

Věřím, že nám osud ani nic jiného nebude stát v cestě.

Věřím tomu a moc si to přeji....