Kristína je ještě velmi mladá a její vnímání dobrodružství je mírně jiné než moje. Ale každý svého štěstí strůjce.
Největší dobrodružství mého života.
Bude znít divně když řeknu že témeř každý den nebo aspoň každý druhý den zažívám něco neobvyklého..dobrodružného.Například předevčírem jsem se šla se svým bývalým přítelem projít (do hospody :) )po pár pivech a slivovicích jsme se, jak už je našim dobrým zvykem,začali hádat.Dohodli jsme se že nebudeme dělat divadlo ostatním a vyřešíme to po cestě domů.
Cesta domů vedla lesem..špatně vidím i ve dne natož v noci v lese.Nabídl se že už to nebudem řešit ale to teda ne..jsem přece ženská a ženský neustále a rádi něco řeší a tak jsem do něj ryla, nadávala mu a říkala samé „příjemné“ věci a najednou si všímám jak se vzdaluje..
Ten prevít mě nechal samotnou o půlnoci v lese!Jasně,mohla jsem ho doběhnout a jít s ním, ale tak mám přece nějakou hrdost.Každopádně,tu noc jsem se bála tak jak už dlouho ne.Ale to je jen takový slabý odvar všech dobrodružných zážitků.
Opravdové dobrodružství..tak jak si ho já představuji je:vyrazit buďto sama nebo s jedním člověkem do neznáma a ještě dál.Prostě jen tak se ze dne na den rozhodnout že pojedu stopem třeba do Holandska,sebrat si svých 5 švestek do baťohu, něco málo peněz a jít kam mě nohy povedou...žádné mapy,žádné slovníky.
Něco podobného jsem udělala minulý červenec...Jak zpívají Psí vojáci : Všechno je to děsný a začíná mi bejt..tohle město těsný.Ten den jsem dostala zrovna výplatu.Nebyl to moc velký obnos ale co se dalo dělat..
Vzala jsem si náhradní fusekle,mikynu a knížku a bez ohlášení jsem jela navšívit kamaráda do Chomutova.
Jelikož jízdenka stála docela dost tak jsem si musela šetřit peníze na zavolání z telefonní budky ale řekla jsem si že mu zavolám až bude nejhůř..a tak jsem obešla snad celý Chomutov ani jsem neměla hlad jak jsem byla nadšená tím že jsem sama V NEZNÁMÉM MĚSTĚ KDE ZNÁM JEDNOHO ČLOVĚKA A ABSOLUTNĚ NEVÍM KDE JE..dokonce ani jeho příjmení jsem neznala takže jsem se všech o kterých jsem si myslela že by ho mohli znát ptala: „Neznáte Kennyho?a nevíte kde bydlí?“
Jednu noc jsem přespala na lavičce v parku.K večeři jsem měla plechovku Gambrinusu a pár rohlíku.Naštěstí, a opravdu to byla náhoda blbec, do toho parku kde jsem spala chodil venčit psa..
Představovala jsem si jak budu okouzlující a jak mi to bude slušet až se potkáme a když mě zbudil..měla sem kruhy pod očima a smrděla potem.
Každopádně můžu říct že tohle bylo dobrodružství na které jen tak nezapomenu.
Kristína
Děkuji Kristíno za tvůj příspěvek k dnešnímu tématu. Být má dcera asi bych neměl radost z tvého počínání, ale každá zkušenost, která dopadne dobře je nakonec pozitivní.
Řekl jsem to dost korektně? Tak teď jak bych to řekl dceři: „Ještě jednou a roztrhnu tě jako hada sám…“
Pro čtenářky: kristínu znám osobně, proto tykání i ostřejší tón …
A jaké bylo vaše největší dobrodružství ?
Napište nám to do e-mailu:
A pro jednu z vás, jejíž příspěvek se mi bude nejvíc líbit, mám připraven dárek :Vichy Liftactiv Derm Source Denní krém pro normální a smíšenou pleť 50 ml v hodnotě 750 Kč. Abyste při vašich dobrodružstvích byly krásné...
Nový komentář
Komentáře
dobrý prdloš.Občas by nezaškodilo použít mozek.
Další kandidátka na fotografii v pořadu Kriminální ústředna pátrá
heligona — #2 Ten rozpor jsem upravil, aby Vás nedráždil. Přeji krásný den...
Hmmm, tak proč ne, mladý člověk bez penízků si těžko zařídí potápění se žralokem.
Na lavičce jsem už spala a v Holandsku byla v loni :-).. a musím říct že to lavičkové dobrodružství před lety bylo nic moce
heligona — #2 Já se musím smát,že snila o Holandsku a jela do ChomutovaJinak bych řekla ,že bude hodně mladá
Na začátku se píše, že Kristína je dle textu ještě mladá a na konci ji pan Kříž zná, tak teda nevím, nechápu
K textu se raději vyjadřovat ani nebudu
No v Chomutově bych asi na lavičce nespala