Je to sice zážitek z nakupování, ale z té druhé strany. Pracovala jsem tehdy jako lékárenská pokladní. Přijmout od zákazníků peníze stálo někdy hodně sebezapření, když vytahovali peníze z posmrkaného kapesníku nebo mince slepené bůhví čím. Někdy samotného zákazníka stálo hodně úsilí, než si vzpomněl, kde vlastně peníze má. V jedné kapse drobné, v druhé papírovky, ale kapes bylo víc než peněz. Ale chci vám napsat o jednom starším pánovi.
Neplatil tehdy velkou sumu, byly to necelé dvě stovky. A když se mě zeptal, jestli chci drobné, s radostí jsem odpověděla, že ano. Vysypal mince na pult u pokladny, ať si sama vyberu. Sáhla jsem nejdříve po dvacetikorunách.
„Jéé, ty mi neberte, ty schovávám pro vnučky, až za mnou přijdou.“ Zahlédla jsem tam padesátikačku a natáhla ruku.
„Jéé, tu mi neberte, to mám tajný fond, babi o ní neví.“
Tak jsem se mlsně dívala na desetikačky, těch bylo v pokladně vždycky málo. Než jsem stačila cokoli udělat, pán prohlásil: „A desetikačky potřebuju do nákupního vozíku a na telefon, ty mi neberte!“
„A pětikoruny si vzít můžu?“ zeptala jsem se se zlou předtuchou.
„Jéé, ty mi neberte, ty šetřím do prasátka.“
Má trpělivost byla u konce a zeptala jsem se: „Tak čím mi tedy chcete zaplatit?“
Pán se na mě nechápavě podíval a nevěřícně kroutil hlavou: „Vždyť jsem vám dal tolik drobných, vám to nestačí?“
- Pište nám své vtipné nebo i smutné příběhy o nakupování, při kterých se vám stalo nějaké příkoří - obrala vás prodavačka, ukradli vám nákup, nakoupili jste omylem jiné zboží a podobně. Více o tématu i krásné ceně, kterou můžete vyhrát, se dočtete zde: Nakupovací trable
Nový komentář
Komentáře
To mi připomnělo jednu příhodu. Mojí kamarádce optičce jednou přinesla paní reklamovat brejle, že prý fungují jako anténa, přes kterou jí sledují mimozemšťani. Taky byla trochu mimo jako ten pán v lékárně.
Jitulinka — #1 to taky znám

Pobavila jsem se, skvělý článek.