Pátrala jsem v paměti, jestli si nevzpomenu na nějakou historku, kdy jsem řekla něco zvláštního a vzpomněla si na jedinou. Když jsem byla malá, občas jsem slýchávala slova, o kterých jsem věděla, že se nehodí je používat a taky jsem je nepoužívala. Až jednou ani nevím jak, viděla jsem fotku, kde bylo strašně moc nafouklejch balonků, jak je někde vypustili a oni letí do nebe. Tu fotku jsem okomentovala slovy: "Tam je těch balonků jak nas...."  Všichni se na mne překvapeně podívali a nevěřili svým uším. Bylo to totiž úplně první sprosté slovo, které jsem v životě vyslovila. Na otázku, co že jsem to řekla, jsem zopakovala, že je tam těch balonků jak naseto.

A ještě přidám historku, co znám z vyprávění. Kamarádova dcerka, ještě když nechodila do školy, byla s rodiči někde na obědě a chtěla limonádu. Měla nějaký drobáky, tak že si ji půjde koupit k pultu. Vyšplhala na barovou stoličku, vzala snad desetikorunu, hodila ji barmanovi a řekla: "Jednu limču a zbytek si nech." Ta limonáda stála víc, než kolik měla, ale barman se zachoval skvěle, s ledovým klidem vzal minci a limonádu jí nalil.

Olina

Dnes se budeme opět po celý den bavit nad vejšplechty našich ratolestí. Minulé pondělí se mi jich od Vás sešlo opravdu hodně a bylo by škoda, kdyby přišly vniveč. Protože opravdu stojí za to. Sledujte náš magazín a můžeme Vám zaručit, že dnešní den pro Vás bude skutečně veselý....

 

Všechny čtenářky zdraví dnešní editorka


 

Reklama