Je vzdělaná, atraktivní, vyrovnaná i nezávislá. Přesto má jednu velkou vadu: slabost pro ženaté muže. Pánové s prstýnkem jsou pro ni jako magnet, kterému nedokáže odolat, i kdyby sebevíc chtěla. Netrápí ji výčitky svědomí a konflikty s manželkami už považuje za běžnou součást života. A možná i vzrušující adrenalin...

zenaty

Zlodějky rodinného štěstí neboli rozbíječky domovů jsou postrachem každého šťastného manželství. Mnozí je považují za obyčejné zlatokopky, psychicky narušené a labilní chudinky, které si nedokážou „najít“ vlastního chlapa, nebo prostě jen prachobyčejné a sobecké mrchy. Ztratit nečekaně hlavu pro ženáče ale není totéž jako je cíleně lovit, nebo nemít ochotu vybudovat si vlastní vztah s nezadaným partnerem.

Líbili se mi tátové spolužaček

Pětadvacetiletá Dominika působí jako prototyp ženy, která má všechno, po čem by kdy sebenáročnější muž mohl toužit. Když mi o ní kamarádka Jana nedávno vyprávěla, myslela jsem si, že přehání. Pracují spolu v jedné firmě a Jana je prý jedna z mála, které Dominiku takzvaně vydýchají. Během jednoho roku už prý Dominika vystřídala tři ženaté milence z práce a rozbouřila vody jejich poklidného manželství. Nevěřila jsem Janě, že může být i přesto hezká, inteligentní a milá. Člověk, který něco takového dělá, přece musí něco postrádat! napadlo mě. A tak mi ji Jana jednou představila. Měla pravdu. Štíhlá a stylově oblečená bruneta s pronikavýma zelenýma očima, rozhodně nevypadala na to, že by trpěla nezájmem mužů. Díky vysokoškolskému diplomu z ekonomie ji nikdo nemohl podezřívat ani z nízkého IQ. Přesto nikdy neměla vztah s někým bez závazků. Razantně ale odmítá označení zlatokopka.
„Mám dobrou práci a myslím, že i správně našlápnutou kariéru. Nehledám sponzora,“ tvrdí a popotahuje z cigarety, zatímco si elegantně přehodí jednu štíhlou nohu přes druhou. Kupodivu ji nijak neznervózňuje, když se na „její ženáče" ptám.
„Nikde tu svou deviaci neventiluju, ale ani se s tím nijak extra netajím,“ usmívá se.
Dominika neodpovídá ani psychologickému profilu odmítaného dítěte úporně hledajícího náhradu za vlastního otce, jehož pozornost by zoufale postrádala. Dokonce na ni nesedí ani syndrom traumatizované holčičky v dětství zneužívané upoceným strýčkem...
„Měla jsem hezké dětství a s rodiči mám výborný vztah,“ tvrdí mladá ekonomka přesvědčivě s tím, že pochází z harmonického manželství. „Ženáči mi prostě připadají atraktivnější. Už ve čtrnácti se mi líbili tátové mých spolužaček. Do jednoho jsem byla dokonce několik let tajně zamilovaná,“ vzpomíná.

Slušně vychovaní a manželkou zkultivovaní

Ženatý byl nakonec i její první milenec. „Poznala jsem ho na letní brigádě. Byl to syn majitelky obchodu, ve kterém jsem pracovala jako prodavačka. On to tam vlastně celé vedl a na všechno dohlížel. To mi strašně imponovalo. Pochopitelně byl ženatý, měl malé dítě, a tím pádem i velmi málo sexu...“
Další záletníci na sebe nenechali dlouho čekat. „Většinou se zakoukám do šéfa nebo někoho, kdo mi imponuje svou inteligencí a schopnostmi. Když se to provalí, všichni mě podezřívají z toho, že se chci vyškrábat někam nahoru, ale pro mě je tím afrodiziakem jejich moc. Musím muže obdivovat, a takoví už jsou dávno rozebraní,“ tvrdí Dominika a mně se okamžitě vybaví legendární rozhovor s Petrou Parobkovou a Jirkův sexy mozek...
V čem jsou tedy podle Dominiky ženáči lepší než svobodní? „Jsou mnohem kultivovanější, vychovanější a vyzrálejší než svobodní kluci. Prostě už mají něco za sebou a taky mě nijak neomezují, naopak. Mluvím samozřejmě o mužích na úrovni, kteří něčeho dosáhli, a od kterých už jsem se i ledacos naučila nebo získala zajímavé rady a kontakty,“ vypočítává a přiznává důležitost i finančním možnostem. „S klukem, který nevydělává, nebo musí počítat každou korunu, se necítím dobře. Když někam půjdeme a bude platit on, budu si připadat provinile, když budu platit já, bude se hloupě cítit on,“ vysvětluje Dominika jeden z důvodů, proč ji její vrstevníci nezajímají. Ženáči si podle ní své milenky více váží. Už jen proto, že nemají tolik možností jako nezadaní. „Ženatý milenec mě může podvádět jen s manželkou, u svobodného nikdy nevíte, kolik je vás ve hře a kdy ho klofne nějaká jiná. Zajímavých a nezadaných chlapů je málo. Oni to vědí a taky toho pěkně zneužívají,“ usmívá se.   

Výhrůžky manželek

K rozvodu Dominika ještě nikdy žádného partnera netlačila. „Zatím šlo spíš o fyzickou přitažlivost a krátkodobé poblouznění,“ tvrdí. „Ani jednoho jsem si domů nastěhovat nechtěla. Na každém mi vždycky něco vadilo,“ říká.
Přestože se většinu Dominičiných vztahů podařilo ututlat, párkrát na ni manželky přišly. „Vyhrožovaly, křičely i brečely. Nakonec se ale většinou dali dohromady a manželství klape dál. A ty, které ho opustily, se aspoň znovu postavily na vlastní nohy.“  
Mám trapnou otázku, ale: Existuje nějaký typ ženatých mužů, kteří jí dali košem? „No jasně,“ směje se Dominika. „To jsou většinou ti, kteří mají k manželce velký respekt. Do této kategorie pochopitelně nespadají ženy v domácnosti, které jsou na manželovi zcela finančně závislé. Manželé těchto ženských, byť sebekrásnějších, jsou vždycky nejsnadnější úlovek, protože počítají s tím, že je manželka stejně neopustí a neobejde se bez jejich podpory.“
Na manželky Dominika nežárlí a výčitky svědomí ji netrápí. „Vím, že se mi to může jednou vrátit, ale já si o mužské věrnosti nedělám žádné iluze,“ říká. Vážný vztah zatím nehledá, ale co budoucnost? Děti? 
„To zatím neřeším. Mateřství mě teď neláká, ale určitě si dítě pořídím, až budu vědět, že ho finančně zvládnu i sama. Nikdy bych se nechtěla stát na někom závislá. Raději budu stokrát obletovanou milenkou než jedinkrát trpěnou manželkou…“