Když koncem června 1969 přiletěla do Prahy v rámci svého evropského turné Ella Fitzgeraldová, v beznadějně vyprodané Lucerně odzpívala v jediný den dva koncerty. Tehdy slyšela zpívat i Evu Olmerovou a okamžitě jí nabídla možnost koncertovat s ní. Jenže soudruzi ji nepustili…

Eva Olmerová totiž neměla ten správný původ. I když vlastně jak se to vezme… Narodila se v roce 1934 do dobře situované rodiny. Jako malá byla hýčkaným jedináčkem, žila si jako princezna. Tatínek měl dobře prosperující firmu na kožené zboží, krásná maminka nemusela chodit do práce. Eva byla sportovně i hudebně nadaná. Chodila na tenis, do klavíru, hrála i na kytaru. Studovala na gymnáziu se skvělým prospěchem, měla velký talent na jazyky, milovala hlavně angličtinu.

Idylické dětství skončilo v Eviných patnácti letech. Otec si našel „mladší model“ a s Evinou maminkou se rozvedl. Byl to pro ni obrovský šok, nechápala to. Od té doby už nic nebylo jako dřív. Aniž se jí kdo ptal, připadla otci, který se zanedlouho oženil podruhé. Nová žena byla jen o osm let starší než Eva. Té se rapidně zhoršil její prospěch ve škole, a tak se šla učit do krejčovského salonu Hany Podolské, ještě než jí ho znárodnili. Už ji to domů netáhlo, začala většinu času trávit se svými kamarády. Objevila kouzlo trampingu, jezdila na otcovu chatu nebo do trampských osad, začala obrážet pražské podniky a přemýšlela o kariéře zpěvačky. Poprvé vystoupila v 16 letech s kapelou Arnošta Kavky. Tajně.

63b2d63a3a0d1obrazek.png
Foto: Eva Olmerová
Jaro Zastoupil - Gampe, CC BY-SA 3.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0>, via Wikimedia Commons

V sedmnácti letech byla poprvé zadržena Státní bezpečností, prý kvůli nesrovnalostem v občanském průkazu. Ve skutečnosti po ní chtěli, aby podepsala s nimi spolupráci. Zadrželi ji na tři dny, nejhorší, co do té doby zažila. Vytipovali si ji, protože byl její dědeček za války spolupracovníkem Edvarda Beneše v Londýně a její strýc sloužil u britského Královského letectva. Chtěli ji zničit, zlomit. Spolupráci razantně odmítla. Jenže zápis zůstal a od tohoto momentu se po ní mohli vozit, což také s gustem prováděli.

Slíbili jí, že bude mít těžký život a to dodrželi! Dvakrát se dostala dokonce do vězení. Poprvé za facku příslušníkovi SNB, který ji obtěžoval. Odseděla si deset měsíců. Podruhé s vypůjčeným vozem narazila do nástupního ostrůvku. I když se nikomu nic nestalo, vyfasovala více než rok „natvrdo“, protože už předtím byla v podmínce. Takto to vypadá, že byla asociál, ale ona měla prostě smůlu, že se octla v nepravou chvíli na nepravém místě.

V druhé polovině padesátých let se snažila uchytit jako jazzová zpěvačka, zpívala po kavárnách, nočních klubech, později jezdila i na estrády, což dělala s velkým sebezapřením. A systematicky si svým bohémským životem začala ničit zdraví. Nicméně žádné stálé angažmá neměla. Když zpívala v kavárně Meteor, objevil ji hudební skladatel Karel Mareš, který ji pozval na konkurz do Semaforu. Hledala se náhrada za Evu Pilarovou, která odcházela na mateřskou dovolenou. V Semaforu Eva Olmerová debutovala v dubnu 1962 a brzy na to vyhrála i soutěž Hledáme písničku pro všední den.

V začátcích své kariéry trpěla Eva Olmerová až neskutečnou trémou. Trvalo dlouho, než si na vystupování před publikem zvykla. Jenže i tady si ji StB našla. Začaly se vytahovat její minulé hříchy. A závěr? Taková osoba přece nemůže vystupovat v hlavním městě! Naštěstí Semafor pravidelně zajížděl i do plzeňské Alfy, takže Eva Olmerová mohla vystupovat alespoň tam.



Jeden z největších hitů Evy Olmerové Čekej tiše

Vyloženou smůlu měla Eva Olmerová na muže. Poprvé se vdávala v osmnácti tak trochu natruc svému otci. Manželství ale nemohlo mít dlouhého trvání. Každý bydlel ve své původní rodině, získat byt bylo v té době prakticky nemožné. Vlastně se jen navštěvovali. Manželství nesvědčilo ani to, že právě tehdy Eva začala zpívat a vést bohémský život.

Podruhé se Eva Olmerová vdávala v jednatřiceti letech za spolužáka ze „základky“, kterého náhodně potkala při svém vystoupení ve Viole. Zamilovala se. Doufala, že si spolu pořídí dítě, ale dožila se obrovského zklamání. Když se jednou vrátila ze zájezdu, našla byt bez nábytku, bez úspor a bez manžela. Ten vše rozprodal a vypařil se. Přes Jugoslávii emigroval do Itálie. A díky jeho emigraci nesměla vystupovat, což byla pro ni doslova umělecká sebevražda.

Eva se ocitla na dně. Žal utápěla v alkoholu, který kombinovala s prášky. Tehdy pomalu vznikala její závislost na prášcích. Uklidňovala se jimi i před představením, dávky neustále zvyšovala. Takové množství se muselo notně podepsat na jejím zdraví - od mládí měla totiž funkční jen jednu ledvinu a druhou zakrnělou. Léky a alkohol se podepsaly nejen na funkci zdravé ledviny, ale i na játrech. V osmatřiceti letech se potřetí a naposledy vdala. Doufala, že se konečně dočká miminka. Marně. Opět se spálila, a tak na muže definitivně rezignovala a jejím jediným trvalým společníkem se stala andulka Jára.

Relativně úspěšná šedesátá léta vystřídalo období normalizace a opět tu byly příkazy a zákazy. Druhou polovinu sedmdesátých let byla Eva Olmerová až na malé výjimky téměř mimo hudební scénu. Soudruhům vadilo všechno a vždy si něco našli. Proč Eva Olmerová zpívá anglicky? Ona snad neumí česky?

Razantní změna v uměleckém životě zpěvačky nastala až po roce 1980 díky Michaelu Kocábovi, který jí nabídl spolupráci a napsal jí několik písniček na míru. Comeback se vydařil, Kocáb vrátil Evě chuť zpívat. Natočili spolu dvě desky, úspěch měla i jejich společná vystoupení. Jako host vystupovala i s Evu Pilarovou, které si nesmírně vážila, stejně jako ona jí.

Poslední kapela, s níž vystupovala do roku 1990, bylo trio S-band. I když přicházely další nabídky ke spolupráci, teď už bez jakýchkoliv omezení či zákazů, pro Evu Olmerovou přišla sametová revoluce a svoboda pozdě. Už nemohla vystupovat, její zdraví bylo zničené léky, alkoholem, bohémským životem. Poslední léta trávila po nemocnicích, nemohla chodit, nechtělo se jí žít. Naše nejlepší jazzová zpěvačka podlehla v roce 1993 ve svých 59 letech cirhóze jater…

Zde si můžete poslechnout pořad Českého rozhlasu o Evě Olmerové

Zdroj info: Rohál, Robert: Lesk a bída slavných českých žen, 2007

Na našem webu jste si mohli také přečíst: